Covid hatí fotbalové postupy, ale také zachraňuje od sestupů

„Stojí nás to spoustu času, spoustu peněz a sezonu zase zruší. Je to špatné. Nevíme, do bude dál, jestli udržíme všechny hráče,“ hořekuje hrající trenér Loučky Daniel Borák.

Covid-19 je nevyzpytatelný. Někdo ho ani nezaregistruje, pro jiné má fatální následky. Ve fotbale dělá z vítězů poražené a z poražených vítěze. Paradox je to jen zdánlivý. Jste nejlepší, jenže nemáte nárok postup. Všechno jste prohráli, ale padáka nedostanete.

Amatérské soutěže se kvůli koronaviru zastavily v první polovině října a na rozdíl od profesionálních lig se už nerozjely. Aby mohlo být určeno pořadí, musel by každý tým v soutěži absolvovat aspoň padesát procent zápasů.

MF DNES zmapovala důsledky ukončení soutěží ve Zlínském kraj a Loučka je jedním z nejkřiklavějších případů (viz box v textu).

„Stačilo nám odehrát na jaře dvě kola. Ale dopadlo to pro nás úplně nejhůře,“ poznamenal smutně Borák. Omezení související s epidemií koronaviru nabouralo postupové plány také Hanácké Slavii Kroměříž. Ne jejímu třetiligovému mužstvu, ale obnovenému B-týmu, který chce ambiciózní klub dostat do krajského přeboru. Zatím se ale lopotí v nejnižší třídě, ve které přitom vyhrál na podzim všechny zápasy s impozantním skóre 92:7.

„Je to zklamání, chtěli jsme postupovat každý rok,“ lituje místopředseda klubu Karel Heinz. Pro Hanáckou Slavii je to problém, v návaznosti na áčko potřebuje, aby rezerva hrála co nejvyšší soutěž.

Ve špici divize se loni i letos pohyboval Slavičín, ten ale o postupu do Moravskoslezské ligy nahlas nemluví. Jásat můžou naopak v klubech, které byly na odpis. Unikátem v kraji je Březová, která v posledních dvou sezonách nevyhrála ani jeden zápas a přesto zůstává ve 3. zlínské třídě.

Není v tom ale sama. Na dně tabulky uvízly loni i letos ve Valašských Kloboukách a Liptále, který uzavřel letošní sezonu se ziskem jediného bodu.

„Počítali jsme, že spadneme. Víme, že tým na záchranu okresního přeboru nemá kvalitu. Po loňské sezoně jsme si řekli, že to ještě zkusíme, ale bylo to ještě horší,“ přiznává Milan Daňa, hrající předseda klubu a zároveň starosta obce. „Pokud neseženeme posily, je možné, že se přihlásíme do nižší soutěže,“ nastínil Daňa.

Podobně uvažují také ve Valašských Kloboukách, které se staly podruhé za sebou odpadlíkem krajské 1. A třídy. Za dvě neúplné sezony se zmohly na jedinou výhru.

„Loni ani letos jsme na to neměli. Uznali to i sami hráči. Když nepřivedeme k mladým zkušené, nebude to mít cenu,“ prohodil šéf klubu Jaroslav Maňas.

Všechno ale může změnit covid.

„Kluci se těší na hřiště. Fotbálky venku chybí všem“ Sezonu nestihnou dohrát. To tušili. Od pondělí ale konečně můžou amatérští sportovci oficiálně trénovat venku se všemi hráči. „Bylo jasné, že soutěže se nerozběhnou, ale fotbálky venku chybí všem,“ těší se hrající trenér fotbalistů Příluku Zdeněk Julina, až se jeho tým poprvé od půlky října sejde kompletní na stadionu.  „Nechápal jsem, proč to vláda tak dlouho zakazovala, když venku je riziko nákazy při dodržení opatření podle všech studií minimální,“ říká bývalý ligový fotbalista Zlína nebo Kroměříže. Více než půl roku jste nemohli hrát. Neobáváte se, že vám ubudou hráči? S těmi, kterým se narodilo dítě, nebo mají nějaké roky, je to těžší. Střední a mladší generace je natěšená. Cítím, že chtějí chodit na hřiště. Jsou dvě skupiny hráčů. Jedna se udržuje. Jezdí na kole, chodí bruslit, posílají fotky z túr. Druhá přestala s aktivním pohybem úplně a teď bude postupně začínat individuálně. Jak jste se srovnali s tím, že kvůli covidu jste nedohráli druhou sezonu po sobě? Nemůžeme to ovlivnit. Je to rozhodnutí shora. Vzhledem k situaci kolem nás s tím musíme souhlasit. Bylo by velké riziko, kdyby se najednou spustily soutěže, když předtím platil tak velká omezení pro všechny. A dohrávat šest zápasů na jaře? Někdo řekne, odehraje se půlka sezony, bude to fér. Podle mě by to fér nebylo. I kvůli vyššímu riziku zranění? To jde ruku v ruce. Když půl roku nic neděláte a za dva týdny začnete hrát, zranění hrozí. Prvotním faktorem je ale nebezpečí šíření koronaviru v kolektivech. Jak ovlivnil na podzim váš tým? Kluci byli zodpovědní. Když se necítili, nebo měli teplotu, zavolali, omluvili se. Třeba se pak ukázalo, že byli pozitivní, ale naštěstí nikoho neohrozili. Nemáte obavy, co bude s příští sezonou? Moc bych si přál, aby začala co nejdříve. Předpokládám, že podle současného vývoje se v červnu uvolní všechna opatření. Třeba už v polovině července, abychom měli prostor pro případnou vlnu, která by nás mohla potkat na podzim. Jak jste na tom s dětmi? Zájem je veliký. Děti jen čekají, až budou moct vyběhnout ven. Když nechodí pravidelně do školy, je ideální doba je utáhnout na fotbal. Ať jsou na čerstvém vzduchu. To má pro ně větší přínos než sezení u počítače doma.