Z vraku Škody 706 RTO udělal nádherný autobus: Renovace zabrala 12 tisíc hodin práce!
Zatímco jeho kamarádi zbožňovali traktory a kombajny, on se našel v autobusech. Nejdřív se dlouho vozil, pak téměř deset let jeden sám řídil a nyní zrenovoval zbídačenou legendu RTO. Tohle je autobusová sága pětatřicetiletého Martina Pospíšila.
Každý kluk si v hlavě nosí určitého bůžka. Někdo fotbalistu, někdo herce, někdo zpěváka… Pro Martina Pospíšila z Dolních Kralovic na Benešovsku to od útlého věku byli řidiči autobusů. „Jako malý jsem nechápal, jak takové kolosy můžou udržet na silnici. Fascinovalo mě to!“ vzpomíná vyučený truhlář, jenž před nás právě zaparkoval kávový autobus Škoda 706 RTO z roku 1961: ve famózní kondici. Zvlášť při pohledu na fotky, které zachycují jeho stav ještě před dvěma lety, kdy se nacházel ve stádiu někde mezi klinickou smrtí a krematoriem. Díky nadšenému přístupu pětatřicetiletého Martina se však nadechl a teď rozdává radost. Ale pojďme pěkně popořádku.
Tady máš dárek!
Martin Pospíšil i přes vyučení truhlařiny, která je zakódovaná v DNA jeho rodiny, otočil kormidlem, udělal si papíry na autobus a téměř deset let se živil jako profesionální šofér. „Naštěstí jsem ještě zažil starší generaci řidičů, pro něž ‚erťák‘ představoval modlu. A právě po jejich chvalozpěvech jsem k nim taky načichl,“ říká Pospíšil. Doma o něm nepřestal mluvit, a tak mu přítelkyně (aby ho trochu utišila) dopřála dárek: projížďku ikonickou sedmsetšestkou. Nejspíš netušila, že právě tenhle moment ventiluje chtíč jednu takovou také vlastnit. A tak se spustila akce s krycím jménem „Hledá se RTO“.
Slzy (ne)štěstí
Pátrání se Pospíšilovi pět let ne úplně dařilo. V roce 2019 však shodou okolností v rozmezí týdne narazil hned na dva. „Ve čtvrtek jsem sehnal jeden s uříznutým zadkem ve Vyškově, z nějž jsem vzal část dílů,“ stále nechápe a dodává: „No a v úterý si vařím kafe a volá mi pán z Příbrami, že má pro mě další. Položil jsem telefon a chtělo se mi brečet.“ Na slzy však nezbyla ani píď prostoru. Vyštrachal všechny úspory a druhá Škoda 706 RTO odložená v trávě se za 200.000 korun stěhovala do Dolních Kralovic. Renovace probíhala u Martina v dílně ve spartánských podmínkách. „Rozebrali jsme ho na skelet, vypodložili na palety, vytáhli motor a nápravy. Celkově nám to zabralo dvanáct tisíc hodin práce, šílená piplačka,“ popisuje usměvavý Středočech živící se aktuálně servisem motorek, jenž ve volném čase rád bubnuje.
Včelín a věšáčky z koupelny
Rytmus renovace chytil pevně za vlasy a za rok a půl (de facto v době kovidové) proměnil autobus k nepoznání. Inspiraci hledal především v modelu z roku 1957, jenž byl exkluzivně nachystaný pro Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně. „Proto ta hnědá barva,“ pronáší Martin Pospíšil a vzápětí si bere slovo dál: „Čerpali jsme hlavně z dobových snímků, které jsme získali v Muzeu českého karosářství ve Vysokém Mýtě.“ I přes záměr co nejvíce kopírovat původní podobu k některým ústupům došlo. „Třeba veškerý vzduch je vedený v plastu. Zato v originálu se jednalo o trubky kovové, čili jsme trošku šli moderní cestou,“ uvádí Martin. Za zmínku stojí též pozoruhodné shánění jednotlivých částí. „Na tahle posuvná okna jsem narazil v Karviné ve včelínu,“ ukazuje Pospíšil, „a tyhle věšáčky na sloupcích mi věnoval někdejší autobusák, kterému sloužily v koupelně na ručníky.“
Lopota s volantem
Největší zadostiučinění však představovala první jízda v autobusu, jejž z komatu probral Pospíšil společně s pár kamarády a hlavně přítelkyní, mimochodem řidičkou autobusu. „Vzala montérky, flexu a brousila – dřela jako šroub,“ chválí svou milou Martin. Současně otevírá dveře, obléká uniformu a žhaví motor a zve nás dovnitř po schodech s nápisem „utři nožky do rohožky“. Cítíme se jak v bavlnce, na pětce nám navíc vyskládal kvalitní čtení - Světy motorů z šedesátých let. „Zásadní markanty pozoruju ve srovnání s dnešními autobusy v řazení. Poněvadž převodovka není synchronizovaná, takže dvakrát šlapat spojku meziplyny – to je problém. A ještě při najíždění do zatáček musíte točit už před nimi a v půlce zase vracet, jinak absolutně nestíháte,“ všímá si zásadních rozdílů Pospíšil, jehož pár úvodních kilometrů byl prý regulérní propadák. S námi to však matadorsky švihá.
Když nápady šrotují
V zákrutách Želivské pahorkatiny nás Martin seznamuje také s rodokmenem legendy, jež letos oslavila šedesátiny: „Původně sloužil u pražského dopravního podniku až do roku 1975. Následně se přesunul coby podnikový autobus do firmy Modex v Dobré nad Sázavou. Těsně po revoluci jej odkoupil jeden zvukař, několik let brázdil republiku s kapelou, až skončil ve zmíněné Příbrami v chatrné, byť pro mě ještě přijatelné formě.“ Co z něj dokázal svést za tak krátkou (a složitou) dobu, je k neuvěření. „Byla to rasovina, ale krásná,“ podotýká Pospíšil, kterému těsně po dokončení této parády šrotuje další nápad: renovace vleku, který by za autobus připojil. Vlastně šrotuje – on si již jeden přivezl. Nikoho asi příliš nepřekvapí, že opět velmi zbídačený. To však pro něj nebude žádný problém, ba naopak. Jen další výzva.
Škoda 706 RTO | |
Rok výroby | 1961 |
Motor | řadový vodou chlazený šestiválec |
Zdvihový objem | 11 781 cm3 |
Výkon | 117,8 kW |
Převodovka | manuální pětistupňová |
Maximální rychlost | 65 km/h |
Délka | 10 810 mm |
Šířka | 2500 mm |
Výška | 3180 mm |
Celková hmotnost | 14 400 kg |
Počet míst | 79 (z toho 41 k sezení) |