Jan Exner píše o tématu družstevně vzniklých médií a nakladatelství v Česku.
Na družstevnictví se více než třicet let po revoluci naštěstí nekouká už skrz prsty. A tato alternativa vlastnictví se dokonce rozšiřuje. Můžeme tedy znát nejen zažitá družstva zemědělská, bytová či stavební, v Praze či Brně jsou i populární gastronomická družstva. To jsou ty, kam se lidé chodí dobře napít, najíst, a přitom podpořit bohulibou věc. Už méně se ale mluví o podnicích, které se snaží své klienty nasytit kulturně a ukojit jejich intelektuální žízeň, tedy o družstevních vydavatelstvích či nakladatelstvích.
Existují u nás? Existují. Avšak spočítali bychom je na prstech jedné ruky, a to i v případě, že by nás o několik z nich připravila cirkulárka.
Mezi vlaštovky, které ale doufejme jaro dělají, patří například vydavatelské a mediální družstvo Kulturní noviny či knižní nakladatelství Idea. Napravme zmíněný deficit a řekněme si o nich víc.
Ale ještě předtím, než k tomu přistoupíme, sluší se připomenout, že obě mají na co navázat. Jedno z nejvýznamnějších nakladatelství mezi dvěma válkami a první české nakladatelství založené na myšlence družstevního, nikoli soukromého podnikání, byla Družstevní práce. Vznikla 1922 a ještě t.r. vyšla první kniha, Nejkrásnější svět M. Majerové. Činnost ukončilo v roce 1957.
Několik měsíců před revolucí 1989 bylo opozičními spisovateli založeno družstevní nakladatelství Atlantis. O čtyři roky později se z něj však stalo „eseróčko“…
Chtěli dát psaní smysl
„Já už to pro ty estébáky sázet nebudu!“ pronesl jeden páteční večer roku 2009 v redakci Literárních novin sazeč a typograf Miroslav Švejda a odešel. Vážné spory, které měla redakce s novým majitelem novin, se tak vyhrotily a vedly k ukončení smlouvy všech redaktorů i korektorek.
Předešlý šéfredaktor Jakub Patočka a redaktor Jiří Plocek začali hledat podporu pro vznik nové platformy, ale v koncepci se neshodli, přestože se oba scházeli s politickým guru Jaroslavem Šabatou.
Patočka založil Deník Referendum, a Jiří Plocek, Miroslav Švejda, Petr Kovář spolu s dalšími šestnácti průkopníky založili družstvo Kulturní noviny. Mezi prvními družstevníky byli již zmíněný Jaroslav Šabata, filosof Erazim Kohák, molekulární imunolog Václav Hořejší či spisovatelky Eva Kantůrková a Alena Wagnerová.
„Hlavní náplní je vydávání stejnojmenného periodika, případně dalších příležitostných tiskovin. V širším rozměru pak jde o kulturně aktivizující úsilí, jehož součástí jsou besedy, konference, podpora určitých iniciativ, ale také samotný alternativní model vydavatelství. V současné době máme šedesát členů z celé ČR,“ říká Petr Kovář. „Noviny vznikly, protože jsme chtěli psát a měli jsme už nějaké zkušenosti a představy, jak. Družstvo vzniklo, protože jsme chtěli najít alternativní model pro vydávání novin nezávislých na politických či komerčních ambicích dominantního vlastníka či mecenáše,“ dodává.
Hlavní principy: rovnost a demokracie
Proč právě tato forma vlastnictví? „Vlastnické vztahy v družstvu upravuje zákon o družstvech. Jeden člen – jeden hlas, bez ohledu na výši vkladu, to je princip, pro který jsme souhlasili s touto formou. Druhým je možnost demokratického rozhodování. Proto padla volba na družstvo i když je s formou družstva spojeno více administrace než u spolku, ale zajišťuje, že princip demokratického rozhodování nemůže být porušen,“ vysvětluje družstevník Kovář.
Vydávání internetových novin tohoto typu a pořádání besed není pochopitelně žádný byznys. Jsou závislé na družstevních vkladech, které nejsou nevyčerpatelné, a na darech uvědomělých čtenářů. „V minulosti jsme určitou jednorázovou podporu získali také od spřáteleného vydavatelství Die Tageszeitung (německé noviny, vydávané rovněž družstvem, pozn. autora) a z dotačního programu města Brna,“ poznamenává Kovář. Nějakou korunu přinášejí občasné sbírky na konkrétní činnost.
Když tedy nerozhoduje ten, kdo nejvíc přispěje, jak to vlastně vypadá? Členská schůze volí představenstvo. To dohlíží na běžný provoz, pověřuje šéfredaktora vedením novin. Míra zapojení jednotlivých členů je pochopitelně dobrovolná. Vedle čtyřčlenného představenstva funguje ještě tříčlenná kontrolní komise, ale jinak je aktivita většiny členů spíše malá nebo dokonce žádná, přiznává Kovář. „Určitým nadechnutím v tomto směru bylo založení pracovních skupin, které měly mobilizovat a organizovat členy pro konkrétní tematické činnosti, takže se na čas do tvůrčího jádra zapojilo více lidí, ale intenzitu pracovních skupin se nám nepodařilo udržet,“ povzdechne si.
Jak se vůbec měří úspěch družstevního vydavatelství, když nejde o zisk nebo moc? „Úspěch je další vydařené vydání novin, úspěch je nová inspirativní osoba, která pro nás píše autorský článek… Úspěchem by bylo, ale není, kdyby do družstva začali vstupovat noví mladí členové. Jinak zcela prozaicky měříme úspěch čteností našich textů nebo jejich citací v jiných médiích nebo iniciativách,“ dodává Kovář z Kulturních novin.
Od idealistů mezi nakladatele
Čtením svět nezměníš, ale svůj pohled na něj určitě, zní motto, kterým teprve dva roky staré nakladatelství Idea vítá na svých webovkách. „Všichni milujeme knihy, i proto jsme chtěli rozšířit českou bibliodiverzitu, podpořit neziskové projekty a dát hlas jednotlivcům i skupinám, které by jinak zůstaly nevyslyšeny. Zároveň bylo naší ambicí přinášet zajímavou překladovou literaturu ze zahraničí a z historie,“ popisuje Vendula Bittner. Kdo? „Jsme nezávislé družstevní nakladatelství, jehož cílem je přinášet do veřejné debaty alternativní vize, teorie a nápady. Naší prioritou je propojovat mezi sebou různé obory od ekonomie a sociologie až po filosofii či politologii s vědomím, že žádná izolovaná věda není schopná dostatečně zohledňovat výzvy společnosti a limity životního prostředí,“ vysvětluje.
Původně byli čtyři. Všichni se znali ze spolku Idealisté.cz, který sdružoval podobně smýšlející lidi se zájmem o politiku a svět kolem sebe. Že se tedy rozhodli právě pro družstevnictví je nabíledni. A vrhli se do něj střemhlav hlavou plných ideálů. „Vedlo nás silné přesvědčení, že po našich knihách bude poptávka,“ říká družstevnice Bittner.
Hned první výstřel byl trefa. Sborník Budoucnost, v němž se kolektiv autorů v čele s Apolenou Rychlíkovou zamýšlí nad tím, co je „nová levice“, už seženete jen horko těžko. Ekonomie koblihy, tedy kniha, která představuje nový způsob ekonomického myšlení, v jehož středu stojí environmentální a sociální udržitelnost, se už brzy také začne hlásit o dotisk.
Všichni jsou rovnoprávnými družstevními vlastníky a bez ohledu na příspěvek mají stejný hlas. Ten využívají při pravidelných poradách, toho času online.
Když zmiňujeme příspěvek, tak ten je pochopitelně základním kapitálem. K nim je třeba připočíst osobní půjčky družstevníků. „Vedle projektů, které ziskové nejsou vůbec či minimálně, se snažíme rozvíjet i takové, které naši dlouhodobou bilanci vyváží. Každá prodaná kniha tak napomáhá vzniku další,“ zasvěcuje.
A jak knižní nakladatelství měří svůj úspěch? „Když se naše knihy líbí a prodávají se. Zprávy spokojených čtenářů a čtenářek nás vždy zahřejí na našem družstevním srdci,“ nechává nahlédnout do „knihy příjmů“ družstevnice nakladatelství Idea.
Předchozími řádky jsme si rozšířili obzory o mediální družstevní scénu. Je podporyhodná, je inspirativní, a i když si neklade za cíl říkat nám v co změnit hroutící se systém, ukazuje nám možné alternativy a nutí nás o nich přemýšlet.
Článek vznikl v rámci projektu Restart Your Life and Thrive – Innovative Models for Sustainable Local Living financovaného Mezinárodním visegrádským fondem.