Výstava Oldřicha Haroka – Nenudárium OH

Ve své tvorbě se stále více zaměřuje na jevy „pod povrchem“, které jsou těžko vyslovitelné řečí, spíše básní, a velice komplikovaně obrazem.

Charakteristická je zjednodušená linka, náznaková barevnost, použití struktur režného plátna a písma. Využívá své typografické školení a doplňuje obrazy říkánkami, torzy textů, nápěvky a někdy i básní v obraze. Jeho letrismus je živý, protože ve stále větším zahlcení našeho světa komerčním obrazem dává šanci textu k provokování a prohlubování obrazových symbolů. Divácky upoutají i jeho variace aktů. Obrazy růžového období jsou přeplněné něhou a křehkostí, jiné naopak využívají dramatického akcentu.
U Oldřicha Haroka je zároveň docela vědomé udržování kontinuity mezi minulostí a přítomností. Uvědomujeme si to díky řadě jeho obrazů, které mají portrétní charakter a zobrazují motivy z okruhu rodiny a přátel. To vše mluví o tom, že malíř je silně spjatý s rodným místem – Šenovem. V tomto prostředí vyrůstal s knihou a písmem, za smysl života považuje a ctí sílu mezilidských vztahů, které se odehrávají v rodině, mezi přáteli a třeba i mezi ním a zákazníky. I když dnes použije moderní zkratky, vždy za nimi cítíme, že je tu kontinuita historická, ale i kontinuita vzorů, vztahů a hodnot, na kterých je možné stavět. Nejde o videoklip, který je dočasný a na efekt.

Vystudovaný typograf neustále vzpomíná na podněty ze ZUŠ v Havířově, kde získal malířské základy u profesora Vojtěcha Berky. Po létech jej k návratu k malbě vyburcovalo setkání se slováckým folklorem. Barevnost a zážitky z jízdy králů jej tak fascinovaly, že z ní vznikl celý cyklus krojových studií a obrazů. Rychle se však odpoutal od fotografické reality a expresivně vyjadřuje poselství a radost výtvarnou zkratkou. Malíři a dnes i úspěšnému sochaři, který má za sebou řadu úspěšných realizací, se stal koníček životní náplní, když definitivně změnil svou úspěšnou tiskárnu na ateliér.