11 let, 4 měsíce a 22 dní generála Kutlvašra

Vzpomínky na pražské povstání, které Karel Kutlvašr napsal v komunistickém kriminálu, jsou z principu výjimečné. Hrdinové, kteří utvářejí dějiny, při tom totiž často umírají. Co a jak se pak skutečně dělo, můžeme se pouze dohadovat. O to cennější je, když některý z nich, který byl nejen bystrý pozorovatel, přímý účastník a samotný tvůrce těchto událostí, může se stát i jejich vypravěčem.

Už z pozice své hodnosti v Československé armádě, kam byl zařazen jako legionář, hrdina od Zborova, což bylo první vojenské vystoupení československé střelecké brigády v létě 1917, tedy ještě před vznikem samostatného státu, je generál Karel Kutlvašr hned od začátku druhé světové války jaksi automaticky počítán mezi osoby, které budou bránit českou státnost vším svým umem a schopnostmi, zejména vojenskými, kdykoli a jakmile k tomu bude příležitost.

Nemáme času nazbyt, řekl generál Karel Kultvašr Rudolfu Toussaintovi, německému generálovi, nejvyššímu veliteli pražské německé vojenské posádky, odpoledne 8 května 1945. Následovalo jednání o zastavení palby a bezpodmínečném vyklizení německé branné moci z Prahy, což se pak, s velkými problémy, excesy a průtahy z protivníkovy strany, stalo.

V důsledku toho neodehrála se závěrečná vojenská bitva německé a sovětské armády v ulicích hlavního města a Praha se osvobodila revolucí.

Člověk, který pomohl zabránit tomu, aby hlavní město bylo v lítém boji srovnáno se zemí podobně jako Varšava nemilosrdnou vichřicí, je za toto své hrdinství později komunistickou garniturou lidsky a profesně ničen.

Chceme-li dnes oslavovat znovunabytí svobody v oněch květnových dnech na sklonku války, měli bychom se také důkladně zamyslet nad tím, jakým způsobem jsme se poděkovali těm, kteří pro nás tyto hodnoty vybojovali...

Blog volně cituje z knihy Pavla Švece, Generál Karel Kutlvašr, vzpomínky na Pražské povstání