Za hráči musí lítat drny a hořet tráva, láteřil trenér zoufalé Zbrojovky

Jeho tým nezvládl v sobotu další z klíčových duelů proti Mladé Boleslavi 2:3 a boj o setrvání v první lize se tak vzhledem k rozlosovaní konce soutěže opět více posunul do roviny matematické šance.

„Hned z první brejkové situace jsme pustili soupeře do vedení, do té doby jsme přitom hráli aktivně, hráli na půli soupeře, ale pak jsme nezachytili náběh Douděry, který připravil krásnou přihrávkou spoluhráči gól do prázdné. Naše levá strana v prvním poločase nehrála dobře,“ kroutil hlavou trenér Richard Dostálek.

Zbrojovka plánovala hrát aktivní fotbal, čemuž napovídalo i rozestavení s dvěma útočníky. Opět ji, stejně jako několikrát v průbehu ročníku, dostihly stejné laciné individuální chyby. „Razantní změnu v přístupu jsem tam neviděl, hlavně v prvním poločase. Budu k našim hráčům kritický. V situaci, v které jsme, musí za hráči lítat drny a hořet tráva. V prvním poločase to tam nebylo,“ spílal hráčům kouč.

Do druhé půle pak Dostálek poslal všechny své ofenzivní trumfy, přesto domácí inkasovali jako první i po poločase po tragické chybě při malé domů od Hlavici.

Po třetím políčku od Boleslavi už se Brňané konečně odhodlali k zoufalému, přesto účinnému útoku. „I když kluci ukázali charakter i sílu a že jim situace není lhostejná, už se alespoň dotáhnout skóre do remízového konce nepodařilo. To by pro nás asi bylo velké vítězství. Od padesáté minuty však hráči udělali maximum, aby ukázali, že fotbal umí, že chtějí bojovat za Zbrojovku,“ ocenil Dostálek alespoň nasazení v druhé půli.

Ač do ochozů mohlo až šest set permanentkářů, oficiální počet fanoušků na stadionu se zastavil na 280. „Fanoušci na stadion patří, dokážou hráče povzbudit, vynadat jim a v tom si musí fotbalisté hledat motivaci,“ vítal přítomnost diváků po asi sedmi měsících. Ti ale ne vždy fandili ve prospěch svého týmu. Zejména tradiční kotel, který zůstal na svých místech za plotem stadionu, se po celý zápas hlasitě hlásil o změnu kouče, sportovního ředitele a hlavně majitele klubu Bartoňka, kterého považují za viníka celé výsledkové krize.

7 fotografií

Právě členové fanklubu čekali na tyto aktéry po utkání před branou stadionu. Majitel Bartoňek se s fanoušky bavit odmítl a odjel, kouč Dostálek se naopak konfrontace názorů zúčastnil. „Zápas jsme mohli klidně zremizovat. Vždyť jsme měli šance. Dobře, dodrbali jsme to, dostali dva góly, ale pak jsme se zvedli. To není jen dnešní zápas, celou sezonu je to o drobnostech, o detailu,“ vysvětlovala fanouškům legenda klubu.

Příznivci klubu trenéra nešetřili kritikou. „Netáhnete za jeden provaz. Po zápase se tady trousíte každý jiným východem. Máte si sednout a vyříkat si to. Nemáte si dát patnáct piv, ale vysvětlit si situaci, aby pak v pondělí na tréninku byli schopní spolu zase makat,“ čílil se další z brněnských příznivců. „Souhlasím s táhnutím za jeden provaz, ale na hřišti, a ne v hospodě. Jestli chodíte do hospody v době vládních nařízení vy, to je vaše věc. Pro tým to není možné,“ bránil kabinu Dostálek.

Svoji odpovědnost nezastírá, zároveň ale zatím osobní odpovědnost vyvozovat nehodlá a volání po své rezignaci nevyslyší. „Přiznám se, že jsem byl natolik v zápalu boje, že jsem úplně nevnímal, co se děje kolem. Až tu bude deset tisíc lidí skandovat ‚Dostálek ven‘, tak už tu Dostálek nebude. Zatím jich deset tisíc nebylo,“ odmítá rezignaci před koncem sezony.

Největší konkurent v boji o záchranu, patnácté Teplice, taktéž ztratil, tudíž teoretickou šanci na udržení ligy ještě Brňané mají. Severočeši ale disponují nejen čtyřbodovým náskokem a lepším vzájemným skóre, v závěru sezony mají také příznivější los, kdy doma změří síly s Českými Budějovicemi a Příbramí a mezi tím vyrazí do Karviné. Brno naopak čeká výlet do Liberce, poslední domácí klání s Opavou a sezonu zakončí na Spartě.

Hladík: Je to prostě špatně Brněnský útočník Jan Hladík se s míčem snaží přejít přes Radima Řezníka z Mladé Boleslavi. Útočník Jan Hladík v zápase orazítkoval tyč, byl opět hodně vidět. Ani jeho bojovný výkon ale Zbrojovce nestačil, ta prodloužila svoji černou sérii domácích zápasů bez výhry na devět. Co bylo špatně tentokrát? Do zápasu jsme vstoupili celkem aktivně, měli jsme tam i nadějnou střelu – a pak dostaneme zase z brejku gól. Celé se to na nás zase sesypalo. První poločas jsme doslova pro*****i, to už jinak říct nejde. A to stejné bylo v druhém poločase. Vstoupíme do toho aktivně, dostaneme ale gól a pak tam teprve začneme něco honit. Inkasované góly přišly po individuálních chybách. Pramení z toho tlaku sestupových bojů, nebo to s tím nemá tolik společného? Dostáváme úplně šílené góly, a to zápas co zápas, my si řekneme, že je to zápas o všechno, a pak to vypadá, jak to vypadá. Nevím, co k tomu mám zase říct. Jaká je ještě šance na udržení nejvyšší soutěže? Šance pořád nějaká je, ale od nás je tohle prostě hrozně málo, na hřišti máme nechat krev. První poločas si ale takhle odstřelíme, prohráváme hned o dva góly. Já už nevím, co by se muselo stát, abychom mohli ještě hrát o záchranu. Přesto se o to ještě porveme. Výkon v druhé půli už ovšem snesl ligové parametry, nebylo to ale pozdě? Za stavu 3:0 jsme začali hrát, začali jsme soupeře dostávat pod tlak, dali dva góly a měli další závary. Nechápu, proč takhle nehrajeme od začátku. My bojujeme o záchranu, a takhle makáme, až když prohráváme. To je prostě špatně. Asi se od toho můžeme odpíchnout, chtěli jsme to ještě zvrátit. Za stavu 3:0 je to prostě pozdě. Stadionem, který byl letos poprvé aspoň zčásti obsazen fanoušky, zněla v průběhu utkání i po něm nespokojenost i výzvy k rezignacím. Zaregistroval jste to? Fanoušci mají právo se k tomu vyjádřit. My jsme pokazili první poločas a oni se za to právem zlobili. Po zápase nám řekli to, co nám řekli, a my se s tím musíme nějak smířit. Jsme rádi, že přišli, i když zápas nestál za nic. I když jste dostali tři góly, šancí na skórování jste měli více a zápas jste mohli otočit. Co chybělo k více gólům? Já nevím, co tomu chybí, a je to tak celou sezonu, do šancí jsme se zase dokázali dostat, ale gól z toho nedáme. Nevím, jestli je to tou křečí, ve které jsme, nebo kvalitou. My trefíme tyč, nezakončíme… Nemáme to štěstí, ale na to se nemůžeme vymlouvat. Vy sám jste po rohu mohl hlavou skórovat, ale trefil jste tyč. Ruda to dobře kopl, víme, že to chceme kopat na přední tyč, a já zase trefím tyčku. Opět jsme neměli štěstí. Poslední zápasy je vás hodně vidět, dostáváte prostor a soupeře pod tlak. Aspoň osobně vám to na hřišti chutná? Samozřejmě mi to nechutná, prohráváme a hrajeme o záchranu, to stojí za – víte co.