STARÁ ŠUMAVA: O poště
Šumava, jedna z nejkrásnějších oblastí naší vlasti, tvoří přirozený val na jihozápadě Čech, jejichž byla vždy součástí. I v této drsné, ale překrásné krajině žili lidé, a nebylo jich málo. Tento region kdysi žil plnohodnotným společenským hospodářským a kulturním životem, jejichž součást byly i poštovní služby.
Oblast však prošla historicky velkými změnami. Po odsunu německých obyvatel po II. světové válce, došlo ke zničení mnoha obcí a samot. V obcích často lehly popelem kostely a další významné budovy. Památná místa byla srovnána se zemí. Na zrušených hřbitovech se postavily mohutné hotely. Turistická místa jako mávnutím proutku ztratila svou klientelu a přístup k nim byl zamezen závorami a lidskou ostrahou. Dnes jen stromořadí, základy domků a remízky nám připomínají, že zde bylo lidské osídlení. Navíc vzrostlé lesy zaplnily prázdná místa.
Informací o tehdejším životě a funkci společnosti je zoufale málo, zbývají jen archivy, pamětníci, staré fotografie a pohlednice a artefakty poštovní historie. Z dopisů, pohlednic, poštovních poukázek se dovídáme, jak šel v této oblasti život. To, co se dovídáme jsou však jen střípky, ze kterých úplnou mozaika nelze vytvořit. I existující publikace o Šumavě, kterých se za uplynulých dvacet, dvacet pět let vyrojilo nepřeberné množství se opírají o osobní vzpomínky, korespondenci, zápisky, dohady apod. Filatelistických a poštovně historických prací je poskrovnu.
Nicméně chyťme se alespoň toho, co existuje, i když pramenů a zdrojů je zoufale málo. I za to málo buďme vděčni a vydejme se Šumavou cestou poštovní historie. Byla to Zlatá stezka, která byla svědkem přepravy zpráv a zásilek na hřbetech soumarů. Tato přeprava byla zpočátku nepravidelná, organizovaná vznikla až později. Podle autora knihy „Javorná – zapomenutý kout Šumavy“ od autora Viléma Kudrličky soukromá sběrna dopisů v Sušici existovala již v roce 1770. Vedl ji jistý Václav de Angelis. Posel nosil dopisy do Horažďovic, kde byla již tehdy poštovní stanice. V roce 1798 byla zřízena v Sušici úřední listovní sběrna (podřízena Horažďovicím). Tu zavedl do roku 1824 Jan Anger a poté jeho syn Jan Kajetán Anger, který dostal v roce 1839 titul „c.k. sběratel dopisů“. Sušická sběrna zajišťovala dopravu korespondence, zatížená psaní a malé balíky. Poslíček putoval mezi těmito dvěma místy dvakrát týdně, poté každý den (od roku 1844).
V roce 1845 byla zřízena jízdní pošta. V roce 1867 byla sušická sběrna povýšena na poštovní stanici (sídlila na náměstí v objektu č. 2, nyní již budova neexistuje). Sušická pošta měla na starosti 232 vesnic, osad a samot – Železnou Rudu, Annín, Dobrou Vodu, Modravu, Prášily, Velhartice, Stachy, Srní, Zdíkov a jiné. Kroniky zachytily stav, jak byly zásilky doručovány. Poslové ze Sušice nechodili, zásilky si odebírali v Sušici obecní poslové či samotní obyvatelé. Postupně byly zřizovány poštovní úřady v dalších městech a obcích (viz dále).
Rychlosti doručování a zlepšení komfortu při doručování hodně pomohlo zřízení pošty v Kašperských Horách (1850). I další rozhodnutí poštovní správy vylepšily tuto situaci, např. zřízením pravidelné dopravy do Železné Rudy (1863). Kariolka vyrazila ze Sušice v 14.15 hod. a do Železné Rudy dorazila ve 20 hodin večer. s tím, že druhý den brzo ráno vyrazila na opačnou trasu do Sušice. Tuto službu dle kronik zajišťoval Postkodl, což byla přezdívka pro Karla Oppova ze Sušice. Přibyly i další zastávky. Vlak hodně pomohl odstranit tuto složitou cestu ze Sušice přes Hartmanice, Petrovice, Hůrku a zpět, kde byly zřízeny též poštovní úřady v pozdějších letech.
Dopisy do šumavských vísek se doručovaly před zřízením poštovních úřadů různými způsoby – do Srní před rokem 1870 např. z Kašperských Hor. Úřední poštu (např. soudní) doručovali vlastní soudní poslové, kteří absolvovali složitou cestu. Působivě píše o tomto doručování ve svých románech Karel Klostermann (viz jeho povídka Odyssea soudního sluhy , kde je líčen osud sluhy Mastílka). Poštovní služby slouží oblastem, kde je soustředěn průmysl či další významné hospodářské odvětví.
Šumava se stala hlavně oblastí pro rozvoj sklářství a dřevařského průmyslu. To zcela jistě ve větších centrech vyžadovalo zřizování pošt. Koncem 19. a začátkem 20. století takovými centry byly Vimperk, Kašperské Hory, Železná Ruda, Volary, Stachy a jiné, ale i střediska v předhůří Šumavy. V těch dobách bylo v této oblasti 38 pošt a 18 poštoven. Počty pochopitelně kolísaly a ke značnému snížení došlo po roce 1945. I nadále byl trend klesající. Velkou zajímavostí je i počeštění německých názvů a liší se názvy obcí a tudíž i pošt ve srovnání s obdobím před, během a po I. světové válce a v meziválečném období včetně zabraných území.
Vydejme se virtuálně po různých místech Šumavy s panem Schafhauserem, pošťákem z Hartmanic, který roznášel poštu nejen v tomto místě, ale i v širokém okolí, pochopitelně s notýskem v kapse, kde máme údaje získané od ing. Emila Votočka či Jiřího Nekvasila. Šumava hostila 18 poštoven. Časem prodělaly různý vývoj. Byly zrušeny a staly se z nich poštovní úřady. Některé zanikly během let 1938 1945 a nebyly po válce již obnoveny. Na některých místech byly otevřeny nové. Historie poštoven je velmi zajímavé a je kolem nich hodně nejasností. Nejznámější poštovny byly na turistických místech jako například poštovna Černé jezero (Špičák).
Zdroj: Nekvasil Jiří, Pošta v chráněné krajinné oblasti Šumava, Sborník poštovní historie jižních Čech, 200 let pošty Písek, Písek 1979, Kroniky Srní, Sušice a dalších obcí.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora