Nečekejte detektivku s odhalením vraha na konci. Jde spíše o kriminální román nebo ještě lépe o thriller, v němž se projevuje vše, čím Peter May zaujal čtenáře – stupňující napětí, dokonalost popisu prostředí (tentokrát španělského), vyhrocené situace, postup pátrání, svérázný detektiv i nečekané zápletky. Na počátku děje je úkol, který čeká prostořekého svérázného anglického (či lépe skotského) detektiva Johna Mackenzieho. Protože ovládá španělštinu má přivézt zpět do Anglie zadrženého drogového bosse Jacka Clelanda. Vydává se do oblasti španělského Slunečného pobřeží, kde má zločince převzít. Jak jistě tušíte, Clelandovi se mezitím podaří policii zdrhnout (jako v mnoha podobných známých thrillerech). Mackenzie má Španělům pomoci a spolupracovat s místní policistkou Cristinou, Ta shodou okolností byla u zatčení drogového krále – tehdy ještě jako pokojného občana jménem Templeton. Nečekaný příjezd policie zločince znepokojil a omylem místo policistky zastřelil svoji těhotnou přítelkyni. Svůj osudový omyl připíše na vrub Cristině a slibuje jí krutou pomstu...

Základní schéma nečekaného odhalení zločince, jeho útěk a slibovaná pomsta jsou atributy, které již mnoho autorů popsalo předtím. Když se do románu Petera May začtete, najednou budete mít pocit, že vše už můžete předpovídat,  že jste to už někde četli či viděli ve filmu - takové to Déjà vu. I postava detektiva Mackenzieho nijak nevybočuje z řady těch, z nichž si udělali své schéma autoři severských detektivek. Má bystrou inteligenci ale nepřizpůsobivé chování a arogantní styl, řeší rodinné problémy, hlavně s dospívající dcerou a na novou práci se příliš netěší a ani tam není příliš vítán. Oceníte, že není alkoholik jako jeho severští kolegové. Čtenář má vždy tendenci fandit hlavnímu hrdinovi. To, že vždy řekne přímo to, co si myslí bez ohledu na následky, je sympatické, ale když nechá v průběhu děje několikrát utéct hledaného vraha a když nečekané útoky (ale předvídatelné) přežije jeho tvrdá skotská hlava bez viditelných problémů a když jej zázračně neusmrtí ani zločincova kulka, zdá se vám to přespříliš. Neprůstřelný, nezranitelný hrdina patří spíše do pohádek.

Vedle toho běží druhá linie policistky Cristiny pečující o syna, hádající se s manželem a starající se o nemocnou sestru a hlavně o svoji tetu Anu, trpící Usherovým syndromem, který ji trvale připravil o dva základní lidské smysly – sluch a zrak. Téma, které se objevuje v neskutečném množství podobných knih a filmů – většinou jde však jen o slepé ženy, ohrožované psychopatickým zabijákem – vzpomeňte třeba jen na Audrey Hepburnovou ve vynikajícím filmu Terence Younga ČEKEJ DO TMY z  roku 1967. Uprchlý drogový zabiják Cleland (s přezdívkou Rapl Jack) toužící po pomstě vyhrožuje Cristininu synovi a posléze se soustředí na bezmocnou Anu. Překvapivě se pohybuje na svobodě a, jak se zdá, policie je nečinná či zkorumpovaná. Přestože má dostatek příležitostí Cristinu najít, použíje Anu jako rukojmí. Na rozdíl od svých předchůdců ji přímo neohrožuje, nechová se, jako ve stovkách podobných případů, jako psychopatický zabiják (tam jde většinou o slepé ženy) , ale svým chováním vás překvapí. V dlouhém rozhovoru Clelanda s Anou (vedeným pochopitelně přes počítač s Braillovým písmem), se zločinec doslova vysvlékne z kůže a snaží se dojmout jak nebohou Anu tak čtenáře. Tady už přestáváte Mayovi věřit a chce se vám říci – to snad nemyslí vážně? Nebo si hraje se čtenářem? Tady to přesáhne míru. Je to kýč? Je to obhajoba kousku lidskosti v zabijáckém zvířeti? Chvíli mi trvalo, než jsem si odpověděl. Zdá se mi, že tady najednou jsou přítomny všechny prvky parodie, že May všechno přehání a hraje si jak se čtenářem, tak i se základními principy thrilleru a s jejich autory. Když smíchal všechny thrillerové prvky do průhledného koktejlu, jako by všem autorům tohoto žánru chtěl sdělit – já to umím stejně nebo lépe než vy, ale vždy si něco přidám a vylepším. Hluchoslepá Ana je tím prvkem navíc, kterým chce oslnit důvěryhodného čtenáře a zapůsobit na jeho city či citečky. 

Je pravda, že román běží rychlým tempem, má napětí, ale podezření na rozehranou parodickou hru se vám znásobí třeba okamžik, kdy hrstka zabijáckých pomocníků si nepamatuje kde je ukryta mimořádně velká zásilka drog a kvůli otočenému silničnímu ukazateli (?) vyvraždí celou farmářskou rodinu nebo když smrtící kulka vyslaná přesně do oblasti srdce Mackenzieho nezraní (proč – to už je další důvod k úsměvnosti). Pak si vzpomenete, že Mackenzie kromě španělštiny ovládá i arabštinu, kterou zatím žádný detektiv běžné četby nezná, byť ji použije jen jedenkrát ve zcela zbytečné scéně. Tahle parodická hra vrcholí v závěru na SKÁLE – v tomto případě Gibraltarské, kde se May odvolává na svoji předchozí trilogii z ostrova Lewis a možná ironicky se tak ohlídne i za svojí tvorbou. Kdybych chtěl být zlý. řekl bych přímo, že May zde vykrádá sám sebe. Vrcholem pak je poznání, že zatímco je odvážena mimořádně velká zásilka drog a jde o drogový obchod obřích rozměrů, její majitel není u toho osobně, ale věnuje se malicherné pomstě, což naprosto odporuje logice. 

Ne, nejde o špatný román, jak by se mohlo zdát z předchozího. Jen se trochu vymyká z jinak velice početného díla Petera Maye a prozrazuje, že rychle a snadno píšící autor se možná už trochu vypsal a chce své dílo oživit a bavit nejen čtenáře ale i sám sebe. Ať už po přečtení knihy budete jako milovníci thrillerů uspokojeni napínavým dějem, množstvím mrtvol a poznáváním zločinu nebo ať jej přijmete s milým a tichým porozuměním, případně s pousmáním, nic to nemění na tom, že Peter May je velkým spisovatelem, jehož každé dílo dovede zaujmout a uspokojit, i když přiznáte, že TICHOU SMRT nebudete řadit k jeho dílům nejlepším. 
************************************* 
Peter May: TICHÁ SMRT 
z anglického originálu A Silent Death přeložila Linda Kaprová
vydalo nakladatelství HOST, Brno, 2021