Je máj, lásky čas a to se přímo nabízí číst knihy na toto krásné téma. Pro mě v nynější náročné době je to relax a odpočinek. Mimo jiné jsem objevila, že dokážu malovat na kamínky a tato činnost mě uklidňuje stejně jako čtení knih. Takže to střídám a jsem spokojená.
Je to již šestá kniha ze série romantické útěky a pro mě jedna z nejlepších z řady. Vždycky mám po přečtení pocit, že se na to místo, kde se děj odehrává musím podívat. Autorka umí místa v knize popsat s citem a vyzdvihnout to pěkné. Upozorní na složistosti místa, ale ukáže hlavně místní krásu a zvyky, které nás obohacují při putování. Pro mě je stále cestování nejlepší investice, i když poslední rok objevuji hlavně místa ve velmi blízkém okolí.
Hrdinkou je osmadvacetiletá Fiona, která vyhraje fotografickou soutěž a jede z Londýna na dva týdny do Tokia, kde se má o ní starat a učit výborný místní fotograf Araki. Jenže Arakimu zemře někdo v rodině a on musí nečekaně odjet. Za svého zástupce určil světově uznávaného anglického fotografa Gabea, který žije delší čas v Tokiu. Gabovi se moc nechce trávit čas po památkách se studentkou. Fiona je z Gabea nadšená ještě míň. Gabe ji před deseti lety zlomil srdce a ani si na to nepamatuje. Fiona je ubytována u rodiny paní Haruky, která vlastní čajovnu a miluje japonské tradice. Na začátku se k ní Gabe chová hrozně. Fiona se cítí dobře jen díky hostitelce. Ale postupně se s Gabem seznamují a jejich chování se začíná měnit. Fiona má velmi nízké sebevědomí díky matce a šikanování ve škole, když dospívala.
Její postoj k sobě samotné se mění nejen díky obdivu Gabea, ale změně úhlu dívání se kolem sebe, které ji učí Haruka. Z toho jsem byla nadšená. Z knihy vyzařuje pozitivní myšlení a učení, které přirozené zapadlo do děje. A to se mi moc líbilo. Vyznání Gabea v závěru knihy nemělo chybu. To bylo tak neuvěřitelně romantické, opravdové a orginální, že jsem z toho byla úplně paf.
Autorka opět čtivě napsala příběh zasazený do známého města způsobem, že bych ho po přečtení nejraději ihned navštívila. Podívala bych se na křižovatku na Šibuji, zúčastnila se čajového obřadu, navštívila horu Fudži a svatyni Meidži a zorganizovala bych piknik pod sakurami. Tokio je pro mě trochu nesplnitelný sen, ale to nevadí. Knihu jsem přečetla jedním dechem v jednom večeru. Spát jsem šla k ránu, ale stálo to za to. Moc se mi to líbilo a vřele doporučuji k přečtení nejen v máji.
Hodnocení: 90%
Více infa: https://www.grada.cz/cajovna-v-tokiu-11974/
Foto: Nakladatelství Cosmopolis
