Loni to bylo třicet let od chvíle, co jste se stal kmenovým členem sportovní redakce tehdejší Československé televize. Uvědomil jste si to? Nebyl čas na bilancování?
Uvědomil, tyhle věci si sám hlídám a v České televizi je takové oddělení, které mimo jiné podobná výročí registruje a dotyčným jubilantům gratuluje. Jenže já měl v roce 2000 v ČT pauzu a působil jsem na Nově, takže se mi nějaké gratulace vyhýbají. To ale samozřejmě neříkám proto, abych si stěžoval... Když byla řeč o bilancování, to si dělám prakticky po každé sezoně. A nejen sobě, ale i ostatním kolegům, kteří se se mnou podílejí například na výrobě hokejových přenosů. Prostě jde o takovou statistiku, kolik jsem toho udělal já, kolik my všichni dohromady. Ale že bych se pustil do nějaké osobní inventury za těch třicet let, to ne. Bylo by toho strašně moc.
Každý sportovní zápas je střet a střet rovná se drama. Myslím si, že je dobře napětí, které panuje na hřišti, předávat divákovi.
