Londýn se zbavil bezdomovců z EU. Bylo to prý na základě dobrovolnosti

Dosud nezveřejněné údaje získal prostřednictvím zákona o svobodě informací britský list The Independent. Ukazují, že 396 občanů zemí Evropské unie v Anglii bylo v období od března do října 2020 donuceno k takzvanému „dobrovolnému návratu domů“. V předchozích pěti letech toto číslo přitom činilo v průměru 338 za celý rok. Jenže číslo za uvedené období roku 2020 bude ještě vyšší, protože 28 % místních úřadů na žádost deníku The Independent, který se o data zajímal spolu s vědci z University of Cambridge, nereagovalo. Služba „návratu domů“ usnadňuje proces, při kterém je občanům EU bez domova, kteří se obrátí o pomoc na úřadech, poskytnuta podpora k návratu do jejich vlasti, pokud nemají právo zůstat ve Velké Británii. Ovšem z této služby se stal loni tak trochu nucený návrat.

Odborníci tvrdí, že i když je to v některých případech v nejlepším zájmu jednotlivce, tento proces se často používá u těch, kteří mají zákonné právo ve Velké Británii zůstat a jsou chybně informováni, že tento nárok nemají. Do 31. června 2021 mají lidé z EU, kteří jsou ve Spojeném království od konce roku 2020, právo zůstat v zemi po brexitu. Kterýkoli občan zemí EU, který přijede do Spojeného království po přechodném období brexitu, jež skončilo 31. prosince 2020, a je mimo zemi déle než šest měsíců, však ztratí pobytové právo.

A už se nevracejte

Proč tolik občanů EU prošlo v loňském roce procesem návratu domů v době, kdy by většina z nich mohla zůstat ve Velké Británii? Pramení to z nedostatku informací a poskytované podpory, ne všichni jsou poučeni o tom, že mají právo v Británii zůstat. Většině z dotčených bezdomovců samozřejmě chybí právník či tlumočník, kteří by jim pomohli.

Návrat domů není vždy dobrovolný. Někteří zranitelní občané EU byli nuceni, aby souhlasili s návratem do své země.

V červenci roku 2020 ministři poskytli finanční prostředky místním orgánům, aby zabránily návratu lidem, kteří byli z důvodu obav ze šíření koronaviru umístění do ubytoven, zpátky na ulici. Podle údajů od 497 radnic, které odpověděly, bylo v období od března do října 2020 v těchto azylových domech ubytováno 3 778 bezdomovců ze zemí EU. Každý desátý z nich se rozhodl k návratu domů. Proces vystěhování z Británie se přitom vždy nezdá být v nejlepším zájmu jednotlivce. Mnozí, kteří se vrátí domů, se pak do Velké Británie vracejí. Jiní se ovšem domů vracejí s tím, že v době pandemie chtějí být s rodinou.

Ne vždy dobrovolný odchod

Benjamin Morgan, koordinátor projektu EHP v oblasti práv bezdomovců, uvedl, že návrat domů „není vždy dobrovolný“ a že někteří zranitelní občané EU byli nuceni, aby souhlasili s návratem do své země. Morgan varoval před absencí zavedených pokynů nebo protokolů ohledně toho, jak by měl proces návratu domů probíhat. Drtivá většina občanů EU bez domova podle něho chce zůstat ve Velké Británii a má na to zákonný nárok.

„Pokud víme, místní úřady a pověřenci, kteří zajišťují takovéto návraty, často nepřijímají nezbytná opatření, aby zajistili, že ti, kdo využijí nabídky návratu, nebudou v zemi původu končit na ulici. Mluvčí vlády uvedl, že kdokoli, kdo má nárok na pobyt v EU, byl informován o možnosti podat si žádost, a že jednotlivé úřady musí použít svůj zdravý úsudek při hodnocení, jakou podporu mohou zákonně poskytnout každé osobě.