Dokumentární filmové drama osvětluje málo známou francouzsko-německou poválečnou kapitolu.
Rastattské procesy patří k největším soudním procesům po druhé světové válce. Během tří let proběhlo před soudem v síni zámku Rastatt 235 soudních řízení. Obvinění bylo podáno 2130krát, zejména proti zaměstnancům nacistických táborů ve francouzské okupační zóně.
Události v Rastattu byly však do značné míry zapomenuty. Je to dáno nejen 100letým blokovacím obdobím, kterému donedávna podléhaly soudní spisy, ale také skutečností, že řízení bylo po desetiletí zastíněno norimberskými procesy. Po předčasném zrušení blokovacího období lze nyní ukázat velké části případů.
Film se zaměřuje na propracované herní scény, které vycházejí ze soudních zápisů a byly natočeny na původním místě. Ukazují příklady vybraných procesů a zúčastněných, jako je francouzský státní zástupce Joseph Granier a mladá německá veřejná obhájkyně Helga Stödterová (roz. Kloningerová). Kromě zřídka viděného archivního materiálu přinášejí historici svědectví ze soudních spisů, aby osvětlili a historicky uspořádali události v soudní síni.
Bylo 15. května 1946, když se Generální tribunál (Tribunal Général) poprvé sešel v hale na zámku Rastatt. Na lavici obžalovaných sedělo 32 mužů a pět žen. Byli součástí personálu gestapáckého lágru Neue Bremm v Saarbrückenu (podrobně k táboru zde).
Více než 70 bývalých vězňů vypovídalo o táboře a jeho strážcích. Žádný z obžalovaných nelitoval svých činů v táboře Neue Bremm. V průběhu těchto dvou soudů bylo vydáno následující rozhodnutí: 15 mužů bylo odsouzeno k trestu smrti – mezi nimi velitel tábora Fritz Schmoll a vůdce stráží Karl Schmieden. 19 mužů a 6 žen dostalo tresty od 15 let nucených prací do 3 let vězení. Dva obžalovaní byli osvobozeni. Tresty smrti u 14 hlavních obviněných byly provedeny 30. července 1946. Odsouzení byli popraveni zastřelením v lese poblíž Rastattu.
9. prosince 1946 bylo zahájeno několik trestních řízení proti pachatelům v menších koncentračních táborech ve Württembergu. Obžalovaní se museli zodpovídat za smrt více než 25 000 lidí.
Od roku 1946 do roku 1954 se muselo více než 2 000 lidí zodpovídat ve zhruba 20 procesech kvůli jejich zapojení v rámci nacionálního socialismu (NS – Nationalsozialismus). Byli obviněni z válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a zločinů proti míru.
Herbert Oehler a Walter Telschow byli mezi hlavními obžalovanými v prosinci 1946. Oehler vynalezl pouta, která způsobovala nesnesitelnou bolest. Nezáleželo na tom, jak dáte ruce nebo jimi pohnete. Celé týdny nechával vězně nosit pouta a užíval si jejich utrpení. Obžalovaný Telschow, sám vězeň v koncentračním táboře, krutě ubil mnoho vězňů. Společně byli Oehler a Telschow zodpovědní za smrt stovek lidí.
15. dubna 1947 byl Herbert Oehler odsouzen k smrti. Rozsudek však nebyl vykonán a místo toho byl až do roku 1957 držen ve francouzských věznicích. Pak byl propuštěn.
Rastattské procesy se primárně týkaly zločinů spáchaných na vězních v menších koncentračních táborech v jihozápadním Německu (např. Vaihingen nebo Niederbühl). „Klasické válečné zločiny“ byly v Rastattu probírány jen zřídka.
Filmový dokument můžete zhlédnout v němčině (+ něm. titulky) nebo ve francouzštině na webu TV ARTE do 1. srpna 2021.