Do oficiálního vydání akční řežby Scarlet Nexus, kterou vyvíjí Bandai Namco, sice ještě zbývá měsíc a půl, ale vývojáři usoudili, že je načase tento titul vpíchnout do podvědomí hráčů. Díky tomu jsem měl možnost si ho pár hodin vyzkoušet a předat vám informaci, že zejména fanoušci anime estetiky se mohou začít opatrně těšit.
Konec na obzoru
Scarlet Nexus otevře brány do světa bojujícího s vlastním koncem. Planetou se jak jizva vine Pás vyhynutí. Odkud se tenhle podivný úkaz vzal, se neví, ale je to nejspíš to poslední, co mají obyvatelé čas řešit. Daleko přednější pro ně totiž jsou nemilosrdné bytosti, takzvaní Druzí, kteří se z Pásu rojí do okolí a rozsévají smrt a zkázu.
Ale nebyla by to anime řežba, kdyby lidstvo jen v meditativním sebezpytování očekávalo příchod zmaru. Proti Druhým stojí elitní jednotka se speciálními schopnostmi. A ano, samozřejmě, právě v ní jste čerstvými nováčky i vy.
Upřímně, jakýkoliv divák japonské animované produkce s alespoň minimální zkušeností okamžitě bezpečně rozezná naprosto klasické stavební kameny a charakterové archetypy. Tajemná hrozba pro lidstvo? Souhlasí. Superschopnosti, případně superhrdinové, kteří jsou poslední nadějí? Souhlasí. Parta podivínů? Taky tu je. Vzájemný despekt mezi třídami kadetů rozdělených podle talentu? Zdánlivě ledová hrdinka? Extrémně mocní generálové, ke kterým vzhlížíte, ale dal bych ruku do ohně, že minimálně s jedním budete později bojovat? Všechno na svém místě, chybí už jenom cundere princezna, záběr na kalhotky a rozhovory s démonem uvězněným uvnitř vás nebo tak něco.
Abych však nekřivdil, musím přiznat, že pár drobných náznaků, kratičkých scén a záblesků, které vzbudily zvědavost a upřímnou chuť dozvědět se odpovědi, tu k vidění také bylo. Šance, že to nakonec přeci jen nebude tak příšerné klišé, tedy rozhodně existuje. Nechme se překvapit.
Na výběr jsou navíc dva hrdinové – protekční synek Juito, který se snaží vystoupit ze stínu své rodiny a ukázat, že na to sám má, a talentovaná, ale uzavřená a odtažitá Kanade. Volba mezi nimi ovlivní nejen hratelnost, ale i vyprávění, protože každý sleduje vlastní dějovou linku. Ty se vzájemně protínají i doplňují a pro kompletní příběhový zážitek bude prakticky jistě tak trochu po nierovsku nutné hru dokončit za oba.
Mečem i ledničkou
Vizuální prezentace titulu na první pohled nápadně připomene Code Vein, ale co do hratelnosti byste styčné plochy hledali marně. Code Vein byla čistokrevná soulsovka, oproti tomu Scarlet Nexus je divoká hack’n’slash řežba ve stylu ReVengeance či Bayonetty se superschopnostmi navrch.
Krom klasického sekání a úskoků je klíčové využívání vaší psychokineze, tedy schopnosti silou mysli zvedat předměty a házet je po nepřátelích. Soubojový systém Scarlet Nexus stojí na střídání obou mechanik, protože s čím větší hladkostí se vám daří kombinovat vraždění chladnými zbraněmi a smršť létajících aut či stavebního materiálu, tím větší bonusy k poškození váš hrdina dostává.
Souboje se proto mění na tanec založený na dovednosti hráče. Jistě, Druhé lze upižlat jenom mečem, ale jednak by to trvalo dlouho, jednak by to nebyla moc velká zábava. To takový přískok, tři seky, úskok, letící jeřáb, co srazí zrůdu na zem, hrdina jak smrtící přízrak v těsném závěsu s napřaženým mečem, pár bleskových útoků, déšť opodál ležících tvárnic, omráčený nepřítel a pohledná dorážečka... To je jiná káva. Trochu mi to v tomto ohledu připomnělo hry ze série Devil May Cry – projít je „na céčko” zvládne téměř každý, ale při snaze o získání stylového hodnocení SSS už se musíte nesmírně snažit.
K ruce zde máte navíc ještě i jednoho či dva pomocníky z vaší jednotky, kteří sice sami o sobě moc velkou paseku v řadách běsů nenadělají, ale můžete si od nich na chvíli půjčovat jejich schopnosti. Spojit svou telekinezi třeba s pyrokinezí – hodit po Druhém sud s olejem a pak ho zapálit, například. Nebo se zneviditelnit, zpomalit čas, nabít se elektřinou a podobně. Možností, zdá se, bude dost.
zdroj: Bandai Namco
A hraje se to dobře. Pravda, zpočátku chvíli trvalo, než jsem si zvykl na poměrně neobvyklý systém míření, respektive jeho absenci, protože si sice můžete na protivníka zamknout kameru, ale směrování útoků je stále stoprocentně ve vaší režii. Když jsem proto prvních pár nepřátel s jistotou míjel a hrdinsky sekal někam do vzduchu vedle nich, doufal jsem, že se nikdo z vývojářů právě nedívá a neťuká si na čelo, komu to svoji hru proboha půjčili.
Ale jakmile jsem si souboják trochu osahal a zvykl si na chování i dosah útoků, začal mě bavit. Akce je velmi rychlá, dynamická, stylová a, pokud mohu soudit z prvních tří hodin, rozmanitá. Což je pro akční řežbu samozřejmě naprosto zásadní plus.
Bude to fajn
Audiovizuál se z cloudového hraní hodnotí o něco hůř, když člověk musí brát v potaz možnou kompresi streamovaného obrazu a podobně, ale troufnu si odhadnout, že o grafický klenot nejspíš nepůjde. Vyvažuje to však výtvarná stránka věci, zejména design postav a nepřátel, u nichž se tvůrci rozhodně nedrželi zkrátka, a to nelze než kvitovat s povděkem.
Anglické namluvení je nicméně tradičně katastrofální a dva měsíce před vydáním nepředpokládám, že by se jednalo o nějakou pracovní verzi. Doufejme, že bude k dispozici i originál, protože anglický dabing je na poslech příjemný jak bydlení přes ulici od operní školy.
Na konečný verdikt si ještě budeme muset počkat, po vyzkoušení nicméně očekávám, že Scarlet Nexus bude příjemné akční povyražení vhodné zejména pro fanoušky východní stylizace. Tu zmiňuji opakovaně zcela cíleně, je zde totiž opravdu intenzivní, a pokud se řadíte k těm, kterým je proti srsti, je už nyní v podstatě jasné, že tohle nebude hra pro vás. Vy ostatní můžete začít opatrně vyhlížet.
