K českému týmu se připojil jako poslední, před sobotním odletem do Rigy. Dominik Kubalík se po návratu z Chicaga potřeboval na chvilku odpojit od hokeje, srovnat s časem a taky omrknout zahrádku. „Zápasů bylo dost, byl jsem rád, že jsem se mohl dát zase dohromady, a dostal chuť do hry,“ přiznal během chatu přímo z dějiště mistrovství světa.
Očekávají se od něj hlavně góly. Dominik Kubalík umí trhat sítě, na české soupisce však není sám. Totéž zvládnou ještě Jakub Vrána a Filip Zadina. „Myslím, že to nebude jen o nás. Je jasné, co máme do týmu přinést, ale může se stát, že ani jeden nedáme gól, a přesto uděláme úspěch. Všichni pak budou spokojení,“ říká před svým třetím šampionátem.
Už po zápase proti Rusku trenér Pešán připustil, že byste mohl vyrazit na led v lajně s Janem Kovářem a Jakubem Vránou. Tahle možnost se nabízí, jak se zamlouvá vám?
„Když jsme spolu takhle hráli naposledy (na MS) v Bratislavě, zápasy nebyly vůbec špatné. Docela se nám i dařilo. Vyhověli bychom si, s Kovim se známe trošku víc a odehráli jsme toho spolu víc, než s Vráničem. S ním jsme si podobní, ale fungovalo to. Kdyby k tomu došlo, byl bych jenom rád. Nějaký potenciál tam je. Zatím ale nic bližšího neproběhlo. Je to otázka dalších dní. Hrozně se těším, až to všechno odstartuje a budeme už jenom hrát a trénovat.“
Za dva roky jste udělal další obrovský posun. Cítíte, že se na vás bude spoléhat ještě víc, než naposledy v Bratislavě?
„Momentálně ne, ale ještě jsem nehrál žádný zápas. Je to však úplně stejné jako v klubu. Já sám od sebe něco očekávám, trenéři ode mě taky. Budu se snažit hrát co nejlíp, abych týmu pomohl. Prostě se s tím poperu, s tlakem už jsem se taky naučil pracovat.“
Může vám to usnadnit fakt, že na soupisce vedle vás jsou další dvě jména, od nichž se budou čekat hlavně góly, a bude se spoléhat na víc hráčů?
„Hlavně myslím, že to nebude jen o nás. Je jasné, co každý máme přinést do týmu. O tom se ví. Ale může se stát, že ani jeden z nás nedá gól, a přesto uděláme úspěch. Všichni pak budou spokojení. Jde tedy o to, aby si všechno sedlo. Čím víc k tomu přispějeme my, tím to bude lepší. Ale týmový výkon bude to nejdůležitější. A je jedno, jestli bude dávat góly ten, nebo ten.“
Jak jste se těšil na svoje třetí mistrovství světa?
„Moc! Rozhodování nebylo vůbec těžké. Věděl jsem, že kdybychom se nedostali do play off, rád bych jel. Rok a půl jsem nebyl v reprezentaci a chybělo mi to, poprvé jsem se ocitl v situaci, kdy jsem do ní nemohl ani přes sezonu. Ta poslední byla náročná, na druhou stranu však krátká. Takže si ji protáhnu tady. Snažil jsem se soustředit na to, co bylo v Chicagu. Play off jsme chtěli udělat, to byl náš nejvyšší cíl. Bohužel se to nepovedlo. Hned jak jsme spadli mimo postupové pozice, dá se říct, že moje myšlenky už byly u reprezentace.“
Zajímal jste se, kdo další se připojí?
„Nějaké informace jsem měl, u dalších kluků, co na tom byli podobně jako já s Chicagem, jsem viděl, že zájem mají. Sledoval jsem i některé přípravné zápasy, co dávali v televizi. Spoustu věcí jsem věděl, ale dokud nebylo jasné, že pojedu, nebylo to stoprocentní.“
Návrat proběhl v pořádku?
„Letěli jsme ve středu a ve čtvrtek byli v Praze. Trošku jsem bojoval s časovým posunem. Vždycky mám problém spíš po návratu, než když letím tam. Ale k týmu jsem se připojil hned, jak to šlo. Teď máme ještě nějaký čas se z toho dostat, potrénovat a připravit se na začátek šampionátu.“
Jaká zavládla nálada v Chicagu, když se nepovedlo postoupit do play off?
„Musím říct, že úplně velké zklamání to nebylo. Před sezonou nás spousta lidí pasovala na jeden z nejhorších týmů. Měli jsme spoustu mladých, zranili se první dva centři a věděli jsme, že minimálně půlku sezony hrát nebudou. Nakonec jsme spoustu lidí překvapili, tři čtvrtiny sezony bojovali o play off. Pak nás chytlo špatné období, během tří týdnů jsme z toho vypadli a už se tam nevrátili. Samozřejmě to mrzí, protože na pozicích play off už jsme byli. Ovšem jako tým jsme udělali krok dopředu.“
Cítil jste větší tlak po minulé sezoně, kdy jste patřil mezi kandidáty na Calder Trophy?
„Určitě ano, ale to je přirozené. Po první povedené sezoně jsem jak já sám, tak lidi v klubu očekávali něco podobného. Chtěl jsem potvrdit, že to nebyla náhoda, s tím jsem do sezony šel. Myslím, že to nedopadlo špatně. Vždycky může být hůř, mohlo být i líp. Ale nestěžuju si, sezona se docela povedla.“
Jak velké vyčerpání bylo po sezoně, kdy jste během čtyř měsíců museli stihnout celou základní část a neměli jste čas vlastně na nic jiného, než na hokej?
„Trošku to na mě padlo. Během sezony jsme v podstatě žádné volno neměli, a když bylo, museli jsme stejně na zimák, protože nás tam každý den testovali. Úplně nešlo vyčistit si hlavu, když se v tom člověk pohyboval každý den. Zápasy se hrály rychle za sebou, byl jsem rád, že po tom posledním jsem si mohl trošku odpočinout, dát se zase dohromady, a dostal chuť do hokeje.“
Z jednoho omezeného režimu jste přešel do další bubliny. Jak tohle člověk snáší?
„Všichni, co jsme tady, tohle známe. Testování, roušky, všechno okolo už beru jako maličkosti, které k tomu patří. Mně osobně to úplně nevadí, samozřejmě by bylo fajn, kdyby to mohlo fungovat jako normálně. V Chicagu jsem se mohl aspoň projít, na tripech nebylo na hotelu moc co dělat. Ale myslím, že nikomu z nás to nedělá nějaký problém, že jsme zavření.“
Co pocit, že dva dny po příletu nesmíte z pokoje nikam a teprve vás pustí na led?
„Každý má možnost nějak se zabavit, zacvičit si na pokoji, udržet se. Každý zná svoje tělo, já jsem si potřeboval odpočinout, ale teď už jsem na tom dobře. Snažím se něco dělat, abych se jen neválel v posteli, i když ve finále nejde dělat skoro nic jiného. Úplně hrozné to však není a my jako hráči to neovlivníme. Tak to teď je, na trénincích se pak musíme připravit co nejlíp můžeme.“
Stačil jste se s mužstvem sblížit, když jste s ním strávil jen pár hodin, než jste museli do izolace?
„Jo, navíc se spoustou kluků se známe. Je tu jen pár, se kterými jsem ještě nehrál. Ale to je nejmenší problém. Kabina funguje dobře, se všemi je to v pohodě.“
Reprezentace v posledním utkání Českých her porazila Rusy 4:0. Jaké to může být povzbuzení před mistrovstvím světa?
„Myslím, že každý zápas je hrozně důležitý. A porazit Rusáky je vždycky příjemné. Kluci celkově turnaj odehráli výborně a posledním zápasem to gradovalo. Šimon (Hrubec) zachytal výborně. Zápas byl dobrý, generálka, jenom dobře, že se vyhrálo, takže spokojenost.“
Náš tým ještě posílí, ruský taky. Sledoval jste, kdo na šampionátu bude hrát proti vám?
„Díval jsem se, bavil se s Nikitou Zadorovem, který jede za Rusáky, s Kurashevem, jenž nastoupí za Švýcary. Spíš jsem sledoval kluky, které znám. Ale orientovat se začnu spíš, až to vypukne.“
