Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Záchrana světa podle Attenborougha. Skutečně stačí tak málo?

Natálie Dudová
Natálie Dudová
17. 5. 2021
 17 076

Vzdělat nevzdělané, využívat jen obnovitelné zdroje energie, jíst méně masa a masivně zalesňovat. Recept na záchranu světa podle Davida Attenborougha má řadu trhlin. A nejde jen o to, že by to „moc stálo“.

Záchrana světa podle Attenborougha. Skutečně stačí tak málo?
Zdroj: Oficiální propagační materiál charity WWF-UK

V květnu 2021 je tomu přesně dva roky, co legenda dokumentaristiky David Attenborough přišla do Evropy se svým posledním snímkem Život na naší planetě. Pojal ho jako životní svědectví muže, který šedesát let cestoval světem, zaznamenával ty nejúžasnější přírodní jevy na Zemi, ale viděl při tom i rychlý úpadek přírody vlivem neuvážených lidských zásahů.

Attenborough diváky provede vším, čeho jsme se na planetě dopustili. Vymírání druhů, kácení pralesů, tání ledovců a umírající moře, to vše podává s upřímností a zdrcujícími fakty. Kdyby ovšem v této části dokument skončil, nebyl by tak vysoce hodnocený kritiky ani diváky. A nemusel by být o moc lepší než kterýkoliv jiný před ním.

To, co mu vysloužilo status jednoho z nejdůležitějších dokumentů roku 2020, jsou nabídnutá řešení. Řešení, která mohou znít poměrně „jednoduše“. Zastavme růst populace, nekácejme pralesy, využívejme obnovitelné zdroje energie, jezme méně masa a obnovme biodiverzitu.

Sdělení jasnější než facka. Je tomu ale skutečně tak? Můžeme opravdu převrátit dosavadní fungování světa? A co nás to bude stát?

Koho jsme se ptali?

Soňa Jonášová
Institut cirkulární ekonomiky

Ing. Soňa Jonášová
Vystudovala zemědělské inženýrství na Mendelově univerzitě v Brně. V roce 2015 založila Institut Cirkulární Ekonomiky (INCIEN), ve kterém do dnešního dne působí jako ředitelka a snaží se v rámci něj aktivně podílet na přechodu k cirkulárnímu systému hospodaření a udržitelnému rozvoji v Česku.

 


Pavel Nováček
Katedra rozvojových a enviromentálních studií, Univerzita Palackého v Olomouci

Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc.
Vystudoval ochranu přírodního prostředí na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde posléze založil obor Mezinárodní rozvojová studia a od roku 2007 působí jako vedoucí Katedry rozvojových a environmentálních studií. V rámci svého profesního zaměření vydal řadu odborných i populárně naučných knih.

 

​Studovat více, rodit méně

V průběhu celého dokumentu nás provází dramaticky rychle rostoucí čísla značící počet světových obyvatel. Dnes na světě žije téměř 7,9 miliardy lidí, zatímco v roce 1800 to byla pouhá miliarda. Jen za posledních dvě stě let se tak světová populace téměř zosminásobila.

Míra globálního růstu populace se ale naopak snižuje. Svého vrcholu dosáhla v šedesátých letech a teď se podle dat OSN čísla nezvyšují tak rychle. „Tehdy přibývalo asi sto milionů lidí ročně, teď řekněme že tak 55 milionů,“ potvrzuje Pavel Nováček z katedry rozvojových studií Univerzity Palackého v Olomouci. „Prognózy OSN mluví o tom, že kolem roku 2050 by se světová populace mohla stabilizovat na nějakých deseti miliardách lidí,“ dodává.

Attenborough tvrdí, že aby se růst zpomalil, je třeba zvyšovat životní úroveň ve státech s velkým přírůstkem. Jako příklad uvádí Japonsko, jehož ekonomika ve druhé polovině dvacátých let výrazně vzrostla a spolu s ní i životní úroveň. Dostupnější zdravotní péče a vzdělání způsobí změnu v příležitostech, zájmy lidí se přesunou a porodnost klesne.

V roce 1950 měly japonské rodiny v průměru tři a více dětí, o dvacet pět let později to byly už jen dvě děti. V důsledku toho se počet obyvatel stabilizovat a od roku 2000 se téměř nezměnil. „Když se budeme snažit vymanit lidi z chudoby, pokud všem poskytneme přístup ke zdravotnictví a pokud umožníme zejména dívkám déle zůstat ve školách, můžeme stabilizovat celosvětovou populaci,“ prohlašuje Attenborough.

Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co může udělat, je bezvýznamné.

Jak ale můžeme docílit takového zlepšení? Dá se rozvojovým zemím skutečně pomoci zvenčí? „Samozřejmě se můžeme v méně materiálně bohatých zemích snažit pomáhat ke zlepšení předpokladů k důstojnému životu. I tak jsou to ale jen kapky,“ říká skepticky Nováček. Jenže vzápětí připomíná známý citát britského filosofa Edmunda Burkeho: „Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co může udělat, je bezvýznamné.“

Afrika
Shutterstock

AFRIKA: MÁ BÝT KONTROLOVÁNÍ RŮSTU OBYVATELSTVA DÁL TABU?

Francouzský prezident Macron si naběhl, když za jeden z problémů Afriky označil prudké přibývání obyvatelstva. Porušil tím jedno tabu: že se bílí muži nevyjadřují k tomu, kolik dětí rodí černé ženy. Jenže... neměl v jádru pravdu?

Ptám se tedy dál. Skutečně je možné stabilizovat světovou populaci? „Stabilizace lidské populace je podmíněna tím, že dosáhneme nějaké ekonomické úrovně. Je ale možné, že se lidem ve světě hospodářsky dařit nebude, ať už kvůli covidu, nebo třeba zhrouceným státům,“ zní pochybovačná odpověď. „Měli bychom se psychicky připravit na to, že prognóza o stabilizaci populace není přírodní zákon.“

Věříte, že se v tomto století podaří stabilizovat světovou populaci?

​Slunce není pro všechny

Pařížská dohoda o snížení emisí skleníkových plynů byla uzavřena v roce 2015, i přesto se fosilní paliva nadále financují ve velkém. Zpráva klimatických organizací Bankovnictví v klimatickém chaosu z března letošního roku uvádí, že šedesát největších komerčních a investičních bank na světě do nich za posledních pět let kolektivně investovalo částku 3,8 bilionu dolarů (přes 80 bilionů Kč).

Je šílené, že naše banky investují právě do té věci, která nás okrádá o budoucnost, na kterou spoříme.

A jsou to právě investice našich penzijních fondů a bank, nad kterými se dokumentarista pozastavuje při mluvě o udržitelných zdrojích energie. „Je šílené, že naše banky investují právě do té věci, která nás okrádá o budoucnost, na kterou spoříme,“ říká Attenborough. Energetika by podle něj měla stát na obnovitelných přírodních zdrojích. Jako zářný příklad uvádí Maroko, které by se do roku 2050 mohlo stát vývozcem solární energie.

Zlatý věk fosilních paliv

Ropa
Shutterstock

Co když nežijeme v posledních desetiletích věku fosilních paliv, ale na jeho začátku? Taková myšlenka se příčí všemu, co nás učili politici a intelektuálové celou poslední generaci. Obecně vžitý názor zní, že průmyslové země musejí podstoupit rychlý a nákladný přechod od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům energie, a to ze tří důvodů – hrozící vyčerpání fosilních paliv, národní bezpečnost a globální oteplování. Ale co když je obecně vžitý názor na energetickou budoucnost světa naprosto mylný? Dvoudílný seriál na Finmag.cz od amerického spisovatele a akademika Michaela Linda na počátku minulé dekády zpochybnil argumenty pro přechod k větrné, solární energii a energii z biomasy. Proč? A platí do i dnes? Začtěte se a posuďte sami...

ZLATÝ VĚK FOSILNÍCH PALIV PRÁVĚ ZAČÍNÁ (I.)

ZLATÝ VĚK FOSILNÍCH PALIV PRÁVĚ ZAČÍNÁ (II.)

 

Není to ale tak jednoduché. Státy řeší také svou energetickou bezpečnost, a ne všechny by zvládly být udržitelně energeticky nezávislé. „Myslím, že bychom mohli být, ale rozhodně ne teď,“ komentuje situaci v Česku Nováček. „Působí zde nesmírně silné lobbistické skupiny, ať už uhelná lobby, nebo atomová,“ tvrdí.

Začít bychom podle něj měli právě u vyřazení uhlí a postupném přechodu k plynu. Zároveň doporučuje, aby každý začal u sebe, jelikož „uspořená energie je ta nejčistší“. Obnovitelné energie už jsou navíc cenově konkurenceschopné a třeba elektřina z větrných zdrojů vychází ve světovém průměru levněji než ta z fosilních paliv či atomových elektráren.

Provedení takovýchto změn si ale žádá rozsáhlé financování. Podle analýzy expertů z Českého vysokého učení technického v Praze z jara 2020 bychom pro splnění vládního cíle pro rok 2030 museli do obnovitelných zdrojů energie investovat přes 300 miliard korun. Díky tomu by podíl obnovitelné energie tvořil 22 procent. Pro srovnání: v roce 2017 bylo v Česku do obnovitelných zdrojů investováno asi 5,1 miliardy korun.

„Zdá se to jako nepředstavitelná částka, ale jeden plánovaný nový blok Dukovan bude stát okolo 200 miliard korun. Nejde tolik o cenu jako o návratnost. Teď s covidem je to ale samozřejmě ještě složitější,“ vysvětluje Nováček.

Finance ale nejsou jedinou okolností, kterou je třeba se v tomto případě zabývat. Podle ředitelky Institutu cirkulární ekonomiky Soni Jonášové je třeba téma udržitelného rozvoje řešit komplexně. „Je velký problém, když vidíme, že většinu panelů, jejichž velké množství v dnešní době evropského solárního boomu potřebujeme, postaví v Číně v hrozných podmínkách a ukazuje se, že je k tomu využívána nucená práce Ujgurů,“ rozšiřuje problematiku Jonášová.

„Je třeba soustředit se na to, že každý region potřebuje něco jiného, diverzifikovat a ukazovat příklady dobré praxe,“ dodává.

Pomůže přírodě odklon lidstva od fosilních paliv?

​Potřeba dvojího metru

Se stejnou opatrností je třeba přistupovat i k dalšímu návrhu Davida Attenborougha o nutnosti přeměny zemědělství. Legenda dokumentaristiky ji zmiňuje v souvislosti s možným přechodem na rostlinné stravování a následným znovuzalesněním půdy, kterou již nebudeme potřebovat k pěstování. Vyzdvihuje v tomto duchu především holandské farmáře a jejich horizontální hydroponické farmy.

Co to
Shutterstock

NEVYRÁBĚJÍ, ALE PŘESTO ROSTOU!

Některé z nejchudších zemí zažívají rychlý hospodářský růst. Není to růst založený na zvýšené poptávce po surovinách, ale růst podpořený strukturálními změnami ekonomiky. Vypadá to ale jinak, než jsme zvyklí. Jako by tyhle země vynechávaly jednu vývojovou fázi, tu, ve které by základem jejich hospodářství byla průmyslová výroba.

Nováček však upozorňuje, že jsou to dva úplně odlišné světy. Na jedné straně mluvíme o rozšiřování hospodářské plochy na úkor deštných pralesů v rozvojových zemích, na straně druhé o ekonomicky vyspělém Nizozemsku, které si může hydroponické pěstování dovolit. „Pro Holandsko je to určitě cesta, ale asi 75 procent lidí žije ve výrazně chudších rozvojových zemích. Tam tato cesta neexistuje, nemají peníze, kvalifikovanou pracovní sílu ani potřebné know-how.“

Ani Jonášová by primární pozornost hydroponii nevěnovala. Uznává ale, že může dobře fungovat ve městech. „Může dávat smysl jako doplněk městského zemědělství, v bývalých průmyslových prostorech nebo třeba na střechách,“ říká.

Hlavně se ale podle ní stále musíme věnovat půdě. Je potřeba začít s ní hospodařit správně, a k tomu patří rotace a diverzifikace plodin. Tím jí podle Jonášové navrátíme její původní vlastnosti jako třeba schopnost zadržovat vodu či vázat uhlík. „Měli bychom informovat vlastníky půd o tom, jak dobře hospodařit, a dát jim do ruky nástroj, jak toho docílit. Podmínky správného zacházení s půdou mohou být přímou součástí nájemních smluv,“ objasňuje.

Planeta zkrátka nedokáže uživit miliardy velkých masožravců, protože tu není dostatek místa...

Jenže změnit jen způsob pěstování ke snížení objemu využívané půdy nestačí, přidává Attenborough v dokumentu. Důležité je změnit i způsob stravování lidstva, které spotřebovává stále větší objemy masa. Světová produkce masa se za posledních šedesát let zečtyřnásobila. Nejvíce pak v Asii, kde od roku 1961 produkce vzrostla patnáctkrát. Ročně nyní zkonzumujeme okolo 350 milionů tun masa.

Attenborough argumentuje tím, že planeta zkrátka nedokáže uživit miliardy velkých masožravců, protože tu není dostatek místa. Obecně platí, že spotřeba masa roste tím více, čím více peněz máme. Na průměrného obyvatele západní Evropy tak připadá zhruba sto kilogramů masa, oproti tomu v afrických zemích se spotřeba pohybuje okolo dvaceti kilogramů.

Pro představu, pokud bychom všichni sdíleli stejnou, převážně masitou stravu jako v USA, byli bychom schopni uživit pouhé dvě a půl miliardy lidí. V opačném případě, pokud bychom všichni přešli na stravu rostlinnou, byli bychom schopni vyprodukovat dostatek potravy na čtvrtině půdy, kterou využíváme dnes.

Půda na maso

Světový fond na ochranu přírody (WWF) varuje například před rozsáhlým kácením pralesů v důsledku zvýšené produkce sóji. Ta se za posledních dvacet let zdvojnásobila, ale jen pětina této sóji je určena pro lidskou spotřebu. Většina produkce končí jako krmivo pro zvířata v masném a mléčném průmyslu.

Přechod na bezmasou stravu ale nemusí být okamžitý, ani úplný. Stačí naši spotřebu masa snížit. „Zákazníci nemají rádi příkazy, fungují ale pozitivní trendy. Začít bychom podle mě měli u stravování ve školách. Když nahradíme maso lokálními rostlinami od farmářů, zapojíme-li tedy krátký dodavatelsko-odběratelský řetězec, zvýšíme tak také odolnost lokální ekonomiky vůči krizím. Zároveň také v dětech vychováme nové spotřebitelské vzorce,“ vysvětluje Jonášová.

Masný průmysl by při takovémto přechodu značně utrpěl, což ale není nic neobvyklého. „Byla by to bolestivá transformace, ale vícekrát jsme již takovou podstoupili. Některé podniky by zahynuly, ale jiné by vznikly,“ říká Nováček.

Jak moc byste se byli ochotni vzdát masa?

Vrátit stromy do pralesa

Pokud by se nám podařilo světovou změnu v zemědělství provést, nevyužívanou půdu bychom měli podle Attenborougha opětovně zalesnit. Od začátku milénia jsme ročně vykáceli okolo pěti milionů hektarů převážně tropického lesa, tři čtvrtiny z toho právě kvůli zemědělství. Mezi největší viníky deforestace řadíme chov hovězího dobytka a pěstování sóji a palmy olejné, kvůli kterému zmizelo asi 60 % tropického lesa.

Chov skotu je sám zodpovědný za 41 % z celkové světové odlesněné plochy. To se rovná asi dvěma milionům hektarů ročně, tedy rozloze odpovídající asi polovině Nizozemska...

Téměř polovina tropického odlesňování pak probíhá v Brazílii a Indonésii. Známý je třeba příklad Bornea, které bylo zbaveno lesů dvakrát rychleji než zbytek světa s tropickými deštnými lesy. Jen mezi lety 2004 a 2017 bylo na Borneu, velmi bohatém na endemické rostlinné i živočišné druhy, vykáceno téměř šest milionů hektarů lesa. Většina právě kvůli pěstování palmy olejné.

Nejvíc ale vyčnívá chov skotu, který je sám zodpovědný za 41 % z celkové světové odlesněné plochy. To se rovná asi dvěma milionům hektarů ročně, tedy rozloze odpovídající asi polovině Nizozemska. Celkově se za posledních sto let plocha, kterou pokrývaly lesy, snížila o deset procent, což odpovídá zhruba jedné miliardě hektarů lesa.

Jak ale nakonec docílit toho, abychom přestali kácet pralesy, a hlavně aby se zalesnění nevyužívané půdy vlastníkům vyplatilo? „V latinské Americe by nesmírně pomohla pozemková reforma. Na jedné straně tu máte latifundisty, kteří vlastní tisíce kilometrů čtverečných půdy, na straně druhé statisíce bezzemků, kteří půdu nemají. A tak kácejí prales,“ komentuje Nováček další z klíčových návrhů dokumentaristy.

I potom by to ale bylo těžké, les podle Nováčka nikdy nebude finančně výhodný. Přesto zde existují i pozitivní příklady, třeba taková Kostarika znovu zalesnila velkou část svého území. Pomohly k tomu dotace, které na zalesněnou plochu začala vyplácet. Zdroje na ně získala z daně uvržené na fosilní paliva.

K té se přiklání i Soňa Jonášová. „A nejen daň na fosilní paliva, ale celková uhlíková daň by přinesla zatížení a bylo by z ní pak možné financovat různé regenerativní aktivity.“ A upozorňuje, že je zároveň třeba nastavit jasné meze těžbě. Tak, aby se nepřekračovaly hranice, ve kterých je příroda schopna se regenerovat sama.

Vyřeší podle vás problémy světa daně za drancování planety?

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
60
+

Sdílejte

Diskutujte (5)

Vstoupit do diskuze
Natálie Dudová

Natálie Dudová

Studentka třetího ročníku žurnalistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci. V průběhu studia přispívala hlavně do studentského časopisu Helena v krabici nebo na univerzitní portál. Stážistka Finmagu, která... Více

Související témata

ekologieenvironmentalismuspřírodní vědyzměny klimatu
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo