Pokud story vezmeme za kratší konec, zní takto: Právě před dvěma lety policie ukončila vyšetřování kauzy Čapí hnízdo, navrhla obžalovat premiéra Andreje Babiše a do těchto kulis přišla výměna na postu ministra spravedlnosti. Proti Marii Benešové tehdy demonstrovaly desetitisíce, možná statisíce lidí, jedním ze symbolů se stalo možné odvolání nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana.
Střih, Česko, květen 2021: Policie se chystá ukončit vyšetřování kauzy Čapí hnízdo a podle zdrojů Ekonomického deníku a serveru Neovlivní navrhnout obžalobu premiéra Andreje Babiše. Do těchto kulis přichází rezignace Pavla Zemana, prý kvůli tlakům od ministryně Benešové. Podoba snad jen náhodná, berme ji jako realitu. Je to ostatně taky jediné, co s tím můžeme dělat. A v rezignaci Pavla Zemana hledat hrozby a příležitosti, obojího není málo.
Nejprve hrozby: Tou nejzávažnější je samozřejmě kauza Čapí hnízdo, jakkoli je s osobou nejvyššího státního zástupce spojena okrajově. Byl to Pavel Zeman, kdo svým zásahem do již skončeného vyšetřování před rokem a půl vrátil vyšetřování premiéra zpátky do hry. A existuje spekulace, že příští šéf soustavy už by nemusel být mimořádnému opravnému kroku nakloněn, pokud by pražské městské státní zastupitelství věc znovu zastavilo. Tím spíš, že ho bude vybírat Babišova vláda, což je samozřejmě střet zájmů velký jako Průhonice a Lovosice dohromady. Tím spíš, že vládě chybí čtyři měsíce do voleb a značnou část této doby může navíc strávit bez důvěry a v demisi.
Hrozbou je samozřejmě i postup, který Zeman zvolil. Figura nejvyššího státního zástupce je jedinou styčnou plochou mezi exekutivou, kterou reprezentuje vláda a ministerstvo spravedlnosti, a soustavou státního zastupitelství. Vláda nemůže do soustavy „sáhnout“, v tom je veřejná žaloba skutečně nezávislá, vláda může „pouze“ odvolat nejvyššího žalobce. Když Zeman říká, že rezignoval kvůli tlakům Benešové, je třeba ho pokárat za to, že tlaky nevydržel. Pokud práskne dveřmi pokaždé, když mu někdo pohrozí kárnou žalobou, pak jako štít ochraňující soustavu selhal.
Otevírá prostor pro nestabilitu, politické handly kolem svého nástupce, nejistotu směrem ke kauzám premiéra. Samotný konec éry Pavla Zemana je zároveň největší příležitostí sám o sobě. Ve funkci strávil deset let, déle než kterýkoli z jeho předchůdců. Při tvorbě nového zákona o státním zastupitelství se navíc počítalo s tím, že si mandát automaticky prodlouží například o sedm let. Upřímně – pokud má jeden člověk strávit na takto exponované funkci dobu blížící se dvaceti letům, je i při požadavku maximální nezávislosti vhodné, aby svůj mandát po nějaké době obhájil. V tomto punktu se Zeman rozhodl správně. Byla zde řeč o novém zákonu o státním zastupitelství, který stejně jako v předešlých volebních obdobích spadl pod stůl a po volbách se začne připravovat znovu.
Byl to právě Zeman, jehož funkční období se časově kryje se snahou státních zástupců o větší emancipaci a se snahou politiků o větší formu kontroly. Právě tyto spory byly zatím vždy důvodem, proč šel nový zákon k ledu. Je vhodné, aby se o jeho prosazení pokusili noví lidé, nesvázaní s neúspěchem předešlých pokusů. Pavel Zeman odchází v nejméně vhodnou dobu. Běžný personální krok se vlivem nestandardních okolností, jako jsou trestní stíhání premiéra nebo jeho kolosální střety zájmů, promění ve vysokou politickou hru plnou hrozeb. Prvním testem bude, až se dozvíme, koho Marie Benešová místo Zemana vybrala.
