První zárodky telemedicíny, tedy léčení na dálku, se objevily už před více než půlstoletím, kdy americká NASA sledovala zdravotní stav astronautů. Jak jim to tenkrát šlo?
Docela dobře, ale v té době byla samozřejmě úplně jiná forma přenosu signálu, forma získávání dat byla výrazně složitější, záznamy nemusely být kompletní, mohly být přerušované. Ale i tak vědci získali extrémně zajímavá data, protože v té době nebyly žádné informace o tom, jak se chová lidský organismus při delším pobytu ve stavu beztíže. První kosmonauti, třeba Valentina Těreškovová, která byla první ženou ve vesmíru, byli poseti různými čidly, aby lékaři mohli na dálku monitorovat jejich fyziologické funkce. Také se později třeba řešilo, jak ve vesmíru operovat akutní zánět slepého střeva a jiné urgentní stavy. Vzdálený monitoring ale nebyl záležitostí jen vesmírných programů, hodně akceleroval například v Izraeli, kde byl využíván jako militantní technologie – k monitorování různých subjektů na dálku.
Když už lékař pacienta zná, pak je telerehabilitace vhodná, a to zejména u seniorů.
