Bennewitzovo kvarteto bylo na festivalu Dvořákova Olomouc precizně sehrané

Karla Hofmannová, 20.05.2021 11:29

Dalším koncertem festivalu Dvořákova Olomouc bylo vystoupení v pondělí 17. května v Husově sboru. Prezentovalo se zde Bennewitzovo kvarteto tvořené mladými, přesto již vyzrálými hudebníky, kteří si ke spolupráci přizvali klarinetistu Igora Františáka. Společně tak vytvořili komorní atmosféru, která byla umocněna neobvyklým prostorem.

Dvořákova Olomouc 17. května 2021: Bennewitzovo kvarteto (foto Dvořákova Olomouc)

Souborů, jako jsou smyčcová kvarteta, se pohybuje po české hudební scéně nepřeberné množství. Dokonce se občas mluví o tom, že jsme kvartetní velmocí. Netroufám si posoudit, jak dalece je to pravda, ale že existuje minimálně osmnáct takových souborů, lze snadno vystopovat. Jen někteří z nich se ale v současnosti drží v top povědomí hudbymilovných posluchačů. Vše se zrodilo díky Antonínu Bennewitzovi, houslistovi a skvělému pedagogovi, který vychoval mnoho vynikajících houslistů. A díky tomu vznikla i první dvě česká smyčcová kvarteta, České kvarteto, působící od roku 1892–1934, jehož členy byli Bennewitzovi žáci: Karel Hoffmann, Josef Suk a Oskar Nedbal. Byl i ředitelem pražské konzervatoře, ještě před Antonínem Dvořákem.

Bennewitzovo kvarteto je soubor, který se objevuje na české hudební scéně od roku 1998. Je sympatické, že si tehdy ještě studenti HAMU dali do názvu souboru tuto houslovou legendu. Údajně prý i proto, že pocházel stejně jako první primárius kvarteta, Jiří Němeček, z malé obce Přívrat u České Třebové, z německé rodiny. Je to název, který zaujme a hned vyvolá očekávání kvality. V současném složení primárius Jakub Fišer, 2. housle Štěpán Ježek, viola Jiří Pinkas, violoncello Štěpán Doležal, hrají od roku 2013. Za dobu své působnosti získali řadu ocenění v mezinárodních soutěžích a projeli mnoho zemí.

V Olomouci se představili nejprve Smyčcovým kvartetem G dur, op. 106 Antonína Dvořáka. Kvartet, který skladatel napsal po druhém návratu z Ameriky, je naplněný radostnou náladou a premiérovalo ho již zmíněné České kvarteto. Bennewitzovo kvarteto zahájilo velmi lehce, již nástup v první větě Allegro moderato zaujal měkkým nasazením, nadlehčený výraz přetrval po celou větu, melodie v prvních houslích byla rozvinuta v energické souhře. Již tady se projevil barevný souzvuk všech nástrojů a precizní souhra. Druhá věta, Adagio, ma non troppo, byla uvedena temným vstupem violoncella, kterému kontrovala melodie v 1. houslích. Poté se motivy přelévaly do variací, aby se následně slévaly do jednoho proudu, do souhry plné melodičnosti, hladící uši i srdce a průzračné flažolety 1. houslí dovedly větu do ztracena. Třetí věta, Molto vivace, je tanečního charakteru, melodické téma přináší viola, ostatní nástroje přejímají v accelerandu, sváří se tu třídobý a dvoudobý takt, v závěru se spojují do energického finále. Čtvrtá věta, Finale, Andante sostenuto – Allegro con fuoco, přináší nadýchaný, pomalý vstup, od kterého se odráží taneční část, ve které se navrací témata z první věty. Zpěv houslí podporuje violoncello, uši posluchače polechtají pizzicata, odlehčená, radostná hudba přerůstá v taneční charakter a hudebníci si ji jaksepatří užívali až do efektního finale – kterému, již jako obvykle – neměl kdo tleskat.

O přestávce moderátor Jiří Vejvoda vyzpovídal v krátkém rozhovoru dramaturgyni festivalu a současně i Moravské filharmonie Ivanu Kalinu Tabak. Prozradila, že dříve se festival jmenoval Olomoucké hudební jaro a nabízel více žánrů. Dnes je v programu jen jedno malé vybočení, které bude v dalším večeru 21. května pod názvem Jazz a smyčce. Dalším hostem moderátora byl druhý houslista Bennewitzova kvarteta Štěpán Ježek. Prozradil, že tajemství v kvalitě kvarteta je především v soudržnosti a schopnosti empatie a především v týmové práci. Jen tak se mohla vysoko nasazená laťka kvality od prvního, Českého kvarteta, udržet až do dnešních dnů.

Druhá část koncertu patřila kvintetu, neboť Bennewitzovo kvarteto doplnil ostravský klarinetista Igor Františák. Společně přednesli Kvintet h moll pro klarinet a smyčcové kvarteto op. 115 Johannese Brahmse, který skladatel složil v roce 1891, kdy měl svoji uměleckou činnost za završenou. Nicméně, když slyšel hrát klarinetistu Meiningerské dvorní kapely Richarda Mühlfelda, napsal pro něj tento kvintet. První věta Allegro se nese na melodickém tématu, které po houslích přednáší klarinet. Igor Františák přinesl do zvuku kvarteta měkký a hladivý tón a schopnost být týmovým hráčem souboru. Zvuk klarinetu barevně příjemně doplnil zvuk kvarteta, dal mu celistvost a plnost a ozvláštnil proud hudby. Druhá věta Adagio dává prostor melodii klarinetu a kvarteto ho podbarvuje v duolách a triolách. Třetí věta Andantino – Presto con assai, ma non sentimento, se odvíjí v lehkém, nadýchaném rytmu a nástroje si odpovídají v polyfonním duchu, přičemž klarinet se svým tématem zůstává stále členem týmu, podporovaným smyčci. Poslední, čtvrtá věta, Con motto, je neustále plynoucí tok hudby, kdy se nástroje střídají a vzájemně si odpovídají, je v tom energie plynoucí vody a rytmus tepajícího srdce. Vzrušené téma je přinášeno ve variacích a k závěru se vrací úvodní melodie, která postupně ustává v klidném spočinutí.

Opětovné úklony hudebníků, ojedinělý opuštěný potlesk vzadu v sále, ještě „kytkonoška“ přinesla květiny, ale děkovný potlesk se nedostavil. Škoda, za takový radostnou energií nabitý výkon by si protagonisté jistě poděkování zasloužili. A na závěr ještě moudré a zklidňující slovo moderátora, který připomněl posluchačům, že mohou udělat velkorysé gesto a zakoupit virtuální vstupenku a podpořit tak hudební kulturu a pomoci jí v obtížné situaci. Což může udělat ještě kdokoli z nás, přestože tato virtuální vstupenka není podmínkou pro sledování koncertu online. A těšme se na další koncerty!