To v praxi znamená nasměrovat podpory z NPO zejména do takových oblastí, které není a nebude možné financovat prostřednictvím SZP. A to je především oblast lesnictví, neboť vzhledem k neexistenci společné lesnické politiky EU je zřejmé, že sanace škod po kůrovcové kalamitě, ale i výsadba nových, vůči měnícímu se počasí i lesním škůdcům odolnějším lesních porostů, by bylo (a zatím je) nutné financovat ze státního rozpočtu. A ten bude po koronavirové krizi hodně děravý.
Podle plánu MZE tak má jít z NPO do lesnictví téměř devět miliard korun (8,5 miliardy na obnovu lesů a 300 milionů na opatření zadržující vodu v lese), což se zdá být dobrým rozhodnutím, byť ďábel je a bude jako vždy v detailu, tedy v podmínkách, za jakých bude obnova lesů v ČR probíhat a kdo na příslušné dotační programy dosáhne. Zbytek peněz z NPO, až na jednu miliardu na pozemkové úpravy, má jít do vodního hospodářství, jako jsou protipovodňová opatření (2,5 miliardy), výstavbu a obnovu malých vodních nádrží (1,85 miliardy) a závlahy (780 milionů korun). Samozřejmě je v tom i kus spekulace – alespoň na nějakou dobu budou základní potřeby lesního a vodního hospodářství finančně zajištěny z NPO, a více peněz tak zbude v rozpočtu resortu na samotné zemědělství. To ovšem na druhou stranu znamená, že po ukončení podpor z NPO bude náraz poklesu dotací do zemědělství výraznější, neboť i poté bude zapotřebí podporovat lesní a vodní hospodářství, už ale z rozpočtu MZE.
Že bude peněz na SZP méně, se samozřejmě ví už dlouho a upozornil na to ostatně v posledním vydání AGRA FACTS č.40/2021 i sám Wojciechowski. V uvedené diskusi přitom zazněly již poněkud obehrané, přesto však platné postoje, podle nichž je nutné dbát na to, aby „finanční zdroje šly tam, kde je potřeba zajistit inkluzivní přechod k udržitelnějším zemědělským postupům“ a také „na podporu mladých (a malých) zemědělců“. S tím ovšem dosavadní představa MZE moc nekoresponduje, rozbor základním parametrů si ale ještě nechme na příště. Jen jako „ochutnávku“ je ale možné zmínit „schéma pro malého farmáře“ do šesti hektarů, což se týká odhadem 7 000 subjektů, které by měly mít nárok na zhruba 40 000 korun navíc, což je ale pouhých 0,6 procenta z celkových podpor. Což je ukázka přístupu ke struktuře dotací, který zřejmě Evropská Komise odmítne, přičemž výsledkem bude situace, kdy budou mít na přípravu na inovovanou SZP podnikatelé v zemědělství v ČR méně času, než jejich evropská konkurence.
Zpět ale k lesnímu a vodnímu hospodářství. Děkani dvou tuzemských lesnických fakult vyzvali otevřeným dopisem ministra zemědělství k tomu, aby byl NPO „bezvýhradně uchopen jako příležitost pro modernizaci, inovace, investování do udržitelné budoucnosti a nastartování zásadních změn v mnoha oblastech naší společnosti“. S tím sice nelze než souhlasit, komplexní stanovisko děkanů ale vyznívá velmi formálně a je v zásadě podporou postupu MZE. Zřejmě i proto se při péči o zdraví našich lesů nepřipojili zástupci univerzitní scény k řadě peticí a postojům nevládních organizací, kteří požadují v obecné rovině totéž. Tak či tak lze ale investice do obnovy lesů považovat, jak již bylo výše napsáno, za správné, již dnes je ale třeba řešit otázku, co bude dál po vyčerpání peněz z NPO.
Stejnou otázku by ale měli naši zákonodárci řešit i při opětovném využití odpadní (recyklované vody). Tento týden proběhla na Ústřední čistírně odpadních vod (ÚČOV) v Praze demonstrace bezpečného využití recyklované vody. Jak přitom uvedl duchovní otec projektu, profesor Jiří Wanner z Ústavu technologie vody a prostředí VŠCHT Praha, konečným cílem je prezentovat v praxi možnosti recyklace vody a jejího použití například při ošetřování městské zeleně, v průmyslu nebo v zemědělství. Na ÚČOV k tomu slouží spektrum rostlin v „minizahrádce“ chráněné před deštěm, které mají simulovat druhy zeleně ve městech, od trávníku přes kvetoucí rostliny až po okrasné dřeviny. Cílem projektu je také mimo jiné sledovat obsah škodlivých látek, jako jsou zbytky léčiv nebo hormonálních přípravků v biomase rostlin. To je důležité i pro zemědělství a využitelnost odpadních vod z místních ČOV například při závlahách. Ještě důležitější je ale další část projektu HORIZON 2020, které je obecně zacílený na využívání chytrých technologií ve vodním hospodářství, a kromě ČR je jej účastní Norsko, Nizozemí, Itálie a Ghana. Norská část projektu je totiž zaměřena na jímání dusíku na ČOV a jeho opětovné využití v průmyslu a zejména pak v zemědělství, přičemž konečným cílem je zachytit a opětovně využít 80 procent dusíku zachyceného na ČOV. To by mohlo při příznivé konečné ceně ušetřit náklady zemědělcům na hnojiva, pokud ovšem bude mít takový produkt konkurenceschopnou cenu.
Petr Havel