Brno Talks je seriál odlehčených rozhovorů s inspirativními lidmi, pod jejichž taktovkou vyrostl v moravské metropoli nejeden úspěšný byznys. A taky s těmi, kteří zvedají celý region v tichosti a zpovzdálí.

Kamila Zlatušková je producentka, scenáristka, režisérka, pedagožka FAMU a teď ze všeho nejvíc ředitelka mezinárodního festivalu seriálové tvorby Serial Killer, který v Brně před třemi lety založila a loni ho musela celý převést do online prostředí.

Jak to zvládli, na co se můžeme těšit letos a kam se brzy nově vydat studovat televizní tvorbu v Česku?

Jak jsi jako ředitelka festivalu prožívala poslední období?

Jako na horské dráze. Pozitivní bylo, že jsem mohla trávit hodně času s dětmi, jenže jsem si prošla také silným průběhem covidu, který mě poměrně dost vykolejil. Už se ale cítím fit.

Zásadní pro mě bylo převést Serial Killer v koukatelné formě do onlinu, což nás bavilo a posunulo. Bez covidové apokalypsy by se to nestalo. Oslovili jsme tímto způsobem velkou spoustu lidí, kteří by jinak neměli možnost být na festivalu v Brně fyzicky.

A jak se Killerovi v onlinu dařilo, nechyběla ti atmosféra festivalu?

Chyběli mi mezinárodní hosté, ti bývají klíčovou součástí festivalu a networkingu, který se prostě online dělat nedá. Byli jsme jinak na celou situaci připraveni, dost jsme načítali prognózy a vývoj i jinde ve světě, dívali se, jaké plány má třeba Berlinale.

Díky tomu jsme byli schopni včas zareagovat a obešli jsme se nakonec během podzimu bez jediného storna, snad mimo lidí, kteří onemocněli. Udělali jsme ho v hybridním formátu, s fokusem na zdejší tvůrce a decision makery. 

Co přesně znamená hybridní formát?

Kombinaci živé a online akce. Čili jsme loni v září promítali všechny nové seriály exkluzivně na VOD platformě Dafilms a zároveň do Brna přijelo 300 hostů, kteří se fyzicky účastnili programu, diskusí, exkluzivních předpremiér a samozřejmě také slavnostního vyhlášení, a dokonce i open air večírků na dvoře Divadla Husa na provázku.

Vrcholem pro mě byla živá debata generálních ředitelů českých televizí s ministrem kultury o novém televizním fondu, který by podporoval quality TV. 

Jaká byla jeho návštěvnost v téhle podobě?

Mimo kvalitu seriálů jsme měli obrovskou výhodu v tom, že jsme lidem nedělali složitou cestu a seriálové novinky zpřístupnili po dobu konání festivalu zdarma. Zpoplatněný byl jen předtočený a sestříhaný program pro profesionály.

Desítky tisíc bychom v kině nikdy neměli.

Vyplynuly z toho desítky tisíc unikátních zhlédnutí, což bychom v normálním kině samozřejmě nikdy neměli. Postrčilo nás to hodně dopředu, ale zároveň se už strašně těším na velkou fyzickou akci a festivalový ruch.

Takže Killer letos bude? Řekni, že ano!

Doufáme, že ano, lidé ze zahraničí nám už potvrzují účast, nedávno dokonce i belgický ministr pro média. Opatrně to plánujeme jako živou událost, tentokrát s fokusem na Belgii.

Zůstaneme ale ještě také v hybridním režimu, kdy bude část programu online. A chystáme už i další, tedy jubilejní a velký pátý ročník v roce 2022 s fokusem na Švédsko. A to se bude otevírat i náš nový institut. 

Mluvíš o institutu, o co jde?

To je projekt, o kterém jsem snila už od začátku Serial Killeru. Půjde o Televizní institut, který bude zachycovat a pracovat s mladými talenty ve formě bakalářského studia, s možností návazného magisterského studia v Norsku.

Vedle klasické, akademické části projektu pak pojede celoroční inspirační fórum pro televizní profesionály, se špičkovými hosty ze zahraničních televizí. Vznikne kreativní prostor, který bude reflektovat televizní tvorbu ve všech jejích pestrých vrstvách. 

Takže vysoká škola pro studenty a hub pro profesionály se zaměřením na televizi?

Přesně tak. Ještě koketujeme s kombinovaným, tedy dálkovým studiem pro lidi, kteří naopak mají za sebou již velkou praxi a chtěli by si dodělat to akademické vzdělání a posouvat se ve svém oboru dál. Nechci na škole víc než pětačtyřicet studentů. Pracujeme se zahraničními supervizory, pedagogy a lidmi z oboru, kteří mají know-how.

První studenty chceme přivítat v září 2022.

Celé to teď nastavujeme, řešíme akreditační proces, spolupracovníky i budovu tak, abychom mohli v září 2022 přivítat první studenty. Myslím, že to bude moc pěkné, s pětihvězdičkovým kinosálem spojeným s knihovnou, po vzoru jednoho mého oblíbeného kina v Berlíně!

Na kolik takový bakalářský program vyjde a kde škola bude?

V samém historickém centru Brna, protože když k nám přijede přednášet šéf londýnské HBO, nechceme ho tahat po okrajových čtvrtích, když je centrum tak krásné, včetně skvělých služeb. Studium by pak nemělo přesáhnout patnáct tisíc na měsíc.

Kdo to financuje?

Děláme to s Jiřím Hlavenkou, který rád podporuje nové projekty a je hlavním investorem. V těchto dnech se stává mým společníkem, což je fantazie, moc dobře se mi s ním spolupracuje.

Na vybavení školy se už domlouváme se společností Sony, což jsou dream partneři, které také chceš. Prostory budeme mít ale pronajaté, kupovat dům by teď určitě nemělo smysl. 

Jdeš tedy ve své vizi rozhýbat dobrou televizní tvorbu v Česku úspěšně dál

Nic nechci zakřiknout, ale po úporném roztlačování věcí se to teď už hýbe docela dobře. Nedělám festival kvůli několika večírkům, ale aby se u nás zvedla laťka kvality televizní tvorby, což se už samo o sobě děje a je to úžasné.

Na podzim budou startovat minimálně tři skvělé věci ze seriálové produkce České televize, vidím ale také velký potenciál například v televizi Nova, která už chce také začít dělat kvalitní a konkurenceschopné seriály. A nesmíme zapomínat na velkého držáka kvalitní východoevropské dramatiky: HBO.

Děje se toho navzdory covidu hodně, i na Primě či Seznamu, navíc malý rozpočet není vůbec žádný limit, viz třeba obrovský úspěch Mall.tv, když jejich seriál vyhrál loni na podzim nejprestižnější televizní cenu Emmy. 

Jak se díváš na současnou situaci v České televizi?

Neumím si představit, jak by Rada v kondici, v jaké se právě nachází, byla schopna vybrat kvalitního nástupce Petra Dvořáka. Mám velkou obavu, že může opravdu dojít k tomu, že vybraný nový člověk pošle televizi kvalitativně ke dnu.

Chybí tam podle mě rozhled a nadhled nad celou situací. Debata je šíleně vychýlená, všichni řeší zpravodajství, přitom největší objem výroby je hraná tvorba a zábava, kde mají vznikat nadčasové pořady. Česká televize byla po éře Iva Mathého dlouho v dezorientovaném stavu právě kvůli lidem bez vizí.

Když se podívám zpětně na to, co Petr Dvořák dokázal, tak i když jsem za jeho vedení z televize odešla, musím říct, že pomohl dramatické tvorbě výrazně. Příkladem za všechny je seriál Most!

Zdeformoval se kvůli covidu televizní trh?

Nepochybně. Všichni jsme se vypnuli a zastavili a docházelo k velkým paradoxům, třeba komerční televize měly rekordní sledovanosti, ale bylo jim to k ničemu, protože zadavatelé reklamy se stahovali pryč. Ukázalo se zároveň, jak důležité je mít veřejnoprávní televizi, která dělá kvalitní informační servis.

Navzdory velkým ztrátám globální platformy typu Netflix posílily. Televizní trh před covidem byl velmi rozdrobený, ambiciózní noví hráči s covidem ztratili dech, velkou sílu teď mohou ukázat ti, kteří se začnou spojovat, jak teď například oznámili Time Warner a Discovery.

Jak jsi to všechno prožívala jako matka? Máš dva malé syny…

Všechny matky jsme to měly naprd. Nějakou dobu to bylo hodně špatné, ale můj muž byl skvělý, i když občas na zabití, jako každý správný parťák. Všichni jsme si ověřili, že jsme doma dobrý tým, když jde do tuhého.

A do tuhého šlo – muž provozuje tři hospody. Díky projektu Nory Fridrichové Šatník pro samoživitele, jehož pobočku jsme rozjeli i tady v Brně, ale vidím lidi, které to opravdu, ale opravdu zasáhlo. Díky bohu u nás v rodině nikdo nezemřel, nepřišli jsme o práci, všichni už máme minimálně první dávku vakcíny, takže si nechci stěžovat.

V podstatě není na co, vyjma těch těžko uvěřitelných organizačních katastrof, které předváděl náš premiér.

Jakou si ty osobně uděláš festivalovou radost mimo Killera?

Snažím se zatím nedělat si velké cestovatelské plány, abych nebyla zklamaná, ještě se to může zvrtnout, ale začínám se opatrně těšit na skvělý festival Série Series ve francouzském Fontainebleau, se kterým jsme uzavřeli partnerství a kam bych v červnu chtěla jet reprezentovat naše další zabijácké plány.