Jak Dana Drábová poslala policii na občanskou společnost

Jan Beránek

Dnes připomínaný příběh z počátku století ukazuje reálný vztah Dany Drábové k občanské společnosti, nezávislosti kontroly a zájmům průmyslu. Spouštění jaderné elektrárny Temelín nekontrolovala, ale oslavovala.

Dana Drábová a Miroslav Grégr spouštějí Temelín? Asi tak jako Erik Geuss, Richard Brabec a Andrej Babiš vyšetřují otrávenou Bečvu. Kde je nezávislá kontrola? Foto Archív Jana Beránka

Připomeňme si zapomenutý příběh, u nějž jsem stál osobně, takže ho znám z první ruky. Koncem 90. let jsem v Hnutí DUHA spolu se svými slovenskými kolegy pomáhal naší partnerské rakouské organizaci Global 2000 nainstalovat a zprovoznit „RAMOS“ — síť nezávislého radiačního monitoringu v okolí jaderné elektrárny Dukovany.

Systém se skládal ze šesti profesionálních detektorů spojených s počítačem, který odečítal naměřené hodnoty ionizujícího záření a data posílal na centrální server. Sondy byly v regionu umístěny na střechách domů u místních lidí, kteří s instalací souhlasili. Jedna z nich byla, tehdy ve spolupráci s tamním starostou, umístěna i na obecním úřadě v Dukovanech.

Několik měsíců připravovaný cyklus analytických textů Jana Beránka Dvojí tvář Dany Drábové klade palčivou otázku kvality regulace jaderných provozů v České republice. Ta je znovu aktuální v situaci, kdy reálně hrozí, že Česká republika v bezprecedentním jaderném tunelu rozhodne o výstavbě nových jaderných bloků. Nejde jen o to, že by to způsobilo národohospodářskou katastrofu, ať už by byl vybraným dodavatelem kdokoli. Jedná se také o to, že v České republice už dnes fatálně selhává nezávislá kontrola krajně rizikového odvětví. Autor popisuje několik případů, v nichž mnohaletá předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová zásadním způsobem selhala. Ukazuje, proč by měla být ze své funkce odvolána. A připomíná jeden zásadní případ, který přímo a posud ohrožuje bezpečnost České republiky i sousedních zemí, zejména Rakouska a Německa. Foto WmC

Byl to ve své době unikátní projekt, který nabízel veřejnosti nezávislá a kvalitně naměřená data o radiační situaci kolem naší tehdy jediné jaderné elektrárny. Šlo čistě o aplikaci kréda „důvěřuj, ale prověřuj“, zdůvodněnou i historickými zkušenostmi s jadernými elektrárnami a státními institucemi u nás i v zahraničí, které poruchy a úniky radioaktivity bagatelizovaly či přímo utajovaly, a to nejen v sovětském bloku, ale i na Západě.

Fake News Dany Drábové

Systém nezávislého měření u Dukovan se po technickém vyladění dobře rozběhl. Na základě příznivé zkušenosti se počátkem roku 2001 chystal ke spuštění podobný systém nezávislého monitoringu v okolí jaderné elektrárny Temelín. A to byla chvíle, kdy se Státní úřad pro jadernou bezpečnost s tehdy ještě relativně čerstvou — úřad převzala v listopadu 1999 — předsedkyní Danou Drábovou rozhodl udeřit.

Před dvaceti lety, 23. února 2001 ráno jsme na titulních stranách předních deníků mohli zírat na senzační zprávy — dnes bychom řekli „fake news“ — s titulky jako „Radioaktivní zářiče tajně u nás“ nebo „Rakušané propašovali do ČR radioaktivní zářiče“. Proč „fake news“? Informacemi o existenci monitorovací sítě se předtím nikdo netajil, ba právě naopak.

Dana Drábová tehdy novinářům doslova řekla: „Vyšetřování je postavené na tom, že [radioaktivní] etalony slouží pouze ke kalibraci sond organizace Global 2000. To zařízení není nebezpečné, ale když už hovoříme o dodržování evropských norem, měly by se dodržovat i naše zákony.“

Noviny zároveň informovaly, že „riziku správního řízení s SÚJB a několikatisícovým pokutám se nyní kromě dovozce vystavují i všechny další domácnosti v okolí Temelína a Dukovan, které si nechaly sondy z Rakouska nainstalovat a kvůli nim používají i nepovolené etalony“. Zprávu v tomto duchu navečer vysílala v hlavním zpravodajství i Česká televize.

Připraveno to bylo dokonale a vzkaz byl jasný: kdo bude souhlasit s umístěním nezávislých sond na měření radiace, bude mít potíže. A k tomu ještě ten potměšilý štulec do Rakušáků: halasně vystupují proti jaderné energetice, a přitom k nám pašují radioaktivní zářiče!

Dana Drábová ovšem vědomě lhala. Naše sondy, které jsme v okolí Dukovan používali, totiž žádné radioaktivní etalony nepotřebovaly, a tudíž ani nepoužívaly.

Za účelem kalibrace byly pravidelně odváženy do akreditované laboratoře v Rakousku. O tom jsme Státní úřad pro jadernou bezpečnost i média informovali ihned prostřednictvím dementi, jež jsme vydali v reakci na první zprávy o domnělém skandálu.

Likvidace nezávislého monitoringu

Jenže očerňování ze strany Dany Drábové pokračovalo. Aby nebyl nikdo na pochybách, že to Státní úřad pro jadernou bezpečnost myslí smrtelně vážně, v dubnu 2001 proběhla přepadová razie na obecním úřadě v Dukovanech.

ČTK tehdy uvedla: „Sonda na střeše radnice v Dukovanech zajímá kriminalisty. Zdroj ionizujícího záření hledali ve čtvrtek na radnici v Dukovanech na Třebíčsku kriminalisté a celníci spolu s inspektory Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB). Podle příkazu k prohlídce, který má ČTK k dispozici, nebyl hledaný ionizující zdroj typově schválen SÚJB a řádně nahlášen. Tím mělo být naplněno podezření z nedovoleného přechovávání a skladování zdroje radioaktivního záření.“

V povolení k prohlídce obecního úřadu se dokonce psalo, že se jedná o prohlídku „v trestní věci pro podezření z trestného činu“. Ačkoliv akce skončila nevyhnutelně tím, že policie žádný radioaktivní zářič nenašla, svůj účel splnila. Domácnosti, které předtím ochotně souhlasily s instalací sond na svých domech, změnily názor a spolupráci s občanskými organizacemi odmítly.

Vyčítat jim to můžeme těžko: kdo by chtěl být obviňován z trestných činů a čelit přepadovým policejním komandům. Nezávislý monitoring radiace tak u Dukovan záhy skončil, u Temelína ani nezačal.

Zpětně se ukázalo, že jediným reálným faktem, můžeme-li tedy věřit alespoň tomu, v celém příběhu bylo zadržení německého státního příslušníka, který do České republiky údajně v lednu 2001 bez povolení přivážel dva radioaktivní etalony. Naše úřady mu vyměřily pokutu padesát tisíc korun za porušení předpisů, a pak jej propustily, načež se cizinec vrátil zpět do Německa.

Šlo o vykonstruovanou kauzu, o čemž Drábová — která od první chvíle bezdůvodně obviňovala provozovatele nezávislého radiačního monitoringu „RAMOS“ a pokračovala ve vědomém lhaní i po vydání našeho dementi — nemohla nevědět. Předem připravené mediální výstupy i exemplární policejní razie tam, kde nebylo co nalézt, nade vší pochyby ukazují, že šlo o promyšlenou a záludnou hru, jejímž cílem bylo lživými argumenty zlikvidovat nezávislý monitoring.

Hezoučkého pelety

Podjatost Dany Drábové a uplatňování zásadně odlišného metru ze strany jí vedeného Státního úřadu pro jadernou bezpečnost podtrhují další dvě události, které se odehrály později. V létě 2010 vyšel na světlo několik týdnů utajovaný případ, kdy František Hezoučký — bývalý ředitel jaderné elektrárny Temelín (byl ve funkci v době jejího spouštění, což je významný detail, jak ještě uvidíme později) — reálně zákon porušil, když navzdory zákazu vynesl z areálu elektrárny v tašce dvě radioaktivní pelety skutečného jaderného paliva.

Na odhalení reagoval slovy, že prý je měl u sebe „z ušlechtilých důvodů“ — jen si je půjčil, aby je mohl ukázat studentům. Podle zákona za porušení pravidel pro nakládání s jadernými materiály mu hrozilo až pět let vězení.

Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová tehdy řekla, že „byly porušeny snad všechny možné předpisy, které v té věci platí“. Zároveň ale prohlásila, že její úřad k žádným sankcím nepřistoupí, protože Hezoučký „je dostatečně potrestán tou ostudou, kterou si způsobil“.

Mezitím jsme také mohli v roce 2007 vidět samu Danu Drábovou, když do České televize v rámci pořadu „Uvolněte se, prosím“ přinesla kus jaderné palivové tyče. Jen tak, z furiantství a prostě proto, že mohla. Potřebná povolení sama sobě jistě hladce vystavila.

Tři případy slabých radioaktivních zářičů, tři naprosto odlišné přístupy. Ti, kdo chtěli nezávisle měřit radioaktivitu a koukat tak Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost, společnosti ČEZ a státu pod prsty, byli lživě nařčeni, obviňováni z trestných činů a zastrašováni policejním komandem, aniž by se dopustili čehokoliv nezákonného. K tomu snad jakýsi Němec dostal slušnou pokutu za to, že neměl povolení k převozu dvou etalonových zářičů.

Ovšem zasloužilý ředitel Temelína, který nosil v tašce jaderné palivo a zákony prokazatelně vážným způsobem porušil, sankcionován nebyl, protože mu to Drábová velkoryse odpustila. A sama se pak v rámci zábavního pořadu na veřejnosti s jaderným palivem producírovala.

Temelínský Rubikon

Uvedený případ ale není jedinou, ani výjimečnou kauzou nadržování zájmům a představitelům jaderného průmyslu ze strany Dany Drábové. K netransparentnímu jednání, podloudným intervencím a manipulacím v jejich prospěch — a proti jeho kritikům — Dana Drábová sahala obzvláště během spouštění jaderné elektrárny Temelín.

Možná právě dokončování a uvádění Temelína do provozu se pro Danu Drábovou stalo zásadním předělem — tehdy se dopustila věcí, z nichž už nebyla cesta zpět. Výše popsaný případ zakleknutí na nezávislý systém monitorování radioaktivity se ostatně odehrál asi rok poté.

Připomeňme si, že po mnohaletých skluzech a opakovaných překročeních rozpočtu o desítky miliard se v květnu 1999 Miroslav Grégr, ministr průmyslu Zemanovy vlády, osobně zaručil, že se elektrárna dokončí v nově určeném termínu, a to do září 2000. Doslova tehdy veřejně řekl, že za termín dává „hlavu na špalek“. Politický tlak na spuštění temelínské elektrárny stůj co stůj se tak ještě vystupňoval.

O čtyři měsíce nato vláda jmenovala Danu Drábovou novou předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. A ta se začala činit.

V létě 2000, když se Grégrem stanovený termín blížil, pracovali úředníci Státního úřadu pro jadernou bezpečnost i o víkendech a o státních svátcích, jen aby stihli vydat potřebné dokumenty. Povolení k zavezení paliva do prvního temelínského reaktoru vystavil Státní úřad pro jadernou bezpečnost na svátek Cyrila a Metoděje v 15.45 odpoledne a v Temelíně s ním začali jen o pár hodin později.

Podobná situace se opakovala o tři měsíce později při vydávání konečného povolení ke spuštění jaderného bloku. ČEZ podal žádost v pátek 6. října 2000 a Státní úřad pro jadernou bezpečnost ji překontroloval během víkendu, aby už v pondělí 9. října ještě před polednem povolení vydal.

Nešlo ale jen o maximální úsilí jaderného dozoru vyjít vstříc zájmům stavitele elektrárny a politickému vedení země. Tam, kde stály v cestě rychlému spuštění temelínského reaktoru předpisy a nedořešené bezpečnostní problémy, stranou musely nakonec jít i ony. Nejzávažnější případ s kriminálním podtextem popíšeme v dalším textu.

Diskuse

No, to vysvětluje tak vřelou lásku mezi Milošem Zemanem a Danou Drábovou, která dlouhou dobu panovala -- dokáže hrát jeho stylem a sám by tohle nesfoukl líp...