Čím to je?
My jsme měli štěstí, že jsme mohli pracovat s talentovanými hráči. Zejména ročník 2003 se povedl nadstandardně. S kluky jsme se probojovali i na mistrovství republiky dorostenců. Snažíme se zkrátka pracovat s kluky tak, aby se rozvíjeli. Bohužel ale nemáme takové zázemí, jaké mají některé akademie. Někdy se nám povede vychovat velkého hráče, jindy ne.
Jak velký handicap je nedostatečné zázemí?
Obrovský. Chybí nám druhá ledová plocha, kvalitnější střílna nebo pořádná rozcvičovna. Přesto se nám stále daří vychovávat zajímavé hráče, o které je zájem ve větších klubech.
Z ročníku 2003 jsou také hráči jako Stanislav Svozil, Martin Ryšavý a gólman Tomáš Suchánek. Všechny spojuje to, že byli z juniorského CHL Import Draftu vybráni zámořskými celky.
Všichni se narodili s talentem a navíc jsou pracovití. To je základní předpoklad úspěchu. Tomáš se v brance stále rozvíjí, a pokud zapracuje na psychické odolnosti, bude výborný brankář i v mužích. Standa Svozil byl odmala biologicky akcelerovaný, že v pohodě hrával i proti starším. Zejména předloňská sezona se mu povedla na výbornou. Co se Martina Ryšavého týče, to je střelec. Nesmírně hladový. Má skvělý přístup. Musí ještě zapracovat na bruslení, které se dá ale tréninkem vylepšit. Věřím, že všichni zvládnou přechod z juniorské do mužské kategorie. Jsem zvědavý, jak dopadnou na draftu. Moc jim všem úspěch přeji.
Nemáte v Přerově nouzi o děti, co chtějí zkusit hokej?
Když jsem s hokejem začínal já, fungovalo vše na bázi výběrů. Z padesáti zájemců se do hokeje dostalo třeba jen 25 kluků. Dnes je doba jiná. Pořádáme nábory a děti k nám do přípravky chodí už od čtyř let. Máme speciální základní školu pro mladé hokejisty, dnes bereme prakticky všechny, kteří se k nám přihlásí. Je to čím dál složitější, děti nemají pohyb v krvi jako dřív.
Přesto se můžete rovnat s většími kluby.
My se snažíme pracovat na sto procent. Myslím, že jsme srovnatelní s ostatními akademickými kluby. Za nadstandardní organizace považuji Třinec, Plzeň, Liberec. Troufnu si tvrdit, že práci vzhledem k našim možnostem odvádíme skvěle.
Na mezinárodní úrovni se ale našim mladíkům nedaří. Proč?
Je to dáno více faktory. Hlavním je nastavení dorosteneckých a juniorských soutěží. Musí se ještě víc zúžit, zvýší se tím konkurence i kvalita zápasů. Donutí to kluby, trenéry a hlavně hráče ještě víc na sobě pracovat. Zlepší se přístup nejen k tréninku, zvýší se konkurenční prostředí. Další faktor je, že v Česku nemáme skloubené školství na středních školách s vrcholovým sportem. Pokud má být z kluka hokejista, je jasné, že se nemůže věnovat škole tak jako jeho spolužáci. A pokud nešidí školu, nestíhá kvalitně trénovat. V tom zaostáváme nejvíc.
Sledujete osudy slavných odchovanců, které jste netrénoval?
Jasně. Hned si vybavím například Davida Šťastného, který teď působí v Mladé Boleslavi. Měl jsem tu možnost si s ním zahrát a taky ho vlastně i trénovat až v mužích. Letos měl výbornou sezonu. Jsem v kontaktu se všemi kluky, kteří prošli Přerovem a hrají extraligu. Oni sledují nás, my je. Navíc si s námi mohou kdykoliv zatrénovat na ledě, pokud mají zájem.
Jedním z odchovanců, s nímž jste si i zahrál, je Tomáš Sýkora. Extraligový šampion.
Já ho i trénoval. Tomáš je o rok mladší, byl jsem jeho mazák. V té době moc hokeji nedával, ale potom se to změnilo. Nakonec udělal výbornou kariéru, kterou si okořenil titulem s Plzní. Skvělý hráč na vhazování a před branku. Bohužel měl problémy se srdcem a dlouholetou kariéru ukončil.
Vy sám jste byl dlouholetý hokejista, je to pro trenéra zásadní předpoklad?
Ne, kvalitní trenér nemusí mít skvělou hráčskou kariéru, musí ho práce hlavně bavit, musí se neustále vzdělávat a být do hokeje správně zapálený. Jen starty v NHL nebo reprezentaci nemusí dělat z výborného hráče skvělého trenéra.
Vám zápal nechybí?
Mám výhodu, že mě hokej baví. A je mi jedno, jestli trénuji prvňáky, nebo chlapy. Z každého úspěchu jsem měl velkou radost. Pro mě byla vždy prioritou kategorie dorostu. Kluci jsou ve věku, kdy to není jen o hokeji, ale i o prvních láskách a neúspěších. Práce s těmito mladíky mě baví asi nejvíc. I práce u mužů mě baví a rozvíjí. Kdyby mě tato práce nenaplňovala, tak ji nedělám.
Jak vás naplňovala kariéra hráče?
S juniorkou jsme v nejvyšší soutěži skončili na čtvrtém místě. Zahrál jsem si v Přerově baráž o extraligu. To jsou krásné vzpomínky. Pár zápasů jsem si zahrál i v extralize za Opavu. V mládeži jsem byl střelec, v mužích se ze mě stal defenzivní hráč. Každý tým a každá odehraná sezona mi něco daly a i tyto zkušenosti mi pomáhají v práci trenéra.
V uplynulém ročníku jste po základní části skončili třetí. V play off se ale Přerovu dlouhodobě nedaří, i tentokrát jste vypadli už ve čtvrtfinále.
I tak to byl úspěch. Situace kolem covidu, zápasy bez fanoušků, v říjnu jsme museli trénovat v Kroměříži, protože jsme neměli led. V době přerušení soutěží se v Přerově ekonomicky nevyplatilo ledovou plochu udržovat. Vystřídalo se tu hodně hráčů, kmenových jsme kvůli ekonomické situaci měli málo. Takže to naše umístění v základní části bylo nadstandardní. V play off se může stát cokoliv. Výsledkově se nám nedařilo, herně to ale špatné nebylo. Rozhodlo pár detailů, nezkušenost týmu i zranění.
Takže teď máte vyšší cíle?
Chceme konečně to prokletí play off zlomit. Náš klub se ale musí držet při zemi. Boj o extraligu v našich podmínkách nemůžeme vyhlašovat. U nás je navíc hlavní sponzor pivovar Zubr. Rok byly restaurace zavřené, takže my jsme rádi, že náš klub krizi přežil. To, že už teď máme téměř poskládaný kádr, považuji za velký úspěch. My chceme každý zápas vyhrát. To je pro nás nejdůležitější. Na tabulku se podíváme až na konci sezony. Dávat si nějaké předsezonní cíle, to se u nás moc nenosí. Uvidíme, na co naše hra bude stačit.
Letos už jí snad konečně budou přihlížet fanoušci.
Ti nám chyběli strašně moc. Myslím, že jsme se přesto s jejich neúčastí poprali slušně. Ale právě v play off jsme jejich absenci pocítili nejvíce. Poruba nemá moc velkou fanouškovskou základnu a ta nevýhoda šestého hráče jednoznačně hrála v jejich prospěch. Hráči se budou chtít fanouškům znovu ukázat v nejlepším světle.
Teď se ale musí ukázat vám v přípravě.
Máme příslib, že od sedmého června se bude dělat v Přerově led. Už se nemůžeme dočkat. Led se ale dělá hlavně kvůli mládeži, takže se těším i za ně. Ti totiž nemohli hrát ani zápasy. Covid je zasáhl nejvíc, priorita je, aby se vrátili do běžného režimu. Muži budou zatím na led chodit dvakrát týdně.
Před sezonou vám odešlo třináct hráčů, snažíte se poskládat nový mančaft?
Už ho máme téměř poskládaný. V zásadě přišli všichni, o které jsme měli zájem. Jádro týmu už je hotové, to se měnit nebude. Tím, že spolupracujeme se Zlínem a Kometou Brno, máme ještě možnost získat hráče, kteří se u nich nevejdou na extraligovou soupisku. I kdyby nikdo nepřišel, tak jsme se současným kádrem spokojeni. Ale až září ukáže, jak jsme měli šťastnou ruku a zda si to vše sedne tak, jak má.
Mezi žádané hráče patřila i posila z extraligového Zlína Jakub Herman. Bude s Janem Süssem, který prodloužil smlouvu, největším útočným nebezpečím?
Ještě některé útočníky nemáme zveřejněné. Určitě ale budou tito dva hráči patřit do prvních dvou útoků a chodit na přesilovky, takže na ně spoléháme. A doufáme, že se sezona podaří.
