František Šmahel popisuje počátky města Tábor

František Šmahel popisuje počátky města Tábor

Tisk

Navraty k pramenum 200FRANTIŠEK ŠMAHEL (*1934) patří mezi nejpřednější české historiky. Zajímá jej především období středověku, z domácí dění se věnuje zejména období husitství. Jeho osudy byly křivolaké: z výšin vědy byl v době normalizace vyobcován a musel se živit třeba jako řidič tramvaje, než útočiště našel v táborském muzeu, čím bylo předurčeno i jeho další nasměrování. Tam přichystal své životní dílo Husitská revoluce.

 

Řada jeho knížek ovšem shrnuje stati publikované po různých časopisech, a tudíž obtížně dostupné. O některých jsme psali – například Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku. Dočkal se též publikací, které vyšly na jeho počest jako je Středověký kaleidoskop pro muže s hůlkou.

Nejnovějším „shrnujícím“ počinem Šmahelovým jsou Návraty k pramenům, které shrnují studie vztahující se k počátkům husitského tábora coby svého druhu vzorového „božího“ města. Třináctero textů vycházelo v uplynulých čtyřech desetiletích hlavně v Husitském Táboru a Táborském archivu, ale nalezneme i jiné zdroje – nejstarší příspěvek otiskl začínajícímu historiku časopis Historie a vojenství už v roce 1958! Jejich sjednocujícím faktorem je ovšem vysoká odborná úroveň i pečlivost pojednání, prozrazující pečlivý průzkum archivních pramenů. Některé studie lze označit za podrobné sondy, které v doslovnosti vytahují dávné zápisy, zvláště pak ty sumarizující např. vlastnické poměry, shrnující jména a povolání lidí apod.

Tábor, Žižka a jejich odkaz

Seřazení textů není chronologické (tedy od nejstarších k nejnovějším), nýbrž se řídí logikou výsledného pojednání: na počátku si tudíž můžeme přečíst zevšeobecňující zamyšlení nad výkladem husitství a teprve poté následují jednotlivé tematické okruhy: jak se v čerstvě založeném městě řešila obživa právě se přistěhovavších obyvatel, jak rozlehlé a lidnaté bylo, kdo mu vládnul a jak vyhlížela samospráva, jaké panovaly sociální poměry na Táborsku. Jedna ze statí se dotýká i postavení Tábora v předvečer bitva u Lipan.

Šmahel se ovšem nezaměřuje jen na období „válečného“ husitství, ale v mnohých případech postihuje celé 15. století, mapuje osudy i v polipanském období. Dovíme, že nejen Tábor, ale i leckterá další husitská města (mimo jiné Klatovy a Písek) vystupovala jako svého druhé „samostatné republiky“, neboť nabyla takových rozhodovacích pravomocí, jako nikdy předtím ani poté. Jen na okraj připomínám, že spisovatel Václav Kaplický toto téma zpracoval v rozsáhlém románu Táborská republika.

Nalezneme i výpravy mimo řečiště hlavního zájmu, Šmahel třeba zkoumá osudy Jana Žižky skrze hmotné písemné doklady, které utvářely představu o tomto vojevůdci. Řeší tudíž otázku, kde byl Žižka vlastně pochován, zabývá se jeho náhrobky a nápisy na nich, načrtává nejstarší podoby jeho vzhledu. Obírá se původem a významem jeho příjmení, domýšlí se průběhu jeho života v mládí či šířeji před tím, že stanul v čele husitských vojsk. Je samozřejmé, toto dílčí zamyšlení nemůže nahradit shrnující pojednání o Žižkovi, nad jehož osobností, skutky i odkazem se v průběhu uplynulých věků zamýšlela řada historiků, od W.W.Tomka přes Josefa Pekaře až třeba k Petru Čornejovi. I jejich přístup dokládá, jak se měnily výklady i akcenty v hodnocení husitského období a jeho aktérů, ukazuje, že i historické bádání může metodologicky i názorově stárnout.

 

Navraty Tabor

Skví se husitství v dějinách, nebo je naopak temnou skvrnou?

Návrat k pramenům sotva nahradí specializovanou monografii věnovanou Táboru, která ze všech úhlů a systematicky rozebrala úděl Tábora, ostatně pohled na jeho dějiny (a potažmo dějiny husitství) se v průběhu času měnil v závislosti na právě panujících politických poměrech a společenských potřebách, nyní je třeba zdůrazňován destrukční dopad. Současným náhledem se ostatně zabývá závěrečná kapitola nazvaná Tábor, Žižka a husitství očima dneška. V celém souboru je nejmladší, zveřejněna byla v roce 2007. Lze tedy tvrdit, že popisovaná kniha mapuje celé půlstoletí autorova vědeckého působení.

Musím ocenit Šmahelův přístup, který se vyhýbá ideologickým berličkám, pisatel odmítá být poplatný požadavkům doby, v níž jednotlivé stati vznikaly. I to vysvětluje jeho důraz na faktografickou, případně výčtovou stránku pojednání, aby se tak předešlo případné manipulaci s fakty. Je však nesporné, že husité a jejich Tábor zosobňují pokus vybudovat ideální společenství podle božích přikázání, a to bez ohledu na to, jak nyní jejich úsilí hodnotíme. Je však zcela omylné přikládat současnou morálku i politické akcenty na dobu vzdálenou šest století a vyčítat jí, že neodpovídá dnešním požadavkům a očekáváním.

 

Navraty k pramenum

František Šmahel: Návraty k pramenům. Studie k počátkům husitského Tábora
Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2020 (vyšlo 2021). 749 stran
Hodnocení: 90 %

Zdroj foto: kniha

https://argo.cz/knihy/navraty-k-pramenum/


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Nebojte se snít s otevřenýma očima. Nikdy není pozdě

Eva MaškováSpisovatelka Eva Mašková má na kontě již pár knih, nejčastěji detektivek. Je to taková česká Agatha Christie, ráda píše klasické detektivky, kdy co nejvíce napíná čtenáře a dobře psychologicky prokresluje postavy. Kromě to...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Hrad Lukov díky dobrovolníkům zůstává stále živý

hrad lukovLukov, to je název kdysi slavného hradu, dnes tajemných zřícenin, které díky skupině dobrovolníků mají co nabídnout a lákají k výletu. Obec Lukov leží asi 12 kilometrů od Zlína a je startem příjemné procházky.

Z archivu...


Literatura

Dějiny lidí: žijeme i myslíme odlišně

dejiny lidi perexMartin Rychlík (*1977) patří mezi přední tuzemské etnology a historiky kultury, národopisná zjištění posbíraná u nejrůznějších etnik po celém světě dokáže vtěsnat do historického rámce a vysledovat jejich proměny napříč různými k...

Divadlo

V Tramtarii se tygrů nebojí

altV nezávislém olomouckém Divadle Tramtarie se 16. května konalo představení inscenace ...a za Tracym tygr. Jednalo se o předposlední podání této hry v sezóně, a nejen proto bylo vyprodáno.

 

...

Film

Severský filmový podzim přinesl dvanáct mrazivých snímků

synove norskaFestival severské kinematografie nabídl pražským divákům od 14. do 18. listopadu celkem dvanáct mrazivých snímků. Deset novinek z posledních dvou let, barevně upravené a rozšířené titulky pro neslyšící a příběhy, které ...