Pivovarov mezi Moskvou a Prahou. Umělec osobitým způsobem propojuje vlivy

Výstava Moskevská gotika, pojmenovaná podle jednoho z Pivovarovových zásadních obrazů, přináší cykly obrazů, kreseb a ilustrací umělce, jenž se narodil v Moskvě, kde prožil velkou část života, ale který v roce 1982 přesídlil se svou ženou, teoretičkou Milenou Slavickou, do Prahy. Je rozdělena podle témat, kterými se zabývá, a zároveň ukazuje, jak se všechny okruhy významově prostupují.

Z celé expozice zaznívá inspirace prostředím Moskvy, kde Viktor Pivovarov vyrůstal, kde žil s maminkou v rozděleném bytě, což tehdy bylo v Moskvě běžné. V jeho tvorbě je zřejmá souvislost s dalšími ruskými neoficiálními umělci. Také je zřetelně vidět, jak navazuje na ruskou kulturní tradici v celé její šíři a jak vychází z odkazu ruské či sovětské avantgardy, ale přitom se inspiruje současností. Když se přestěhoval do Prahy, tak se opět dostal do prostředí spojeného s neoficiální kulturou, ať už šlo o výtvarné umění, literaturu, či poezii.

Výstava začíná zmínkou o albech, která se v šedesátých letech stala možností, jak v ateliérech přátelům a kolegům představit svou tvorbu. Zrcadlí se v nich způsob života, vstupují do nich příběhy i filozofické úvahy. Z jeho obrazů vyzařuje hluboké zamyšlení nad naší dobou, nad smyslem naší existence, ale projevuje se v nich i jemný humor a ironie. Mají v sobě i zvláštní nostalgickou poezii, do které se promítají různé podněty, ale především umělcova osobní zkušenost, jeho způsob, jak zobrazit náš vnitřní svět, jak se dotknout toho, co je v životě nejdůležitější. Opět s lehkou nadsázkou přistupuje i k tématu erotiky, v němž se v jeho pojetí prolíná drsnost s něžností.

Viktor Pivovarov patří k významným představitelům ruského konceptuálního umění, které dalo světu takové osobnosti, jako je Ilja Kabakov, s nímž se dobře znal. Součástí jejich tvorby se stala mystifikace, v níž se prostředníkem mezi umělcem a divákem stala smyšlená postava anonymního autora. Obdivuhodné jsou také Pivovarovovy ilustrace dětských knížek, velmi působivé jsou i syrové kresby doprovázející drsné a upřímné verše básníka Igora Cholina, které v době svého vzniku nemohly být v Rusku vydány. Z českých básníků pak ilustroval poezii Ivana Wernische, jehož způsob psaní je mu velmi blízký.

V Pivovarovově figurální malbě se odehrávají příběhy vycházející z každodenního života, v některých dalších kompozicích se blíží čisté abstrakci, jinde se oba přístupy spojují v nedělitelný celek. Malíř vychází i z tvorby starých mistrů, jejich motivy však přetváří po svém na základě vlastní životní zkušenosti (Lucas Cranach, Pieter Brueghel, Giovanni Bellini). Tímto způsobem přemýšlí o vztahu mezi různými obdobími či epochami a uvědomuje si, podobně jako někteří další významní umělci současnosti, že všechno souvisí se vším, že náš pohled na svět mohou ovlivnit podněty přicházející z různých míst i časů.

Z jeho projevu ovšem jasně vyplývá, že ho zaujali někteří představitelé moderního umění, mezi nimi v první řadě Giorgio de Chirico a Kazimir Malevič. Dokáže tedy osobitým způsobem propojit různé vlivy s pohledy na dnešní skutečnost a využít při ztvárnění svých představ rozmanité technické postupy. Pro jeho tvorbu je důležité ovlivnění ruskou literaturou, především takovými jmény, jako byli Michail Bulgakov, Andrej Platonov nebo již zmíněný básník Igor Cholin. Autoři koncepce výstavy nezapomněli ani na umělcovu inspiraci dětským světem, který však uměl propojit s konceptuálním myšlením.

K výstavě vyšel obsáhlý katalog, ve kterém je zveřejněno několik textů. Do světa Viktora Pivovarova, jehož projev se změnil s přestěhováním do Prahy, nás uvádí přehledný text kurátorky Julie Tatiany Bailey, úvaha Michala Novotného se zabývá vztahem umělce s novým prostředím a se základními tématy jeho tvorby v průběhu let seznamuje čtenáře text jeho dcery, teoretičky Máši Černé Pivovarovové. A konečně, na koncepci katalogu i výstavy se významnou měrou podílel i sám malíř, který v úvahách vysvětluje principy své práce, svá východiska a také symboliku, již užívá a která je spojená s prostředím, ve němž vyrůstal a žil. 

Pro poznání autorova vývoje je zásadní skutečnost, že se podařilo získat jeho raná díla z řady veřejných i soukromých sbírek včetně důležitých ruských muzeí a galerií (Treťjakovská státní galerie v Moskvě, Muzeum současného umění Garáž v Moskvě). Jsou tu však samozřejmě i obrazy z pražského období včetně těch, které ještě nikdy nebyly vystaveny.

Závěrem bych chtěl připomenout, že nejde zdaleka o první umělcovu výstavu u nás, že měl velkou výstavu v pražském Rudolfinu a další výstavy v Moravské galerii v Brně, v Galerii U Bílého jednorožce v Klatovech nebo ve Východočeské galerii v Pardubicích, a to nepočítám neoficiální akce z osmdesátých let.