Článek
Jak jste těžkou dobu v období pandemie prožíval?
Doba je těžká a vážná, umírali lidé. Jestli k sobě nebudeme do budoucna víc loajální, víc upřímní, zasáhne nás to v budoucnu ještě znatelně víc. Velkou chybou bylo, když se z pohledu sportu všechno uzavřelo. Venku na vzduchu se mělo sportovat dál. Myslím, že dětem to ublížilo. Mají mobily, život trávily u počítače, budou na tu dobu vzpomínat, že místo krásných dní venku, kdy všechno rozkvétalo, byly u obrazovky.
To byl obecný pohled, ale co vy. Jste zvyklý makat každý den a najednou byly tělocvičny zavřené...
Pro mě bylo to těžší, protože se objevily nějaké zdravotní problémy, k tomu mám cukrovku. O té se říká, že rozhodí další věci. Dosud jsem byl zdravý jako ryba. Na magnetické rezonanci mi říkali, že jsem snad ani neboxoval. Teď mám ale klidnější režim. Trošku trénuji, lapuju Matouše Juráčka, připravuji ho boxersky. Nesmím problému úplně ustupovat.
Práce s talentovaným bojovníkem MMA vás naplňuje?
Je to nadějný bojovník. Box, co jsem ho naučil, mu myslím v MMA hodně pomáhá. Ze začátku jsem byl proti, ale nebudu mu ho zakazovat. Třeba kvůli podmínkám. V boxu vedení nezařídí klukům ani korunu, oni říkají, že dostanou, až něco dokážou. Jenže to je pozdě. Potřebují podporu, aby mohli trénovat a nemuseli honit obživu. Jako to mají ve fotbale a hokeji. Nikdo se pak nemůže divit, že dá někdo přednost MMA.
V MMA se mají lépe co?
Mají tam sponzory, zájem je větší. Pořád si stojím má noblesu, jakou MMA mít nikdy nebude. Box je olympijský sport, vždy na něj chodila elita od politiků po herce a zpěváky. Hodně táhne v Německu, Anglii a samozřejmě v Americe, tedy v zemích, kde jsou na box peníze a podmínky.
Věříte, že Juráček může být hvězdou v MMA?
Je hodně učenlivý, zažraný, vnímavý. Tohle v sobě nemá každý. Je hodně disciplinovaný, dává tomu všechno. Když jsme začínali, říkal jsem mu, jak mu box v MMA pomůže, ale opačně to neplatí. Uspěl by i v boxu, ale když dal přednost MMA, nebude to takové, jako kdyby se věnoval jen boxu.
V poslední době udělali nějaké úspěchy i mladí boxeři, svítá českému boxu na lepší časy?
O podmínkách už jsem mluvil. Mladé boxery nemáme špatné, vidím líheň u mých odchovanců Míti Soukupa a Ládi Kutila. Těší mě, že moje práce nebyla zbytečná, ač jsem sám na sebe naštvaný. Na tu dřinu jsem toho tolik nedokázal, hodně jsem toho pokazil.
Nejste na sebe moc přísný?
Mohl jsem dokázat mnohem víc, zkazil jsem to chlastem. Nešetřím se. Kdybych lhal, tak knihu „ČAS... nejen o boxu", která nedávno vyšla, můžu hodit do koše, ale je tam pravda.
Zápasník MMA Matúš Juráček
Zmínil jste knihu, ale vás čeká výstava vašich básní a obrazů. Budou tam i obrazy s boxerskou tématikou?
Výstava Rub a líc bude v červnu v litoměřické galerii. Bude to takový průřez tvorbou, takže bude k vidění i pět boxerských obrazů, od antiky až po současnost. Výstavu zaštítila Severočeská galerie. Třetího června zvu všechny přátele boxu do Litoměřic. Bude možné se podívat i online, připravený bude asi osmiminutový klip. Ale věřím, že lidi přijdou osobně. Platí to, co i u boxu. Ten potřebuje diváckou kulisu, atmosféru.
Bolelo vás u srdce, když se boxovalo bez fanoušků?
Nikdy jsem bez diváků neboxoval. Diváci ale vždy člověka nabudí. My jim chceme ukázat, co v sobě máme. Lucerna byla v prosinci bez diváků a myslím, že je to škoda. Já zažil Lucernu narvanou. Kdo vyhrál v Lucerně, cítil se jako král.
Co vám v téhle složité době udělá zaručeně radost?
Radost mám z dcery Klaudie, dělá na FAMU a taky ze syna Rosti. Když to jde, moc rád si chodím posedět a dát něco dobrého do karlínské Pizzeria Ristorante L´assaggio. No a v poslední řadě mi udělala radost kniha ČAS ... nejen o boxu.
Jde o vaši tvrdou životní zpověď?
Čtenář tam najde vzpomínky, zážitky, fotografie. Všechno po pravdě, jak to bylo. Ta knížka je tvrdá, někdy smutná a někdy veselá. Nic jsem nepřikrášloval. Je o životě, o čase, který nám protéká mezi prsty i o tom čase, který je ještě před námi. Jen mohu litovat toho, že už nezachráním to, co jsem zkazil. To nikdo z nás.
