Vážíte si exprezidenta Václava Klause?Anketa
Jak jsme napsali, Nadační fond proti korupci z důvodu zjevně zmanipulované protokolace průběhu hlavního líčení, která neodpovídá zvukovým záznamům a na níž stojí odůvodnění odsuzujícího rozsudku nad obžalovanými, podal ve věci zneužití pravomoci úřední osoby a podezření ze spáchání trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny trestní oznámení.
I my jsme se rozhodli opakovaně podívat na tyto nesrovnalosti.
Nejprve obraz „Námořník Albatros“, u kterého rozsudek k jeho původu obžalovaným vytýká následující: „Je zřejmé, že tvrzení obžalovaného, že obraz vlastnila jeho (dnes již zesnulá) matka, je dalším z účelových tvrzení užitým obhajobou bez faktického základu.“
Podívejme se však, co k tomuto obrazu podle zvukového záznamu vypověděl svědek Vladimír Neubert z Galerie Art Praha v hlavním líčení: „K dotazu předsedkyně senátu: Co bylo dále s tím obrazem? MUDr. Neubert: Já už si to moc nepamatuji, myslím, že obraz jsme vrátili paní Fröhlichové.“
To však zdaleka není všechno, co k této věci svědek uvedl. „Já jsem je neznal předtím. Až jsem poznal paní Fröhlichovou, matku pana Fröhlicha. Povídali jsme si dvě až tři hodiny o obrázcích a že se v tom velice vyznala.“
V jiné části výpovědi doktor Neubert popsal, jak dražili dílo Františka Kupky, a k původu díla uvedl, že „bylo z majetku maminky pana Fröhlicha“.
Jako důkaz je ve spisu přiložené čestné prohlášení nyní již zesnulé matky obžalovaného z roku 2007 o darování uměleckých děl různých autorů české moderny svému synovi, tedy obžalovanému, a dále notářsky ověřené čestné prohlášení sestry matky obžalovaného z roku 2011, která synovci odevzdala po smrti své sestry finanční hotovost a dalších 30 obrazů autorů české moderny, jež si u ní sestra před smrtí uložila. Ve spise se nachází také další listinný důkaz. Jde o dokument z roku 2008 ohledně vypořádání společného jmění rodičů obžalovaného, manželů Fröhlichových, s výčtem celé řady uměleckých děl, která po rozvodu připadla matce obžalovaného.
Předsedkyně senátu, soudkyně Iva Říhová, paradoxně i přesto konstatuje, že původ některých obrazů po matce obžalovaného má být pouze účelovým tvrzením užitým obhajobou bez faktického základu. Jinde obžalovanému zase vyčítá, že když k obrazu uvedl, že jej dostal darem od matky, neuvedl přesně, při jaké příležitosti, a podle soudu se jedná o neověřitelnou informaci. Každý, kdo někdy dostal od rodičů darem nějakou vzácnější věc, si nyní může položit otázku, zda má o takovémto daru doklad.
Soudem vyhotovená protokolace z hlavního líčení dále opakovaně, mohli bychom použít výraz systematicky, vynechávala jakékoli pasáže, které snižují kategoričnost závěrů znalců prohlašujících projednávané obrazy za falzifikáty. Uveďme i v této oblasti pár příkladů.
Podle zvukového záznamu z hlavního líčení byla znalkyně obžaloby obhájcem dotazována, jak je možné, že v některých případech na díle při svém znaleckém posuzování neviděla zřetelně viditelnou signaturu, jindy si spletla rok datace či uvedla špatné rozměry údajně zkoumaného díla, a proč u některých děl v posudcích popisuje, čím a kde je provedena signatura a další náležitosti, přičemž u jiných tyto základní atributy vůbec neuvádí. Znalkyně k těmto dotazům v hlavním líčení vypověděla: „Psala jsem posudek na padesát obrazů a bylo to opravdu vyčerpávající, a tudíž jsem byla tlačena časem, tudíž mi došlo k těmhle…“
Do Poslanecké sněmovny může být zvolen občan, kterému je alespoň 21 let. Je tato hranice správná?Anketa
Jako zarážející se dále jeví rovněž pasáž, kde byla tato znalkyně předsedkyní senátu dotázána, v čem tkví hlavní důvod, pro který obraz Josefa Lady označila za falzifikát, k čemuž znalkyně po dlouhém mlčení na zvukovém záznamu uvedla: „Já nejsem schopná ty argumenty z toho posudku.“
Poté byla předsedkyní senátu přerušena: „Jste zde volána jako znalkyně, která má podat ten posudek, tak soud předpokládá, že jste schopna…“ Tyto pasáže opět v původní, soudem vyhotovené protokolaci zcela chybí.
Pokračujme výslechem znalce Josefa Malivy.
Ten v hlavním líčení k dotazu předsedkyně senátu: „Ve vztahu k tomuhle konkrétnímu obrazu to Torzo (z Českého ráje), na základě toho, co jste zde řekl, tedy vy osobně vylučujete, že by se mohlo jednat o originální dílo toho autora?“ znalec Maliva reagoval: „Prosím vás, já bych jenom opravil ten výraz, že vylučuji, já jsem vyslovil jenom domněnku. Já nevylučuji.“ I tato pasáž byla z protokolace hlavního líčení vypuštěna.
U Josefa Malivy ještě zůstaneme.
Tento znalec v trestní věci posuzoval díla velikánů české moderny, přičemž pokud byl v hlavním líčení dotázán, jestli některému z posuzovaných autorů během své praxe pořádal výstavu, odpověděl, že nikoliv. K dílům malíře Františka Hudečka přiznal, že si nevzpomíná, že by někdy posuzoval dílo malíře Františka Hudečka pro soukromou osobu. V případě děl malíře Františka Kupky uvedl, že na dílo Františka Kupky by žadateli o posudek doporučil, aby se obrátil na autory několika monografií o Františku Kupkovi a že se těmto znalcům zdaleka nemůže rovnat. K dílům malíře Františka Grosse uvedl, že si nevzpomíná, že by v posledních letech pracoval s nějakým dílem Františka Grosse. K dílu malíře Františka Muziky uvedl, že toto je první dílo Františka Muziky, které měl v ruce a které vylučuje jako originál. K dílům malíře Karla Černého uvedl, že dosud neměl v ruce žádné dílo tohoto malíře, a jméno malíře Karel si pletl se jménem Václav. K dílům malíře Emila Filly řekl, že za posledních deset let dělal dva znalecké posudky na obrazy Emila Filly, jiné obrazy Emila Filly viděl pouze na výstavách či v aukčních síních. K obrazům malíře Františka Tichého uvedl, že díla tohoto malíře měl v rukou pouze několikrát. Ke kresbám Adolfa Hoffmeistra zase přiznal, že karikaturou jako takovou se nezabýval a při své práci ji studoval pouze okrajově. K dílům malířky Toyen podotkl následující: „Dosud jsem nedělal posudky na malířku Toyen a ani bych v budoucnu nedělal, proto bych spíše doporučil paní Bydžovskou.“ Na dílo malíře Josefa Šímy pronesl, že za celou svou praxi dělal jako znalec pouze tři posudky.
Proč je tedy to které dílo hodnoceno jako falzifikát? Pro ilustraci můžeme uvést citaci ze stvrzování posudku znalce Malivy k obrazu Karla Černého. „To se nedá doslovně definovat, na mě tento obraz nepůsobí tak silně emotivně jako ostatní originály Karla Černého.“
Otevřenou pasáž můžeme zakončit výstižným citátem znalce Malivy, který sám v hlavním líčení ohledně své znalecké erudice podle strany 537 doslovné protokolace uvedl, že pochybení ve znaleckých závěrech se může stát každému. A dále citujeme: „Já mám sice to štěstí, že se to zatím neprokázalo, ale je to možná otázka spíš štěstí než znalostí.“ Komické? Ani ne.
Předsedkyně senátu totiž v rozsudku paradoxně konstatuje, že „při posuzování pravosti obrazů soud vycházel ze znaleckých posudků znalců, kteří si své závěry spolehlivě obhájili“.
Jak se k celé věci postaví odvolací senát vrchního soudu pod vedením předsedy Radka Hartmanna, budeme sledovat v následujících měsících.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
