Ve druhém kole volby získal nedostatečný počet jednadevadesáti hlasů. Karel Poborský prohrál boj s Petrem Fouskem o předsedu Fotbalové asociace České republiky v poměru hlasů 91:106. „Není to tak, že by se mi zhroutil svět. Udělal jsem všechno, co ve mně bylo. Zítra půjdu do práce. Mám smlouvu na FAČR u mládeže a akademií,“ říkal vyrovnaným hlasem krátce poté, co byly zveřejněné oficiální výsledky.
Jak hodnotíte svoji porážku?
„Hodnotí se to blbě, protože jsem prohrál. Historicky jsem byl vychovávaný vyhrávat, o to víc je to těžký. Souboj s Petrem byl ale férový od začátku do konce. Hnutí si demokraticky vybralo jinak a já to respektuji. Pro mě to byla obrovská výzva, obrovská zkušenost. Potkal jsem spoustu dobrých lidí, načerpal jsem jiný pohled na fotbal. Celou kampaň jsem nikomu nic nesliboval, nikomu nic nedlužím. Všem se mohu podívat do očí. Život jde dál.“
Mohlo mít vliv na konečný výsledek dopolední dění na valné hromadě, kdy se dostal pod tlak výkonný výbor, s jehož některými osobami jste byl spojovaný?
„Nevím. Musíte se zeptat v sále.“
Uškodilo vám, že na rozdíl od Petra Fouska a Vladimíra Šmicera, jste nezveřejnil síť vašich navrhovatelů?
„Nedokážu říct. Za mě si myslím, že ne.“
Udělal byste během kampaně něco jinak?
„Myslím, že asi ne. Dal jsem tomu maximum, byla to obrovská zkušenost, snažil jsem se objet všechny kraje, okresy, potkával jsem se lidmi, bavil s nimi o jejich problémech, které i mě obohatily. To, že to nevyšlo, je věc druhá.“
Překvapilo vás, že jste nebyl zvolen?
„Samozřejmě, že jo. Chtěl jsem vyhrát, jinak bych do volby nešel. Každá prohra je špatná. Tato nevyjímaje, ale takový je prostě život. Od začátku do konce jsem nebyl schopný si sáhnout na fakta, to byla nejtěžší věc. Po nikom jsem nechtěl odpověď, zda mě budou volit, či nikoliv. Vždycky jsem to nechával na nich. Byla to pro mě velká neznámá. Šířily se spekulace, odhady. Na valnou hromadu jsem odjížděl s tím, že vyhrát chci, ale že to může dopadnout tak i tak.“
Je to váš poslední pokus probojovat se do horních pater fotbalové diplomacie?
„Těžko říct. Není to tak, že by se mi zhroutil svět. Udělal jsem všechno, co ve mně bylo. Dlouhodobě neplánuji. Život ukáže. Zítra půjdu do práce. Mám smlouvu na FAČR u mládeže a akademií. Budu v tom pokračovat dál, pokud se něco nezmění z pohledu vedení. Poslední měsíce byly fyzicky i psychicky náročné. Už se těším, až celý víkend prospím, a konečně to dokážu pustit z hlavy.“
Mrzí vás víc porážka s Německem ve finále mistrovství Evropy 1996, nebo ta dnešní?
„Prohru potřebuju vždycky nějak odžít. Emoce ze mě jdou až déle. Nyní mě to asi tolik nedochází, pravděpodobně to přijde dýl.“
