To vám kdysi žil na Žižkově dobře zavedený malíř pokojů, jakýsi pan Žejbr. Rád se seznamoval se zralými paničkami. Vdovy byly to pravé pro jeho náturu. Zkušené a také života znalé, pečující… Nevadil mu ani větší věkový rozdíl. Sám měl v r. 1932 Kristova léta a dáma, třebaže směřující k padesátce, byla pro něj doslova životním štěstím.
Stalo se tedy, že se seznámil s paní M. Tisíce a tisíce mladých žen by jí mohly závidět ona horoucí vyznání. Zbožňoval ji, miloval, modré z nebe sliboval, až se docela umořená poddala. Vyslyšela ho a nastěhovala se k němu. Jenže to netušila, jak je žárlivý! Zejména měl spadeno na jednoho řezníka ze sousedství. Mohla se dušovat, jak chtěla, on stále vyváděl, že mu s ním chce utéct.
Po roce společného soužití měla paní M. žárlivých vyvádění právě dost. V jejím prvním manželství nic takového nebylo, byla zvyklá na klid a sluníčko. Po roce se tedy rozešli.
Jenže to už bylo pozdě. Pan Žejbr byl láskou rozpálený a nyní žárlil ještě víc. Došlo i na silné výhrůžky. „Buď život, nebo Olšany,“ jednou na ni zavolal a paní M. se vyděsila. Ona si totiž předtím tajně do jeho bytu zašla pro nějaké zapomenuté věci. Domovnice jí otevřela a paní M. zde našla také dýku a rozepsaný dopis Žejbrovým rodičům, aby je prý oba pochovali v jednom hrobu.
Snažila se mu vyhýbat, ale přesto musela ještě vyslechnout, že jí ukousne nos! A opravdu, 23. dubna 1932 v Lupáčově ulici k ní najednou přiskočil a do nosu ji kousl! Snad byl ale nos paní M. dost tvrdý, snad v posledním okamžiku žárlivec neměl tu sílu, zkrátka nos zůstal přece jenom na místě.
Paní M. byla ošetřena na Jiráskově klinice. Stopy po umělém (!) chrupu páně Žejbrově však vidět byly dlouho, velice dlouho. Ve vazbě seděl šest týdnů, než soud věc projednal. A protože se nosík dost vyhojil, dostal žárlivý malíř pouze měsíc vězení, což si odpykal již vazbou.
Teď ovšem trpěl ještě víc. Paní M. totiž pyšně svůj nosík se stopami žárlivce nosila po Praze a především na Žižkově jím budila závist a úctu v tamním dámském světě. Byl totiž obdivovanějším, než slavný nos Cyrana z Bergeracu. A jistě se i nějaký pán se zájmem otočil za dámou, která dokázala tolik pobláznit mladého muže…
