Uloveno na síti: Chris Potter upustil páru, Portico Quartet meditují

Chris Potter – Sunrise Reprise

Chris Potter se nenechal epidemií omezovat v tvořivosti. Nedlouho poté, co v podmínkách lockdownu „sám se sebou“ jako multiinstrumentalista natočil album There Is A Tide (2020), pustil se do práce s bubeníkem Erikem Harlandem a klávesistou Jamesem Franciesem. Navázal tak na vydařené album Circuits (2019), využívající prvky elektronické hudby.

Hudebníci byli na spolupráci patřičně natěšení. K natáčení pohotově využili krátký časový úsek v srpnu 2020, kdy restrikce v USA umožnily setkávání. Šlo o první muzikantskou komunikaci po měsících izolace: „Cítili jsme ohromné uvolnění, svobodu společného sebevyjádření. O tom tohle album je, o energii tria, která odráží pocity z toho, co se ve světě děje. Už jsme s Erikem a Jamesem opravdu potřebovali hrát,“ popsal situaci saxofonista. Z muziky můžeme onu „upuštěnou páru“ slyšet.

Portico Quartet – Terrain

Třívětá suita Terrain, ve které se Portico pohybují na pomezí minimalismu, ambientu a volné improvizace, vznikala v době prvního britského lockdownu. Zachycuje mnoho z nálady doby, onen „pocit mezi klidem a znepokojující melancholií“, jak to vyjádřila samotná kapela.

Portico se však snaží o pozitivní vnímání situace. Jako jeden z vlivů citují indickou spisovatelku Arundhati Roy, která smutek pandemické doby označila za „portál z jednoho světa do druhého“. Snad citlivějšího, niternějšího, šetrnějšího k okolí. I když jde třeba o čirý idealismus, zvukový „dialog mezi vnějším terénem a vnitřními krajinami“ v podání Portico Quartet působí jako uklidňující a povznášející meditace.

Lars Danielsson Liberetto - Cloudland

Danielssonovy plány s projektem Liberetto také ovlivnil lockdown. Švédský skladatel, kontrabasista a violoncellista zahájil nahrávání v závěru roku 2019, pak ovšem musela nadnárodní sestava přerušit činnost a posunout datum vydání alba. K rozdělané práci se mohla vrátit až v září 2020. Na soudržnosti alba se ovšem pauza nijak negativně neprojevila.

Sestava kvarteta zůstala shodná jako na albu Liberetto III (2017), kde Tigrana nahradil na Martiniku narozený pianista Grégory Privat. Anglický kytarista John Parricelli a švédský bubeník Magnus Öström zůstávají stálými členy Liberetta od debutu, natočeného v roce 2011. Znovu hostuje trumpetista Arve Henriksen. Novým hostem projektu je syrský klarinetista Kinan Azmeh.

Azmeh je velmi zajímavá osobnost, pohybující se mezi klasikou, soudobou hudbou, jazzem a přirozeně i hudbou arabskou. Zahrál si i u nás s Prague Multicultural Orchestra. Má za sebou vystoupení s Newyorskými filharmoniky či španělským West-Eastern Divan Orchestra, vede vlastní kvarteto. Ač doktor věd hudebních s diplomem z City University Of New York a s trvalou adresou v USA, kvůli Trumpově administrativě si užil svoje a stále častěji působí v Evropě. Naštěstí pro nás, o čemž svědčí i album Cloudland.

Joe Lovano & Dave Douglas Sound Prints – Other Worlds

Také americké all stars kvinteto Sound Prints, které doplňují pianista Lawrence Fields, kontrabasistka Linda May Han Oh a bubeník Joey Baron, pokračuje už třetím v albem v dobře vytyčené trase. Protože proč opouštět sestavu, o jejímž skvělém fungování svědčilo už v roce 2013 na Monterey Jazz Festival nahrané eponymní album.

Shodná zůstala i volná koncepce – tedy pocta Wayneu Shorterovi. A to i navzdory faktu, že tentokrát je celé album zcela autorské. Shorterova inspirace zůstala zachována ve stylu kompozic, aranžmá i interpretaci.

Noa – Afterallogy

Izraelská zpěvačka Noa, ač známá hlavně v oblasti world popu, se jazzu dotýkala vždy. Ostatně její první mezinárodní album Noa (1994) produkoval Pat Metheny. Ten ovšem zdůrazňoval spíše autorské kvality zpěvačky, nadžánrovost a orientaci na blízkovýchodní hudební odkaz. Což platilo po většinu hudební dráhy Noy.

Kvůli pandemii ale získala Noa čas splnit si sen a natočit čistě jazzové album, vystavěné ze značné části na standardech. Zkrátka vrátit se k repertoáru, se kterým v roce 1990 začínala spolu s kytaristou Gilem Dorem, dodnes jejím souputníkem. Pro Afterallogy zvolila úspornou sestavu, jen hlas a kytara. Střídmost sluší zpěvačce i repertoáru. Hodlá ovšem spolu s Dorem v „Jazz projectu“ pokračovat a Vol. 2 už plánují točit s combem.

Tony Allen – There Is No End

Smutná vzpomínka na závěr. Vinou prasklé výdutě břišní aorty zemřel 30. dubna 2020 bubenický génius Tony Allen. Ještě před smrtí však stačil kompletně připravit beaty pro značkou Blue Note objednané album. K nahrávání Allena motivovala nastupující generace rapperů, se kterou chtěl spolupracovat. Oslovení mladí hiphopeři vzali práci za svou, dokončili ji a muzika potvrzuje, že „there is no end“. Energická komunikace mezi afrobeatem, hip hopem i jazzem představuje ten správný epitaf stylotvorného hráče.