Marta Kubišová slaví 80: Umřít zatím nemůžu, nemám uklizeno

Poprvé jsme spolu dělali rozhovor před dvaceti lety, když Marta Kubišová vyhlížela šedesátiny. A některé věci se nemění: pořád dlouho tvrdí, že nemá čas, ale když si přece jen sedne, vypráví tři hodiny, a potom ještě poděkuje. Pořád je neobvykle upřímná, pořád má tendenci vysvětlovat, že není žádná hrdinka. Pořád kouří, i když jenom elektronicky. Už nezpívá, to se změnilo. A poprvé v životě říká, že by raději žila v úplně jiné zemi.

Dnes poprvé, Marto, nepotřebujeme k rozhovoru popelník.

To ne, ale možná nabíječku.

Budeme kouřit elektronické cigarety?

Po infarktu koncem roku 2015 mi pan profesor Neužil řekl, že už můžu cigáro jedině ke kafi, a to jsem si říkala, že radši umřu. Trochu se z toho dalo vylhat tím, že jsem si denně uvařila kávy čtyři, ale pořád to bylo málo, protože po jediném měsíci na zotavenou jsem celý další rok měla obden koncerty a připadala si jak družice, pořád v pohybu… Byl to nervák, dokud jsem při jednom natáčení pořadu Chcete mě? nezahlédla, že kameraman něco zvláštního montuje. – Vlado, co to děláš? – Kouřím, kouřím. – A co to kouříš, kouříš? Tehdy mi poprvé ukázal elektronické cigarety a od té doby zase kouřím, kolik chci.

Kdy jste si naposledy zazpívala?

V listopadu 2019 ke třiceti letům listopadové revoluce – to bylo v Lucerně s Vojtou Dykem.

A od té doby?

Nic.

V autě?