VLADIMÍR KOLÁR

Od loňského roku píšu prózu, která kombinuje svědectví o skutečných událostech a snahu o přesné vykreslení prostředí s úsilím o literární domýšlení údělu jednotlivých postav s odrazištěm v dochovaných dokumentech. Chci tak přiblížit válečné osudy rodinné větve mé babičky Hermíny Kolárové (rozené Ofnerové) a jejích sedmi sourozenců, všech jejich životních partnerů a potomků i s jejich rodinami. Až na jedinou výjimku nikdo z nich nepřežil čas nacistického holocaustu.

Hledání a zkoumání dokladů, kronikářských záznamů, vzpomínek a jiné dokumentace není v podmínkách covidových opatření nijak snadné. Ale i práce prostřednictvím internetu a prohledávání nejrůznějších webových stránek může přinést zajímavé objevy. Také k mnohým exponátům Židovského muzea v Praze je dnes možné se dostat jen on-line, což však občas dovolí něco najít i snadněji, než by umožnila osobní návštěva.

Stalo se to i mně, když jsem z pohodlí domova prohledával seznam exponátů tohoto muzea a narazil na dopisnici, tedy jakýsi korespondenční lístek, odeslaný z Kopenhagenu (dánské metropole Kodaně) dne 8. března 1943. Dopisnice byla adresována mému dědečkovi Arnoldovi Kolárovi a zaslaná na jeho domovskou adresu v pražské Klimentské ulici. Na obálce je však poštovní nálepka sdělující německy, česky a francouzsky, že adresát „odcestoval bez udání adresy“. Německým úředním razítkem s říšskou orlicí nesoucí v pařátech hákový kříž je potvrzen rukou psaný záznam nahoře na dopisnici, že „majitel společnosti odešel s židovským transportem“.

Na druhé straně dopisnice je objednávka kodaňské firmy Tarmcentralen sídlící na jedné z hlavních tepen města, obchodní třídě Vesterbrogade.

Píše se tu:

„Pokud nám můžete nabídnout dokonale vysušené žaludky mléčných telat, laskavě vás žádáme, abyste nám zaslali vaši nabídku s doručením zdarma do Kodaně a uvedli množství, které lze dodat okamžitě nebo později. V současné době máme zájem o 50 000 – 100 000 kusů.

S úctou Tarmcentralen.“

Můj dědeček byl obchodní cestující podnikající v oblasti uzenářských střívek a jiných obalů salámových výrobků. Měl dokonce přijatých několik patentů na obaly vizuálně imitující plísňový povrch salámové šišky.

Už od roku 1939, po zavádění protižidovských restrikcí, nemohl svou živnost vykonávat, určitý čas tak činil jen ilegálně za podpory svých nežidovských partnerů z branže. Od roku 1940 to už možné nebylo, bídné živoření pak v prosinci 1941 ukončil transport do Terezína a po několika dnech odjezd na konečnou životní stanici u lotyšské Rigy, kde byl 20. ledna 1942 spolu s manželkou Hermínou, jejími sestrami Irmou a Elou, bratrem Ervínem a Irminým manželem Otou Krásou a synem Jiřím zavražděn německými a lotyšskými esesáckými oddíly.

Dopisnice poslaná do Protektorátu Čechy a Morava ze stejně okupovaného Dánska smutně doplňuje svědectví o této hrozné době.

Ještě snad je třeba zmínit, že z objednaných sušených žaludků mléčných telat se díky v nich obsaženému enzymu vyrábělo syřidlo, v té době nepostradatelné k výrobě sýrů. A ty dánské jsou dodnes všude vyhledávanými produkty.