Atletický svět 30. května pozoroval, co že se to v Praze děje.
Osvědčí se nový koncept maratonu jakožto týmového sportu?
Očekávání českého atletického fanouška ale směřovalo jinam...
Dokáže někdo z Čechů překonat olympijský limit?
Do Tokia na olympiádu bez ducha? Bylo by to super, ale nezhroutím se, říká Vrabcová |
Za tým Mattoni do závodu vyrazila Eva Vrabcová Nývltová, která maraton běžela naposledy před necelými třemi roky na ME v Berlíně, kde vylepšila český rekord (02:26:31 hodiny).
Před rokem a měsícem se jí narodila dcerka Adélka. Toto byla od té doby její první velká závodní zkouška.
V hlavě měla metu dvou hodin, 29 minut a 30 vteřin - hranici olympijského limitu.
Ten česká reprezentantka překonala bez problémů.
A div, že neatakovala osobní rekord, za kterým zaostala jen o 36 sekund. Odměnou jí byl titul mistryně ČR v maratonu a vytoužená olympijská pozvánka.
Radost Evy Vrabcové Nývltové po kvalifikaci na olympijské hry v Tokiu.
Samotný závod ale neprobíhal úplně bez komplikací, jak by mohl výsledný čas mohl napovídat.
Svěřila jste se, že vám úplně nevycházely počty zbývajících kol. Kdy jste to zjistila?
Ono tam normálně bylo odpočítávání. Já se ho ale snažila nevnímat. Říkala jsem si: Teď doběhnu do cíle a pak ještě dvě kola. Zeptala jsem se Davida Vaše: „Hele, Davide, už jenom dvě, ne?“ Ohlédl se na mě a povídá: „Ne ne ne, ještě tři.“ To mě trošku rozhodilo a poprosila jsem ho o zpomalení. Myslím, že šlo spíš o psychiku než cokoliv jiného, asi bych v tom tempu vydržela.
Eva Vrabcová Nývltová Eva Vrabcová-Nývltová v cíli maratonu na ME v Berlíně. Dcera bývalého reprezentanta v běhu na lyžích se narodila 6. února 1986 v Trutnově. Coby běžkyně na lyžích se zúčastnila tří zimních olympiád, v Soči 2014 vybojovala 5. místo v závodě na 30 km volně. Už tehdy se věnovala i atletickým závodům. Od roku 2016 se soustředí výhradně na atletiku. Na hrách v Riu 2016 skončila v maratonu na 10. místě, na MS v Londýně 2017 byla čtrnáctá (a druhá Evropanka). O rok později dosáhla v českém rekordu 2:26:31 na bronz z ME v Berlíně. |
Co jste si pak s Davidem Vašem a Pavlem Šedíkem, kteří vám v závodě pomáhali s tempem, řekla v cíli?
Samozřejmě jsem jim strašně moc děkovala, protože jsme nebyli domluvení. Neprosila jsem je. Najednou se tam objevili a začali mi pomáhat. Patří jim obrovský dík. Určitě se s nimi chci nějak vyrovnat. Něco vymyslím, aby nebyli škodní, protože obětovat svůj závod pro cizí úspěch, to se jen tak nevidí.
Jak se vám líbil formát Bitvy týmů?Podle mě je to super. Do tradičního sportu přišla nějaká změna. Jediné, co si myslím, že je ještě třeba vychytat, je rozlosování týmů. Někteří náhradníci byli lepší než závodníci v základu (v každém ze čtyř týmů bylo osm závodníků. Šest běželo pro body, další dva bodovali jen v případě, že někdo ze základní šestky závod nedokončil).
Váš Mattoni tým skončil třetí, jste spokojená?
Nevyhráli jsme peníze pro charitu, pro kterou jsme běželi. Rozhodla jsem se proto, že věnuji do dražby svoji trofej a budu doufat, že se prodá. Aspoň tak z toho něco snad budou mít.
Vraťme se teď o krok zpět. Jaká byla pro vás největší úskalí návratu do plného tréninku?
Co člověk dřív běhal naprosto bez potíží, najednou představovalo problém. Pro psychiku to bylo hodně těžké. Ale naštěstí Martin (manžel a kouč v jedné osobě) měl všechno vymyšlené a naplánované. Trénink se navyšoval postupně, takže jsem to ani tolik nevnímala.
Věřila jste, že to 30. května doopravdy vyjde?
Upřímně, posledních čtrnáct dní jsem měla hodně zaječí úmysly. Běhala jsem prostě jinak než dřív, takže jsem byla hodně nervózní a v podstatě nevěřila tomu, že to může klapnout. Martin říkal, že tréninky byly dobrý, já jsem o tom ale úplně přesvědčená nebyla. Poprvé jsem se při tréninku cítila v pohodě až v sobotu před závodem.
Zdá se, že věděl, o čem mluví...
Tvrdil, že přesně takhle to pak v závodě bude. A já jsem si v duchu při běhu říkala: Tyjo on měl zase pravdu. To není možný. (rozesměje se)
 |
Ještě k oněm pochybám... Zažila jste v přípravě nějaký vyloženě krizový moment?
Čas letěl a já jsem na tom furt nebyla úplně tak, jak bych chtěla. Pochyby byly hodně velký. Dokonce jsem si už potom v Hiltonu (před závodem), když Áďa dostala rýmu z klimatizace a Martinovi taky nebylo úplně dobře, říkala: Co já tady dělám? Místo toho, abych se starala o rodinu, si tady něco dokazuju. Tak to ne, končím, to prostě nechci. Teď je to ale všechno vymazaný.
Krizové momenty překonány, Tokio se blíží. Už na vás přichází olympijská nálada?
Ne, protože jsem zjistila, že tady budu muset nechat 14 dní Adélku samotnou, a to je pro mě peklo. Snažím se na to nemyslet, protože si to zatím vůbec nedokážu představit. Doufám, že Martin jako doprovod pojede, takže už máme domluvené hlídání, ale pro mě je to hodně obtížné.
Až bude Áďa zpětně za pár let sledovat výkony své maminky na olympijských hrách, všechno se to vrátí.
To asi ano. Připadám si ale trošku jako krkavčí máma, takhle ji tady na čtrnáct dní nechat. Ale na druhou stranu, u babičky se špatně mít nebude.
Jak budou vypadat vaše poslední týdny přípravy před Tokiem?(respektive Sapporem, protože právě tam se poběží maraton)
Ve středu se vracím k tréninku a pak bych možná chtěla běžet půlmaraton v Karlových Varech, pokud bude všechno v pohodě. I vzhledem k očkování (na kterém byla v pondělí), a jestli to bude pořadatelsky proveditelné. Pak vyrážíme do Livigna.
Jste v kontaktu s Terezou Hrochovou a Marcelou Joglovou? (další dvě české maratonkyně, které se kvalifikovaly do Tokia)
Zatím vůbec, je to strašně brzo. Holky teď byly navíc ještě někde na závodech (obě běžely 10 000 metrů na Evropském poháru v Birminghamu). Zatím úplně není, co řešit.
Jaká vlastnost Evu Vrabcovou Nývltovou dostala už na její páté olympijské hry?
Asi cílevědomost. Chuť něco dokázat sama sobě. Nebo možná i těm pochybovačům, kteří říkali, že už se nevrátím. Ukázat jim, že to jde.
Byli takoví?
Ježiš, těch bylo. Slyšela jsem to poslední dobou dost často, obzvlášť teď po závodě. Všichni říkali: Víš, já už jsem jako úplně nevěřil, ale ty jsi to dokázala.
