RECENZE: Na Pokáčově Antarktidě omrzliny nehrozí těm, kdo mají smysl pro humor

Pokáč

Antarktida

Skladby:
Holky to objektivně lehčí maj, Cowboy, Chudák Alzák, Lék na bolest duše, Dej mi pusu, Antarktida, Děti, Jsem pozitivní, To si na Googlu vyhledejte, I když jsme plešatý (feat. Anna Julie Slováčková), Nešahej na mě, Na pláži, Když je hokej, Tak tě tu vítám, Kabinka, Anděl

16 skladeb / 45:01 min

Vydavatel: Warner Music

Z každé Pokáčovy desky vznikl vždy minimálně jeden hit, který ovšem nemusela rádia točit pořád dokola, aby si na šel cestu k posluchačům. Pokáč je totiž jedním z těch umělců, kteří za svou slávu vděčí internetu. Na Youtube stejně jako ve svých začátcíh i nyní nahrává své krátké písničky, z nichž některé z nich najdou své místo i v jeho studiové tvorbě. Novinka Antarktida pokračuje v podobném duchu, jako alba předchozí. V písních dominují jednoduché melodie bez složitých aranží, v hlavní roli je kytara, případně ukulele nebo piano.

Příběh českého hitu: Pokáč – Mám doma kočku

Úvodní Holky to objektivně lehčí maj je dost možná právě jednou z těch, které mají hitový potenciál. Ačkoliv název může zmatečně nejednoho posluchače uvést do rozpaků, je jasné, že v tomto případě nejde o žádné jednostranné stereotypní fóry ani autorův komplex. Jako u mnoha dalších písní jde i zde o nadsázku. Podobně to je vlastně i u country písně Cowboy, ve které Pokáč opráší své oblíbené téma, střet města a vesnice, stejně jako například u Lásky na Vsi z minulé desky. Sice v tomto případě bohužel platí, že podruhé do stejné řeky nevstoupí, i tak ovšem tahle veselá od podlahy zahraná píseň na desku právem patří.

Ani vážnější témata ale nejsou zpěvákovi cizí. Na Antarktidě s humorem sobě vlastním popisuje na místní fauně jak ,,na Antarktidě tajou ledy". Těžko říci, jestli je jen náhoda, že právě tato skladba dala název celé desce, nicméně jde o jednu z nejlepších písní, kterou kdy Pokáč napsal a osudy zvířat z ní vyvolávají pousmání společně s lehkým smutkem. V I když jsme plešatý, na kterém spolupracoval společně s Annou Julií Slováčkovou, zpomalí a i přes vrstvu humoru je cítit, proč píseň původně vznikla.

Zpěvák novinku připravoval v období coronavirové pandemie, a proto i toto téma má na Antarktidě své zastoupení, a to hned ve dvou skladbách. Při porovnání Jsem pozitivní a Nešahej na mě z nich první jmenovaná vychází jako ta slabší. Nešahej na mě neboli píseň o dodržování bezpečných rozestupů, je produkčně trochu dál a i přesto, že sází na repetitivní refrén, není tím červem, co by se člověku zavrtal v hlavě a vyloženě vám tam vadil.

Ve dvou naprosto protikladných písních, zpívá čerstvý otec o rodičovství. Děti psány z pohledu zřejmě bezdětného člověka o tom, jak někteří rodičové dokáží zaplevelit sociální sítě svými potomky . Tak tě tu vítám je zas ukolébavka věnována zpěvákovu synovi.

Ve výčtu předchozích Pokáčových počinů je Antarktida stále zábavná deska. Pravda, může se oposlouchat, ale to už je zkrátka úskálí humoru v písních. Novinka je ukázkou toho, že i s malou produkcí se dá udělat zábavná písničkařina.

Text: Tomáš Kocian, foto: promo interpreta, Jana Braunová, archiv iREPORT
Témata: Pokáč, Antarktida, album, písničkář