Zpátky ke všem návrhům (rozcestník k zákonu o myslivosti).
Na červencové schůzi budou poslanci v rámci novely zákona o myslivosti hlasovat i o pozměňovacím návrhu zemědělského výboru a poslance Petra Pávka (STAN – předseda Vít Rakušan se od návrhu distancoval), který má v Česku povolit lov lukem. Cílem tohoto návrhu má být „učinit myslivost atraktivnější pro mládež a pro lidi, kteří by se jinak k myslivosti nedostali“. Odůvodnění návrhu se snaží tvrdit, že tento způsob lovu není z hlediska ochrany zvířat nijak problematický, činí tak ovšem hrubě neseriózním způsobem, bez citace jakékoli relevantní odborné literatury (s výjimkou nespecifikované bakalářské práce) a bez reflexe zcela závažných problémů, které tento způsob lovu v praxi obnáší. Zhodnocením vědeckých studií, které byly v tomto kontextu provedeny, i zkušeností ze zahraniční praxe lze dospět k jasnému závěru, že legalizace lovu lukem je návrhem, který je s ochranou zvířat zcela v rozporu.
Obhájci lukostřelby staví svůj argument na hypotéze, že v případě přesné střely dochází „k okamžitému poklesu krevního tlaku a minimálnímu utrpení zvířete“. I kdybychom tuto hypotézu akceptovali, odůvodnění návrhu zcela opomíjí fakt, že lukostřelba je mimořádně náročnou disciplínou, a k přesným střelám tak v praxi většinou nedochází. Lovec se musí nepozorovaně přiblížit ke zvířeti, a to aspoň na 30 metrů, musí umět natáhnout a vypustit šíp v naprosté tichosti, aby zvíře nevyplašil. Například na vzdálenost 32 metrů může pouhá chyba odhadu vzdálenosti odpovídající něco málo přes 2 metry způsobit úplné minutí cíle. I při sebelepším proškolení je tak zcela iluzorní předpokládat, že budou střelci v terénu dosahovat ideálních zásahů.
Sám Vlastimil Hart, vedoucí katedry myslivosti Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity, uvedl: „Lovecké šípy fungují skvěle, musí ale zasáhnout velké tepny a orgány. Při zásahu mimo je účinek diskutabilní a z mého pohledu mnohem nižší. Obávám se, že při lovu lukem bude mnohem více postřelené zvěře v přepočtu na ulovené množství.“
Když je zvíře smrtelně postřeleno lukem, může trvat i několik minut, než zemře; po tuto dobu trpí silnými bolestmi v důsledku zranění. Studie zjistila, že 11 % jelenů zemřelo až po dvou nebo více výstřelech a že někteří zranění jeleni trpěli více než 15 minut než zemřeli.
Další zdroje uvádí, že až 25 % zranění vzniklých lovem za použití luku je u jelenovitých nefatální. To je alarmující obzvlášť ve spojitosti s průzkumy, které uvádějí, že při lovu jelenů může 12 až 48 % zvířat uniknout i napříč zranění. To je výrazně více než uváděných 5 % zraněných zvířat, která uniknou při střelbě z pušky profesionálními střelci. Zraněná zvěř, která uteče, pak mnohdy umírá dlouho v bolestech.
I v případě, že se lovci podaří zasáhnout cíl do správného místa, se stále jedná o metodu, která zvířeti způsobuje větší bolest v porovnání se střelnou zbraní, kdy je smrt téměř okamžitá. Střelné zbraně způsobují cílovému zvířeti úderný šok, který může oddálit nástup bolesti, zatímco šípy způsobují rozsáhlé škody bez úderného šoku. Na základě posouzení dopadů na pohodu zvířat pomocí zavedeného modelu se má za to, že zásah do hlavy střelnou zbraní je ve srovnání s jinými metodami lovu nejméně bolestivým způsobem usmrcení
Jedním z argumentů pro lov lukem je, že se zvířatům nevypouští stresové hormony do oběhu. Studie ukázaly opak, a to že jen pronásledování zvěře zapříčiňuje až 13.63 ± 2.43 nmol/L kortizolu. Ten je poté postupně vypouštěn po zasažení šípem a zvyšuje se s dobou zranění.
V důvodové zprávě se dále uvádí, že díky tichosti lukostřelby bude moci docházet k střílení i v příměstských oblastech. Otázkou je, zda by opravdu veřejnost měla zájem o to, aby se v jejich blízkosti střílelo metodou, o které nebudou předem vědět. Jak taková praxe může dopadnout, ukazuje i následující fotografie.
Návrh na legalizaci lovu lukem je tak na místě rezolutně odmítnout. Vývoj posledních let jednoznačně ukazuje, že společnost si žádá posilování ochrany zvířat, a je proto zcela nepřijatelné, aby byla nyní ve jménu zábavy a „atraktivity pro mládež“ povolena metoda usmrcení, která prokazatelně způsobuje zvýšené utrpení.
