Hlavní obsah

Kolik dát dětem svobody a jak je vést k samostatnosti

Rodiče mají hlavně dva úkoly - své děti ochránit, a zároveň je připravit do života. Proto ve chvíli, kdy potomek začne zkoumat, co je takzvaně za humny, řeší dilema. Jak daleko ho pustit, aby byl v bezpečí, ale také se začal učit samostatnosti i autonomii? Odpověď není lehká, zvlášť v dnešní změněné době, kdy jsou děti více chráněné než generace jejich rodičů a prarodičů.

Foto: Profimedia.cz

Správná míra volnosti pěstuje schopnost spolehnout se sám na sebe a umožňuje dětem cítit, že mají něco ze svého života pod kontrolou.

Článek

„V útlém věku s vámi vaše dítě prostě počítá. Nemluvňata na vás spoléhají s výživou, udržováním v čistotě i s mobilitou. S tím, jak rostou, se stávají samostatnějšími v mnoha oblastech života, ale i tak na vás spoléhají, že jim poskytnete lásku, ochranu, radu i podporu,“ vyjmenovává Jim Taylor, psycholog zaměřený na problémy rodičovství.

Velká změna podle psychologa nastává v době adolescence, kdy se pohybují blíže k dospělosti. Tehdy se stávají méně závislými na rodičích, a to ve všech oblastech života. Proces separace ovšem může jejich opatrovníkům přivodit i smutné chvíle, na druhou stranu ale rodiče obvykle vědí, že jde o proces nezbytný.

Problém je, že se v posledních desetiletích velmi rychle a razantně změnilo nejen prostředí a společnost, ve které žijeme, ale i mnohé stěžejní náhledy na výchovu a vývoj našich potomků. Dnešní rodiče děti opravdu chrání. Podle průzkumu magazínu Slate, kterého se účastnilo šest tisíc respondentů, nedávají rodiče dětem ani z daleka tolik svobody, kolik měli v jejich věku sami.

Dost dobrý rodič je lepší než ten perfektní

Děti

„Ptali jsme se rodičů, co by dělali, kdyby své děti přistihli při tom, co dělali oni sami. Typická odpověď zněla, že by se strašně vyděsili a změnili svůj domov ve vězení,“ říká autorka Jessica Groseová.

Příliš křehké a jemné děti?

Ochota pouštět děti k potenciálně rizikovým činnostem se opravdu snižuje. Ještě v padesátých a šedesátých letech u nás bylo i ve městech celkem běžné, že děti odmalička, obvykle ve společnosti starších sourozenců a party kamarádů, trávily volné chvíle hrami na ulicích, na venkově pak v okolí vesnice.

O tom, do čeho se pouštěly a jaké z dnešního pohledu nebezpečné „lumpárny“ prováděly, si není třeba dělat iluze. Stačí se zeptat svých prarodičů. Děti ale toto období dětských her, toulek, lotrovin, ale i důslednější a náročnější pomoci v domácnosti přežily obvykle bez úhony.

S růstem, zahušťováním a anonymizací měst i jejich částí, se zvyšováním hustoty automobilového provozu a mnoha dalšími jevy ve společnosti se ale situace měnila. Venkov (tradičně tzv. u babičky) a menší města stále zůstávala jakousi oázou svobodného pohybu a samostatnosti, ve větších městech už však rodiče své děti více kontrolovali a hlídali.

Jak rodiče ovlivnili váš milostný život a jak se vymanit z naučených vzorců

Vztahy a sex

Ovšem pohled na kompetence malých dětí k různým činnostem, a to zejména v domácnosti, se proti minulosti tolik neměnil - z dnešního pohledu snad nemůže být rozdíl větší. Výzkum hovoří jasně.

„Skupina narozená v sedmdesátých letech uvedla, že jim bylo dovoleno používat sporák už ve čtvrté, páté třídě a celkem běžně jim bylo dovoleno ve stejném věku používat nářadí. Ti narození v devadesátých letech se ke stejným věcem dostali až na vyšším stupni,“ uvádí Jessica Groseová s tím, že se strach rodičů postupně začal promítat do přesvědčení, že jejich děti jsou příliš křehké a jemné na to, aby zvládly náročné emoční a fyzické aktivity.

Každá generace to dělá po svém

Zároveň se ale podle mnohých výchova uvolňuje v tom smyslu, že na své potomky klademe méně povinností, než kolik měli v minulosti.

„Je to logické vyústění výchovného stylu předchozí generace. Každá doba má svůj trend, který vychází evolučně právě z této předchozí generace a snaží se vývojově odstranit prvky, které se v ní zdály nevhodné. Zároveň však nasazuje nějaké prvky nové,“ vysvětluje psycholog Jan Svoboda. „Takže výchova současných dětí je důsledkem výchovy jejich rodičů jejich prarodiči.“

Toxické fráze, které dětem raději nikdy neříkejte

Děti

O tématu, která generace vychovávala lépe, by se dalo diskutovat určitě dlouho, koneckonců spory o výchovu dětí mezi prarodiči a rodiči rozhodně nejsou ničím novým, jsou snad tak staré jako lidstvo samo.

Všechny generace se ale shodnou na tom, že chtějí vychovat někoho, kdo se o sebe bude umět postarat.

Kompetence a motivace

„Pokud jsou vaše děti přiměřeně nezávislé, byli jste jim schopni poskytnout pocit, že jsou kompetentní a schopné,“ říká psycholog Jim Taylor.

„Pomohli jste jim najít aktivity, které jim samotným připadají smysluplné a uspokojivé, a také se vám povedlo dát jim svobodu k tomu, aby mohly plně prožívat život a učit se jeho důležité lekce.“ Ale jak poznat, že rodiče v tomto úsilí neselhali? Psycholog uvádí čtyři poznávací znamení, na základě kterých můžete usoudit, že se vaše děti vyvíjejí správným směrem:

  • Ve své podstatě jsou motivované, protože jste jim umožnili najít si svoje vlastní důvody, proč se něčím zabývat a něčeho dosáhnout.
  • Dostávají příležitost, aby prozkoumaly výzvy a aktivity, které si samy vyberou, i když pod vhodným dohledem. Vnější odměny dostávají střídmě.
  • Mají se svými rodiči vztah, který by se dal popsat jako spolupracující. I když je rodič ten, kdo má autoritu, jsou dětská přání a nápady žádané a zvažované jako realistická možnost a je jim dávána hodnota.
  • Dělají správná rozhodnutí, protože mohou a díky dobrému vedení i umějí zvážit různé možnosti. S podporou a dohledem svých dospěláků mají možnost vzít problém alespoň částečně do svých rukou a udělat to správné rozhodnutí.

Zkoušejte s dětmi, na co se cítí

To vše by se mělo odehrávat v jasně daných hranicích. Děti samozřejmě musejí být něčím limitované.

„Limit, na rozdíl od sankce, je prvek, který nás v tutéž chvíli před něčím chrání a v něčem nám brání. Sankce jen zabraňuje. Příkladem limitu je třeba oblečení: chrání nás před prudkými změnami teplot, brání nám ve volnějším pohybu,“ vyjasňuje psycholog Jan Svoboda.

Vděku se děti musí učit, bezohledné sobce z nich vychovají rodiče

Děti

To jistě neznamená, že byste dítě neměli k ničemu pouštět, právě naopak. Každé dítě má ovšem svou vlastní individualitu, takže jednotný manuál, nakolik povolit uzdu, zkrátka neexistuje. Rozhodně ale není na škodu s dětmi zkoušet, co by mohly zvládnout.

„Čím více je zapojíte do samostatných aktivit příhodných věku, tím více budete překvapeni, jak moc jsou schopné,“ říká pediatrička a rodičovská poradkyně Sue Swansonová.

Do 4 let

Nechte je chvíli u kamaráda doma. Dáte jim tak šanci, aby si začaly vytvářet vztahy i mimo domov, aby viděly, že to jde i bez vás. Pokud pochybujete o tom, že to bez maminky zvládnou, vyberte někoho v sousedství, abyste si je mohli rychle vyzvednout.

Od 4 let

Ať používají nůž, tedy samozřejmě ten příborový. Nejen kvůli rozvíjení šikovnosti, ale i proto, že tím děti zapojíte do přípravy jídla a povzbudíte je, aby si samy mohly vybrat a připravit zdravou svačinku. Děti Swansonové si mazaly chleba už v předškolním věku a v šesti letech uměly používat větší nůž na bagetu.

Nebo je pošlete kempovat s vrstevníky (s dohledem jiného dospělého), ať už se bude jednat o akci s přespáním, nebo ne. Některé děti zvládnou spát mimo domov a bez rodičů dřív, jiné později. Nejenže budou bez rodičů, jejich samostatnost podpoří i nutnost čelit novým výzvám v přírodě a v kolektivu.

Od šesti

Pokud je to možné, zkuste je ve městech nechat jít několik bloků samotné. Sice už z nich těžko bude generace, která dostane klíč na krk „a běž ven“, ale i tak se trochu otrkají.

Od sedmi

Nechte je vybrat a nakoupit pár položek v potravinách. I když je budete zpovzdálí pozorovat, přidá jim to na sebedůvěře.

Od jedenácti do čtrnácti

Pusťte je s kamarády do nákupního centra, do kina či knihovny. Budou mít nejen příležitost vyzkoušet si, jak vyjít s určitým množstvím peněz, ale také jak vyjít s omezeným časem, který jste jim určili. Pokud se příliš bojíte, začněte tak, že půjdete nakupovat společně, ale v centru si dáte na hodinku „rozchod“.

Starší teenageři
  • Buďte trpěliví, učte je a zkuste jim věřit. Ano, se staršími teenagery nastává komplikované období. Adolescenti ještě nemají mozek vyvinutý natolik, aby byli schopní dělat stejně dobrá rozhodnutí jako dospělí. Mají tendenci spíše přehlédnout riskantní situaci než jí předejít, chybí jim sebekontrola dospělého a jsou velmi ovlivnitelní svými vrstevníky. Je tedy přirozené, že je chtějí starostliví rodiče ochránit před nimi samotnými.

To může z krátkodobého hlediska fungovat, nicméně výsledky vícero studií ukazují, že takový postoj neprospívá psychice náctiletých. Mají pak nižší sebevědomí, menší emoční stabilitu a jsou méně šťastní, chybí jim i chuť se prosadit. Podle mnoha odborníků je úkolem rodičů spíš učit je, jak se chovat bezpečně a zodpovědně.

Proč sehrává v sebevědomí dívky důležitou roli její vztah s otcem

Děti

Výhody správné míry volnosti

  • Dovoluje dětem získat nejrůznější dovednosti.
  • Podporuje sebevědomí a pocit vlastní hodnoty, motivaci a houževnatost ve škole.
  • Pěstuje schopnost spolehnout se sám na sebe a umožňuje dětem cítit, že mají něco ze svého života pod kontrolou.
  • Dává jim pocit, že jsou důležití a že někam patří, což je zásadní pro vytváření sociálních dovedností.
  • Zvyšuje jejich povědomí o tom, kdo vlastně jsou, a vnímavost vůči ostatním.
  • Učí je schopnosti namotivovat sama sebe.
  • Dodá jim přesvědčení, že jsou kompetentní a schopní postarat se sami o sebe.
  • Pomáhá jim v rozvoji vlastností, jako jsou trpělivost, koncentrace, disciplína, schopnost spolupracovat, ale také pomoci sám sobě.
  • Dává svobodu prožít život naplno a zažít důležité životní lekce.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám