Deník psaný v úkrytu před jistou smrtí: Anne Frankovou v koncentráku zabil tyfus jen krátce před osvobozením
Kdyby Anne Franková přežila zlo koncentračních táborů, bylo by jí dnes 92 let. Ke svým 13. narozeninám před 79 lety dostala zápisník, který začala ještě ten den používat jako deník. Ten se stal jedním z nejunikátnějších dokladů hrůz, kterými si prošly oběti druhé světové války. Anne do něj zapisovala déle jak dva roky, většinu času v úkrytu před nacisty. Útlá knížečka byla přeložena do celé řady jazyků a dnes patří k nejčtenějším knihám na světě.
Anne žila s celou rodinou v nizozemském Amsterdamu. Svůj slavný deník začala zápisky, které jakoby vypadly ze života náhodné třináctileté dívenky. Už zpočátku ale její popisy rodiny, známých a dění kolem ní halil temný mrak stoupajícího útlaku. Necelý měsíc od jejích narozenin se rodina přestěhovala do tajných prostor v domě, kde sídlila firma, v níž pracoval otec Anne, aby tak unikla nucenému přestěhování do pracovního tábora.
Anne dál psala pravidelně do svého deníku - nejen události, o kterých se dozvídala od lidí, jenž jim pomáhali, ale hlavně o svých pocitech, snech a přáních. Se svou rodinou a několika známými a přáteli prožila v úkrytu dva roky, často jim tajné prostory byly těsné, povahy lidí okolnostmi přimknutých k sobě mezi sebou zápasily - Anne řešila spory se svou matkou i dalšími členy domácnosti, včetně sestry Margot, se kterou ale navázala silné pouto. Ačkoliv je tíživá atmosféra v knize doslova hmatatelná, člověk se nedokáže ubránit pocitu, jak strašlivě statečná Anne musela být, protože dokázala řešit potíže, které zná valná většina puberťaček. A to i v situaci, kterou (naštěstí) většina z nich nikdy nepozná.
Všemu učinila 4. srpna 1944 přítrž jednotka Ordnungspolizei. Všichni ukrývající se obyvatelé domu byli odvedeni k výslechu, putovali do přeplněného vězení a odtud do tranzitního tábora Westerbork. Později je nacisté přesunuli do Osvětimi, Anne a Margot po pár týdnech převezli do tábora Bergen Belsen. Jen krátce před osvobozením tábora Margot i Anne zemřely, obě podlehly tyfu, který se v táboře šířil.
Z rodiny válku přežil jen otec Anne Otto. Zpět v domově mu byl deník Anne předán jednou z žen, které je v domě původně ukrývaly. Otto moc dobře věděl, že by zpočátku deník nikomu nedovolila číst, když ale v rádiu zaslechla člena nizozemské vlády v exilu, jak mluví o možném vydávání dopisů a deníků, které lidé za války vedli, sama se rozhodla mu ten svůj později poslat. Nakonec to bohužel udělat nemohla, její přání ale splnil její otec a z Anne se tak stala patrně nejznámější svědkyně hrůz války.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.