Článek
Řádku let po studiích medicíny se navíc přece jen rozhodla obléknout bílý plášť – od ledna pracuje jako lékařka na interně pražské nemocnice na Bulovce.
Nedávno oslavila třicáté narozeniny, ale zážitků má víc, než by si většina z nás přála. Povídaly jsme si za deštivého odpoledne na konci dubna – s nadějí, že květen přinese nejen lepší počasí, ale hlavně i nižší covidová čísla.
Jaký byl váš dnešní den?
Trochu náročnější, protože se blíží svátky. Vstala jsem jako obvykle v 5.45 a v sedm jsem byla v nemocnici. Pracuji na oddělení, kde leží covid pozitivní, suspektní i negativní pacienti. Takže se několikrát denně převlékáme, je to takové pestré.
Zkontrolovala jsem nemocné, rozepsala cukry, absolvovala ranní hlášení, následovala vizita a vyšetření. Komunikovala jsem s rodinami pacientů, některým psala propouštěcí zprávy, jiné připravovala na delší víkend a zajišťovala jim co nejlepší péči. Do toho zvonily telefony, od rána jsem se nezastavila. Ale těším se, že se půjdu ještě večer projít nebo lehce zaběhat.
Smekám, musí to být náročné. Co vás vůbec přivedlo v téhle době k původní profesi?
Lékařkou jsem chtěla být odjakživa, s tou myšlenkou jsem šla na medicínu. Pak se mi stalo, co se stalo: dostala jsem rakovinu a začala „zachraňovat svět“.
Vloni na podzim jsem ale chodila na psychoterapii a začala víc uvažovat o tom, kdo jsem a co jsem chtěla být předtím. Zdálo se mi, že vyzkoušet medicínu v praxi by mohlo být dobré i pro Loono, pomohlo by to vytvořit další náhled na naše aktivity.
Dnes najdeme MUDr. Kateřinu Vackovou v pražské Fakultní nemocnici Bulovka.
V Loono pracuji dál, mám na starosti fundraising, strategii, odborný obsah a směřování. Věnuji se tomu po večerech a o víkendech.
Po prodělání covidu se některým ženám vrátila rakovina prsu
Jaké jsou vaše aktuální dojmy, zkušenosti?
Velmi pozitivní. Práce v nemocnici mě neuvěřitelně baví a za krátkou dobu jsem se naučila moc věcí. Mám skvělé kolegy, kteří mi pomáhají zorientovat se v medicíně i v systému fungování kliniky.
Situace s covidem a celá logistika kolem jsou náročné, vážných pacientů máme pořád dost. O to víc obdivuji ty, kteří v tom fungují už druhý rok. Únava dopadá i na mě.
Když člověku oznámí diagnózu, může se sesypat, bojovat nebo z toho vytřískat maximum. Já to vzala postupně
Berete svoji aktivitu jako pomoc v nouzi, nebo po odeznění pandemie zůstanete v nemocnici?
Zůstanu, covid u mě není primární motivace, jen se potkaly dvě věci. Samozřejmě jsem ráda, že můžu nějak přispět a pomáhat, ale moje vize směřuje k atestaci, k neustálému zdokonalování v oboru interní medicíny, která má k té preventivní blízko.
Od startu kampaně Sahám si na ně každý měsíc uplynulo sedm aktivních let.
Můžete pár větami shrnout prvotní záměr Loono?
Na počátku byla moje osobní zkušenost: ve 22 letech mi diagnostikovali rakovinu vaječníků, což byl šok. Nejdřív jsem totiž podle příznaků – velká únava, nepravidelný cyklus – myslela, že jsem těhotná. Naštěstí sehrálo roli, že jsem studovala medicínu, takže jsem včas zašla k lékaři a úspěšně se vyléčila.
Když člověku oznámí diagnózu, může se sesypat, bojovat nebo z toho vytřískat maximum. Já to vzala postupně.
Nejdřív jsem se ptala: Proč se to stalo právě mně? Uzdravím se? Ale byla jsem mladá a chtěla jsem žít, dostudovat. Při hovoru s vrstevníky jsem zjistila, že nikdo z nich by obdobnou situaci neřešil – a to mě inspirovalo, abych se riziku onkologických onemocnění věnovala víc. Uvědomila jsem si, že rakovina je téma týkající se všech. A můj příběh by mohl pomoci.
Uspořádala jsem za podpory skvělé PR manažerky Lady Brůnové kampaň Sahám si na ně každý měsíc s podtitulem #prsakoule, pořídila makety těchto dvou částí těla, jezdila po republice, vysvětlovala, oč běží, a předváděla, jak provádět samovyšetření. Tyhle workshopy pomohly i mně samotné pochopit a uvědomit si svoji novou životní roli.
Byla jste poslušný pacient?
Myslím, že ano. A hodně aktivní, na všechno jsem se důkladně ptala, což je důležité. Pacienti by se neměli bát zjistit co nejvíc. Já mám kliku, že se díky své povaze dívám na svět šťastnýma očima, jsem pozitivní člověk – a poté, co jsem onemocněla, se to ještě nakoplo. Rozhodla jsem se, že každý den prožiju naplno a nebudu nešťastná.
Stává se, že těžká nemoc partnery sblíží – nebo naopak následuje rozchod. Co jste zažila vy?
Zrovna jsem začínala nový vztah a řekla bych, že ho to utužilo. Tehdejší partner mě velmi podpořil, pomohl mi i založit Loono. Ale jak říkáte, spousta žen zažije rozchod, protože partner neunese situaci. Stává se to často mladým ženám s rakovinou prsu, což mě velmi mrzí.
Její první kampaň Sahám si na ně každý měsíc s podtitulem #prsakoule byla nepřehlédnutelná.
Co bylo nejtěžší, jaké nejčastější mýty jste musela vyvracet?
Řada mladých si myslí, že jich se toto téma netýká. Jenže i u nich se může rozvinout zhoubný nádor. Většina lidí se ale rakoviny bojí. Přesto jdou k lékaři pozdě, což je paradox. Často právě proto, že mají strach z neblahé diagnózy. Uvažují, jaký by měla dopad na jejich život a rodinu, na finanční i sociální situaci...
Leckdo si stále ještě myslí, že vyšetření bolí, což je nesmysl. A jsou i tací, kteří o možnosti preventivní prohlídky ani nevědí! Raději ignorují varovné signály a doufají, že „to“ přejde.
Všem v první řadě radíme, aby naslouchali svému tělu a řešili jakékoliv změny jeho chování včas.
Využila jste i své zkušenosti ze studií v zahraničí?
Studovala jsem chvíli ve Vídni, na Harvardu a v Portu. Zkušenosti z ciziny mi přinesly srovnání, jak co funguje ve světě, a inspiraci. I pro Loono, protože jsem se zajímala o lokální organizace zabývající se prevencí. S řadou z nich jsem stále v kontaktu.
Žít sama v cizí zemi mě navíc osobnostně posunulo, doporučila bych to každému mladému člověku. Musí se o sebe postarat v jiné kultuře, o které nic neví, díky čemuž pak dokáže lépe respektovat jiné názory a kultury.
Pro lékaře v Evropě je to nesmírně důležité, potkává tu pacienty různých náboženství a etnik. Být k tomu otevřený vnímám jako velké plus.
A jak vidíte úroveň „jejich” a „naší” prevence?
To je složitá otázka, každá země má nastavenou strategii zdraví trochu jinak. Někde se liší v nuancích, zda chodíte na prevenci rakoviny děložního čípku po jednom, třech nebo pěti letech. Pak jsou země, kde jste ve finanční výhodě, pokud nekouříte a sportujete.
Líbily se mi projekty na dětskou obezitu v USA, ve Vídni zase projekty podporující nekouření. V Portugalsku zdravou stravu plnou ryb už mají a zaměřili se na pohyb.
U nás je systém nastavený tak, že péče je dostupná pro každého a nefavorizuje ty, kdo žijí zdravě, proto bohužel nejsou některé chytré metody aplikovatelné.
Chtěla jste někdy svoji cestu vzdát?
Zažila jsem spoustu kotrmelců, ze studenta medicíny se stal manažer na plný úvazek, což nebylo vždy snadné. Ale vzdát jsem to nechtěla nikdy. Spíš jsem ve chvílích bezradnosti začala využívat rad starších, zkušenějších kolegů z byznysu, neziskovek, mentoringu.
Hodně tíživých momentů se týkalo financí, zvlášť v době covidu. Ale z terénu mám potvrzeno, že naše práce je nesmírně potřebná a nese výsledky, pomáhá. Od dne číslo jedna je mým největším fanouškem rodina. Odborná veřejnost byla nejdřív skeptická, ale po prvních akcích lidé dali klobouk dolů a podpořili nás. Jen jsme museli ukázat, že to funguje.
Jak je na tom Loono dnes?
Rozrostlo se do organizace čítající přes 150 lidí se společným cílem: šířit povědomí o prevenci, a zachraňovat tak lidské životy. Jsme tým mladých lékařů a studentů medicíny a máme garanty z 1. lékařské fakulty i z jiných lékařských společností.
Kromě prevence rakoviny už dnes učíme i o prevenci infarktu, mrtvice a dalších kardiovaskulárních chorob. Pak přibyla kampaň zaměřená na reprodukční zdraví, prevenci pohlavně přenosných chorob a neplodnosti. A nově chystáme akci věnovanou duševnímu zdraví, jmenovat se bude Dobré nitro.
„Já mám kliku, že se díky své povaze dívám na svět šťastnýma očima, jsem pozitivní člověk - a poté, co jsem onemocněla, se to ještě nakoplo. Rozhodla jsem se, že každý den prožiju naplno a nebudu nešťastná,“ říká Kateřina.
Co ve vaší činnosti změnila pandemie?
Tak jako mnoho dalších se už rok pohybujeme v online prostředí. Místo živých přednášek a školení pořádáme webináře, panelové diskuse a individuální konzultace přes Zoom, Teams a další platformy. Nakoplo nás to k vymýšlení nových témat a kampaní.
Místo 30 lidí nás sleduje najednou i tři sta, dosah se zvětšil bez vynakládání prostředků na cestování. Většinu aktivit si proto ponecháme i do budoucna. Taky jsme začali vyvíjet novou edukační aplikaci, ve které budou mít lidi informace o svém zdraví dostupné v mobilu.
Jsou ale i negativní věci: s workshopy vypadla velká část našich příjmů, museli jsme vrátit některé dotace, snížit úvazky a těžce hledat prostředky, jak to období překlenout.
Nedávno jsme uspořádali crowdfundingovou kampaň a podařilo se vybrat 700 000 korun právě na rozjezd nových projektů. Čeká nás ještě obrovský kus práce, nepatříme k těm, kdo jen natahují ruku.
Sledujete i vztah mezi covidem a těhotenstvím. Je na místě se bát?
Těhotné jsou mladé zdravé ženy a ty mívají průběh velice mírný. Pokud dodržují základní pravidla, žádné malformace nehrozí, existuje jen drobné riziko předčasného porodu. Covid by rozhodně neměl být indikací, aby matka nekojila.
My jsme hned na počátku pandemie vytvořili ve spolupráci s odborníky ze zahraničí, kde bylo už víc informací, sérii edukačních materiálů, které jsme rozeslali do škol, firem, veřejných institucí. Byli jsme první, kdo se zajímal mj. právě o vztah nemoci a těhotenství, zda může virus ohrozit nenarozené dítě.
Dnes už je informací až až. Takže se spíš zaměřujeme na aktuální problém: lidi znovu přestávají chodit na preventivní prohlídky. Bojí se nákazy a odkládají vyšetření, která pro ně mohou být klíčová, a čas hraje proti nim.
V nemocnici ale není riziko nákazy koronavirem tak veliké, jak si veřejnost myslí, vše je důkladně dezinfikované. Takže apeluji: nebojte se jít na gynekologii, mamograf či na preventivku k praktikovi!
Daří se vám prožít každý den naplno a nebýt nešťastná, jak jste chtěla?
V tuto chvíli určitě, možná ještě víc než kdysi. Mám úžasnou rodinu, přítele, práci. Jsem vděčná za to, že jsem zdravá a můžu žít bez jakýchkoliv omezení. Ale asi každý po těžké nemoci má vzadu v hlavě schovanou obavu, že by se mohla někdy vrátit. A tak může mít tendenci žít trochu rychleji.
Já se spíš snažím zažít věci, které skutečně chci – a zbytečně je neodkládat. Když se mám rozhodnout, jestli někam pojedu, nebo to budu deset let odkládat, tak pojedu hned teď. Nikam se neženu, ale užívám si to, co mám v tuto chvíli.
Jsem od přírody energický člověk, a přitom už vím, že nejsem nesmrtelná. Nemoc mi vzala mladickou bezstarostnost. Ale možná je to jeden z největších darů, jaké lze dostat.
„Nekouřím, s mírou piju kávu a alkohol. S Honzou rádi surfujeme.“
Kde dobíjíte baterie?
Většinou sportem a saunou. Těším se, až otevřou fitka, na studiové hodiny s hudbou. A do sauny. Jak to jde, hraju s přítelem golf a učíme se surfovat. Což je moje vášeň od roku 2014, kdy jsem to zkusila poprvé. Pro mě nejúžasnější relax, oceán mě obrovsky nabíjí. A baví mě i komunita kolem.
Taky se ráda sebevzdělávám – jsem nadšenec do knížek o byznysu nebo medicíně. S přítelem se zrovna díváme na dokumentární seriál o formuli 1, kterou jsem kdysi sledovala s dědou. K tomu jsem zapálený pěstitel pokojových rostlin, mám jich přes čtyřicet. Většinou v pátek přijdu z práce a začnu je hladit – krásně uklidňují nervy.
Prozradíte o partnerovi víc? A co pro vás znamená láska, sdílení?
Partnerský vztah mi přináší nenahraditelný balanc, jsem člověk, který by nechtěl žít single. Láska je naplněním mých osobních potřeb. Ráda se starám o druhé. Je to praktické i v tom, že mi nedovoluje přehnaně pracovat. Současného partnera jsem našla na online seznamce Tinder, jako spousta lidí mého věku a nasazení jsem neměla čas hledat jinde.
K úspěchu jsou důležité tři věci: mít misi, která mění svět k lepšímu, lidi, kteří vám ji pomohou realizovat, a disciplínu
Určitě to každému doporučuji a nestydím se za to, zvlášť dnes je seznamování složité. Honza pracuje v IT, na jednu stranu někdy lituju, že není doktor, určité věci bych s ním mohla sdílet. Na druhou stranu je fajn, že si netaháme práci domů. Jen se v kostce vyslechneme a pak si spolu mnohem líp odpočineme.
Právě jste oslavila třicítku, uvažujete o založení rodiny?
Ano, bavíme se i o velkých závazcích, plánujeme miminko, hypotéku... Nemůžu mluvit za něj, kdy třeba bude prstýnek. Ale je důležité, když už spolu lidi jsou skoro dva roky, aby v těch věcech měli podobnou vizi.
Oba máme velkou láskyplnou rodinu (moji rodiče jsou učitelé, sestra právnička a obklopuje mě spousta tet a sestřenic) a chceme taky takovou. Milujeme sport, líbí se nám podobný humor a je nám dobře i beze slov.
Honza mě navíc hrozně podporuje v práci, čehož si vážím, dřív jsem mívala u mužů problém, že nedokázali skousnout můj úspěch.
„Hrajeme golf, kriket, tenis..., líbí se nám podobný humor a je nám dobře i beze slov.“
Máte nějaké oblíbené rčení, moudro?
K úspěchu jsou důležité tři věci: mít misi, která mění svět k lepšímu, lidi, kteří vám ji pomohou realizovat, a disciplínu. Velké dveře úspěchu se točí na malých pantech disciplíny, což ráda říkám, protože právě díky disciplíně jsem tam, kde jsem.
Když něco dělám, nemám problém si sednout a věci dotahovat, i Loono je hodně vysezené na zadku, stejně jako moje studium.
Ale hlavně: Myslete na sebe včas a naslouchejte svému tělu!
Na co se těšíte?
Rozjíždíme už tu kampaň na duševní zdraví, tak se těším, že pomůže mnoha lidem tohle téma detabuizovat a ukáže jim, kde vyhledat odborníka. V soukromí se těším, až se život vrátí k normálu, zahrajeme si s Honzou badminton, tenis... a možná zkusíme pokračovat v tréninku na triatlon.
