Prezidentský dotazník Barbory Antonové: „Bez humoru by svět vůbec nedával smysl.“

PREZIDENTSKÝ DOTAZNÍK navazuje na sérii rozhovorů v tištěném speciálu Heroine Prezidentky

Jste hrdá na to, že jste Češka?

Nevím, jestli můžu být hrdá na něco, o co jsem se nepřičinila. Ale jsem ráda, že jsem se narodila zrovna v tomhle prostoru, do tohoto jazyka a kultury. Moc mě to tady baví.

Které ze svých vlastností považujete za výhodu?

Nejistotu a neustálé pochybnosti. Chrání mě (částečně) před unáhlenými soudy a zbrklými činy. A taky lenost, díky ní musím dělat věci rychle a efektivně, abych se pak zase mohla flákat.

Které hodnoty (mravní, životní...)  považujete za zásadní? A snažíte se podle toho také řídit v životě i profesi?

Upřímnost a otevřenost, i když jsou někdy trvdé a zraňující. Empatii. Jak to vypadá, když je jí nedostatek, můžeme sledovat třeba v české politice. Humor. Bez něj by svět vůbec nedával smysl.

Které současné společenské problémy považujete za nejpalčivější? A případně – jak by se měly řešit?

Sociální nerovnost, která zákonitě vede ke konfliktům a různým typům nenávisti. Řešení jsou vcelku jasná a mnohokrát ověřená. Můžeme je popisovat z pohledu humánního i ekonomického, dojdeme vždycky k témuž: každá koruna věnovaná na skutečně účinnou podporu těch nejzranitelnějších, počínaje vzděláváním, se mnohonásobně vrátí v prosperitě a v soudržnosti celé společnosti.

A samozřejmě globální změny klimatu, ale tomu tématu nerozumím natolik, abych se v něm sama angažovala, musím si vystačit s podporou těch, kteří se mu s veškerým zápalem věnují.

Co Vás inspiruje na kultuře, způsobech, jednání či stylu našich sousedů v Evropě? Jinými slovy – co bychom se od nich případně měli učit?

Větší otevřenost a menší sebestřednost. Nejsme zvyklí na jinakost, projevuje se to ve všech rovinách, od nevole, že se někdo jinak stravuje, až po otevřený rasismus a xenofobii.

Kdybyste měla tu pravomoc, kterým třem osobnostem byste ráda předala státní vyznamenání a proč? 

Leovi Eitingerovi, je to u nás pozapomenutý, ve světě uznávaný psychiatr, přeživší holokaustu, spoluautor diagnózy posttraumatická stresová porucha, velký humanista, rodák z Lomnice u Tišnova a absolvent brněnské medicíny. 

Zuzaně Lenhartové za nedoceněné aktivity na pomoc lidem na útěku v roce 2015, kdy společně s kolegy zachraňovala čest České republiky v zahraničí, a za projekt Šijeme roušky v roce 2020, kdy s tisíci dalšími dobrovolníky uchránila Česko před první covidovou vlnou.

Kateřině Šedé, která dává umění nové obsahy. A jako spousta podobných osobností sklízí v zahraničí uznání a doma kritiku.

Které tři současné osobnosti byste měla ráda ve svém pracovním týmu a proč?

Matěje Hollana, protože to je jeden z nejchytřejších a zároveň nejnesnesitelnějších lidí, které znám. Dělal by za mě „velkou politiku“, tj. promýšlel věci tři kroky dopředu. A zároveň by mě udržoval v dobré morální kondici, nedovolil by mi ani na vteřinu propadnout pocitu, že jsem jakkoli důležitá.

Petru Michalovou, ženu s obrovským přehledem v sociální oblasti, s poučenou empatií k potřebným i k těm pomáhajícím a chybujícím.

Kamilu Zlatuškovou, protože jsem se jí donedávna bála, a teď spolu děláme brněnský šatník a je to super. Má energii a sebevědomí, které mi chybí, na rozdíl ode mě se nebojí byznysu a radikálních rozhodnutí.