Sociální sítě pracují s netransparentními algoritmy, které mohou ohrožovat evropskou demokracii. Co s tím? Další regulace podle odborníků nestačí, Evropská unie musí k platformám přistupovat přísněji.
Klíčovým tématem digitální doby jsou zejména dezinformace. Nejenže mohou ovlivnit volby, ale po zkušenosti s koronavirovou pandemií je patrné, že mohou vést až k ohrožení lidského zdraví.
„Pandemická situace nás naučila, že naši protivníci využili situaci kolem covidu pro to, aby rozšiřovali trhliny v našich společnostech a aby zvyšovali nespokojenost lidí s demokratickým způsobem vládnutí,“ podotkl na debatě serveru EURACTIV.cz František Vrabel, ředitel společnosti Semantic Visions, která se zabývá analýzou internetu a detekcí rizik včetně dezinformací.
Podle Vrabela se v průběhu pandemie a poté i v kauze Vrbětice ukázalo, jak je dezinformační scéna pružná. Zatímco v období vln nákazy se zvyšoval podíl dezinformací spojených s covidem-19, v období s nízkou mírou nakažených, například loni v létě, počet takových dezinformací klesal, a naopak stoupal „tradiční“ obsah týkající se členství v EU a NATO či odmítání liberální demokracie.
„Jak je dezinformační scéna pružná jsme viděli i v případě velkého geopolitického třesku, který se udál na území České republiky. Mluvím teď o útoku GRU (ruská zpravodajská služba – pozn. red.) na území České republiky. Scénou to otřáslo, během několika desítek minut se přesmýkla ve prospěch podpory ruských dezinformačních narativů,“ vysvětlil.
Jak si s hrozbami digitální doby poradit?
Evropská komise se chce novým hrozbám bránit a přišla s několika nástroji, jak s dezinformacemi, fake news a manipulacemi v internetovém prostředí bojovat. Skrze strategie a novou legislativu chce, aby byly zejména sociální sítě a online platformy k uživatelům transparentnější. A jde na to více cestami. Vypracovala kodex, k jehož dodržování se mohou platformy zavázat dobrovolně. Navrhla také právně závazné nařízení (Akt o digitálních službách), za jehož porušování budou hrozit vysoké pokuty.
Podle nově navržených pravidel budou muset internetové platformy upravit své algoritmy tak, aby si uživatelé mohli vybrat, jaký obsah chtějí na své virtuální zdi vídat. Podle kodexu by také měly efektivněji bojovat proti hromadnému šíření dezinformací.
Kodex signatářům například ukládá, aby uživatelům v rámci svých algoritmů usnadnily rozpoznávání nepravdivých informací. Platformy by si také měly vyměňovat informace o reklamách, které odmítly zveřejnit kvůli dezinformačnímu obsahu. To by mělo přispět k tomu, aby zadavatelé takových reklam neuspěli ani na jiných sítích.
„Ve výboru pro hybridní hrozby a boj proti dezinformacím (INGE), který koordinuji, teď zpracováváme zprávu, kterou následně předáme Komisi. A ta bude z našeho pohledu prerekvizitou k další legislativě,“ řekla k iniciativám EU česká europoslankyně Markéta Gregorová (Piráti, Zelení/ESA).
„Musím říct, že se pohybujeme na podobném ledě jako Komise. Říkám to i proto, že není tak časté, aby se Parlament a Komise tak hodně shodovaly na tom, co od legislativy požadují,“ dodala Gregorová.
Podle expertů však čeká Unii ještě dlouhá cesta.
„Zatím jsme na nějaké normativní úrovni, pořád ještě je udržován princip seberegulace. Už se ale přemýšlí i o zapnutí do módu sankcí. To by mělo přijít, jak jsem zaznamenal ze slov eurokomisařky (Věry) Jourové, v případě Aktu o digitálních službách někdy v roce 2023. Je to dlouhý bolestivý proces, ale posouváme se k němu,“ uvedl analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Pavel Havlíček.
„Trvá to hrozně dlouho a doufám, že naše demokracie přežije, než bude legislativa přijatá a skutečně prosazovaná,“ dodal František Vrabel. Podle něj dělá Komise chybu v tom, že dává velkou váhu ověřování faktů (tzv. factcheckingu).
„Tím jde Komise na ruku hlavnímu argumentu a strategii online platforem, že ony přece nemohou zasahovat do svobody slova. O tom ta hra ale vůbec není, protože je o algoritmech, které podporují emotivní obsah s velkou sledovaností. A bohužel, právě tvrdé dezinformace postavené na strachu a rozdělování společnosti mají daleko větší sledovanost než jakýkoliv jiný obsah,“ upozornil.
Legislativou to nekončí
„Přenesení odpovědnosti za obsah na uživatele s tím, že mu umožníme nastavit si, co vidí, je fajn, ale lidé to nebudou používat. Facebook zavedl algoritmy právě proto, že obsahu už bylo hodně. Dokud Evropa neukáže platformám, že má faktickou vůli je trestat, bude to do té doby pouze estetický balet,“ řekl mediální analytik Josef Šlerka. Podle něj je třeba soustředit se i na příčiny.
„Nejde jen o nějaký obecný boj s dezinformacemi, ale také o celou řadu příčin, od vojenských zájmů Ruska a Číny a dalších aktérů, přes velkou konspirační scénu, až po nějakou nespokojenou část obyvatel, kterou je zapotřebí analyzovat,“ dodal.
Velmi důležité je myslet také na dlouhodobá opatření ve smyslu prevence a nejen na „hašení požáru“. Podle europoslankyně Gregorové to je zejména podpora mediální gramotnosti, kritického myšlení a vzdělávání. „O tom se ale bohužel nemůžeme bavit z hlediska Evropské unie, protože to je v kompetencích národních států a Evropská unie maximálně může podporovat různé factcheckingové, vzdělávací a osvětové organizace,“ dodala.
Inspirace marketingem
Podle Šlerky však neexistuje jedno spásné řešení a ani miliardové investice do vzdělávání problém nevyřeší. „Zhruba 15 procent lidí z dospělé internetové populace, kterou měří agentury, je v podstatě infikováno virem konspiračních teorií. Myslím, že těchto 15 procent jsme v tuto chvíli prohráli a nemá cenu je řešit,“ uvedl.
Pozornost by se podle něj měla zaměřit na ohrožené skupiny obyvatel, které jsou potenciálně slabé v obraně proti dezinformacím a k nim směřovat strategickou komunikaci.
„My se o tom problému stále snažíme uvažovat na linii stát-občan, ale ve skutečnosti bychom se spíš měli vžít do kůže marketéra, který se snaží prodat nějaké zboží (…) Zaměřil bych se na to a jako marketér hledal rétorickou strategii pro specifické skupiny,“ vyzval. To však podle něj předpokládá, že EU a stát začne dělat strategickou komunikaci i směrem dovnitř.
Klíčové také je, aby se již stávající legislativa, která myslí i na internetové prostředí, efektivně uplatňovala. „Vymahatelnost práva i v tom digitálním prostoru je velmi velkou výzvou. Ještě tam nejsme ani z hlediska společenského, ani z hlediska povědomí institucí. To je domácí úkol pro Českou republiku i jiné státy Evropské unie,“ upozornil Pavel Havlíček.
Tento článek vznikl s podporou kanceláře europoslankyně Markéty Gregorové (skupina Zelení / Evropská svobodná aliance v Evropském parlamentu). Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde.