Co nás v Muttereralmu lákalo samozřejmě nejvíc, byl tamní bikepark Innsbruck, který ve svém letáčku sliboval 3 základní tratě – modrý flowtrail „The Chainless One“, červený trail „The First One“ a černou trať „The Straight One“. Na rozježdění jsme tedy strategicky zvolili jednoduchý modrý flowtrail, který má dokonce přes 8 km.
  |
Na tento flowtrail můžete vzít klidně i začátečníka, sami jsme byli svědky, že se tu s instruktorem učil na kole klouček, co nám sotva sahal do pasu. Flowtrail je naprosto vyhlazený, klesá jen pozvolně a jeho název „The Chainless One“ má napovídat, že ho můžete jet prakticky bez řetězu, tedy bez šlapání. V našem případě jsme si párkrát přišlápli jen na pár místech, jinak jsme se nechávali unášet plynulým trailem v klopených zatáčkách a na mírných terénních vlnách.
Co se nám hodně líbílo, byla krátká doba vývozu kabinkovou lanovkou na kopec, zatímco dolů jsme jeli nějakých 40 minut. O něco kratší dobu zabral puštěnější červený trail „The First One“, který je o něco víc těchničtější, takže tu trochu zadrncáte sem tam na kamenech, sem tam na kořenech, nicméně pořád jde o poměrně pozvolně klesající trať.
Muttereralm v kostce:
|
Veškeré technické pasáže, které jsou na červeném trailu, se dají bez problémů buď objet, nebo se dají v pomalé rychlosti i bezpečně přejet, rozhodně se tu nemusíte bát žádných pastí – drandily tu na něm i dvě asi dvanáctileté blondýnky a zjevně si jízdu užívaly. Tahle trať za mě vyhrála, protože se mi líbila se mi její hravost, rozmanitost a rychlost na ní byla akorátní tak, abychom si neoddělali za jeden víkend brzdové destičky.
Jak je psáno na začátku, bikepark Innsbruck je pravidelným dějištěm události Crankworx, což je slavný bikový festival, kde se představují nejlepší bikeři světa hned v několika disciplínách jako je Dual Slalom, Pumptrack, Slopestyle nebo Downhill, takže si tu můžete projet i černou trať „The Straight One“, na které se jezdí právě závody ve sjezdu na Crankworx.
Trochu jsem se takhle na začátek sezony téhle černé trati bála, nakonec jsem si ji ale zkusila a byla jsem příjemně překvapená, že i když tu byly větší kořeny nebo technické pasáže, všechny byly jetelné (samozřejmě moje rychlost je trochu jiná, než světových bikerů, ti tady letí jinou „kudlu“J). Najde se tu i pár skoků, nejsou ale nijak velké, respektive nejde o skoky s mezerou, nebo skoky přes cestu, takže jsem si je poctivě odškrtla. Pokud to ale na kole nemáte dostatečně v ruce, klidně tuhle trať vynechejte a užívejte si modrou a červenou lajnu.
Pro ty, co nemusí vyloženě drncat z kopce dolů terénem, jsou tu připravené značené cyklookruhy, které startují u výstupu kabinkové lanovky a všechny jsou přhledně značené v mapce, kterou si můžete zdarma vyzvednout u pokladny. My se tu od výstupu kabinky Muttereralmbahn vydali na nedaleké Panoramasee, které se nachází asi 600 m od lanovky.
Na Panoramasee se samozřejmě můžete vydat klidně i pěšky a pokračovat dál do hor, které tu nabízí různě obtížné pěší okruhy. Společnost vám budou dělat nejen výhledy na hory, ale i na město Innsbruck a nejlépe si obojí vychutnáte přímo na lehátku u jezera.
Kousek pod horní stanicí kabinkové lanovky najdete i velké dětské hřiště, které je ohrazené a jsou k němu i vlastní toalety a lavičky na posezení. Děti (ale samozřejmě klidně i dospělí) můžou poznávat vlastnosti vody ve vodním světě, ve kterém můžete dělat malé přehrádky, vodu můžete různě zadržovat a pak vypouštět.
Přímo pod vodním světem se nachází i speciální dřevěná konstrukce, která má simulovat „stavařské práce“ s pískem, takže děti můžou třeba posílat písek na pásu nebo ho zvedat v kyblíčku na „stavbu“. Vstup na hřiště je zdarma a od lanovky je to nanejvýš 5 minut chůze.
Další rodinnou zábavou jsou tu horské káry, které si můžete půjčit u horní stance lanovky a sjet si 5 kilometrový sjezd po šotolinové cestě, která je vyhrazená čistě jen pro horské káry.
Tyhle káry nás bavili hlavně z toho důvodu, že cesta pro ně nebyla jinak rozbitá, takže páteř nedostávala takové rány, jako to občas bývá jinde. Místy jsou samozřejmě puštěnější úseky, ale kdo se na větší dávku rychlosti necítí, může prostě víc mačkat brzdy. Kdo brzdy pustí, zaručujeme poměrně slušný adrenalin.
Muttereralm nabídne příjemné zázemí u nástupní stanice lanovky v podobě velkého parkoviště, toalet a občerstvením s terasou, hodně se nám ale líbila i příjemná horská restaurace u výstupu kabinkové lanovky, jejíž teráska nabídla kromě výhledů i náš oblíbený aperol sprizt.
