Děsivé a někdy až neuvěřitelné příběhy lidí, kteří vyprávějí o svých zážitcích, ze kterých mrazí. I takový je seriálový hit Haunted. Kde je ale hranice pravdy? Čemu se dá skutečně věřit? A proč se rádi dobrovolně bojíme? Odpovídá Jan Pavlacký, režisér, který jako první Čech dobyl streamovací službu Netflix.

Tento článek je více než rok starý.

Praha 7:54 18. června 2021 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Bál jste se někdy nějakého dílu, který jste natočil?
Já jsem se nebál, když na tom člověk pracuje, tak pak už k tomu má úplně jiný vztah. Obecně asi jakoukoliv věc, kterou jsem kdy realizoval, jsem už moc neprožíval. Prožívat by to měl především divák.

Do Česka se vrací zahraniční filmaři. Netflix bude v Praze v červenci natáčet svůj nejdražší projekt

Číst článek

Musím se přiznat, že já jsem viděl pouze pár dílů vašeho seriálu, protože i přes to, že mám rád hororové snímky, tak tady u toho jsem se opravdu bál. Setkáváte se s podobným názorem?
Ano, je to názorové spektrum a i tento názor je správný. Ten seriál má diváka děsit, to je to, co chceme. Proto ho většinou vysílají na Halloween, kdy americké publikum usedá k obrazovkám a vyloženě se chce nechat děsit. Takže tohle je ta reakce, kterou má seriál vyvolat.

V dnešní době, obzvlášť na Netflixu, ale i na dalších streamovacích službách, je populární tzv. binge-watching. To si večer pustíte seriál a najednou jsou tři hodiny ráno. Jde tohle i u vašeho seriálu?
Asi ano, i když na druhou stranu se ten binge-watching možná víc týká seriálů, u kterých jedna sezona na sebe navazuje a má jeden příběh. To se pak divák do seriálu natolik ponoří, že ztrácí kontrolu nad tím, jak čas ubíhá v realitě. U seriálu Haunted není nutné začínat od první sezony. Každý díl má totiž jiný příběh. Obecně si myslím, že Haunted je hodně specificky určený pro amerického diváka. Český divák má problém se vlastně ztotožnit s vypravěčem, kulturní nuance jsou tam vzdálené.

Zmiňujete Spojené státy, znamená to, že všechny příběhy se udály ve Spojených státech?
Víceméně ano, jeden se odehrával v Afghánistánu a jeden částečně v Mexiku, ale převážně to jsou Spojené státy americké.

Jak se příběhy vůbec vybíraly? Kdo je vybíral a měl jste možnost do toho mluvit i vy, nebo opravdu přišla nabídka od Netflixu – tady máte příběhy, prosím, natočte nám to.
U první sezony jsem nastoupil do rozjetého vlaku, měl jsem na starost pouze hranou část seriálu. U druhé a třetí řady jsem už vymýšlel i tu vizuální stránku výpovědí. V Americe mají spoustu agentur, které lokálně hledají lidi, kterým se stal nějaký příběh, který by se hodil do seriálu Haunted. Dokonce existují i webové stránky, kde se každý může přihlásit sám. Ti lidi musí být důvěryhodní, nejenom ten příběh, musí mít i čistý trestní rejstřík. Nesmí to být spisovatelé hororových příběhů, to by tomu pak nikdo nevěřil.

Když jste se s těmi příběhy seznámil, přišel vám nějaký opravdu zvláštní, u kterého jste si řekl, že se to nestalo?
Tohle si asi řeknete u každé epizody, je tam pár epizod, které jsou realističtější, tak ty jsou mé oblíbenější. Ale chápu, když to v lidech vyvolává nějaké dilema, nebo dokonce i naštvání, kdy si říkají, jestli se to stalo, nebo ne. Ale někteří nejsou schopni přijmout, že je na začátku napsané, že je to podle skutečné události, a píšou o tom na internetu.

Amazon koupí filmové studio MGM. Rozšíří tak nabídku filmů třeba o sérii s Jamesem Bondem

Číst článek

A kde je ta hranice pravdy?
Když jsem viděl právě tu první epizodu, viděl jsem ty výpovědi natočené, tak jsem si říkal, myslím stejně jako každý Čech nebo běžný divák, že to prostě není možný, že to jsou herci. Pak jsem ale byl později i u natáčení výpovědí – lidé tam vypráví svůj příběh klidně čtyři hodiny a my ho točíme dokonce dvakrát. Takže slyšíte toho člověka vyprávět osm hodin. Překvapilo mě, jak ty jejich emoce jsou autentické. Co si má člověk počnout s tím, když vám vypráví, že ho unesli mimozemšťané?

Nejprve tedy nahrajete výpovědi lidí a podle toho do seriálu vsazujete hraný příběh. Kde jste tu hranou část natáčeli?
Tady v Česku. Většinou točíme hodně v nějakých sklepích a opuštěných domech a půdách a v takových strašidelných lokacích, například v lese. Poslední sezonu jsme točili třeba na zámku Sychrov, tam jsme točili univerzitu Yale. Se štábem jsme zamířili i do Železných hor, do takového opuštěného srubu.

A jak se točil Afghánistán v Česku?
V lomu Velká Amerika, kousek od Prahy. Tam se točí Afghánistán úplně běžně. Samozřejmě že tuzemský divák to pozná. Čech si v tom Českou republiku najde.

Natočil jste zatím tři řady seriálu. Třetí měla premiéru v polovině května a skoro v každém díle hraje velkou roli nějaký dům, byt, opuštěná chata. Čím to je, že nás tak láká příběh opuštěného domu?
Musím říct, že skutečně začínám věřit tomu, že ten element strašidelného domu existuje. Po odvysílání každé epizody mi chodí do mailu další příběhy. Lidi to nedělají, abych o nich natočil další díl, dokonce jim i nabízím, že bych je mohl dostat do užšího výběru. Oni mi to prostě jenom chtějí napsat. Ale model pronásledovaného a posedlého domu se objevuje opravdu tak často, že začínám věřit tomu, že v těch domech, kde například někdo zemřel, opravdu nějaká energie je.

Moje slunce Mad. Český film se po 28 letech dostal do hlavní soutěže na festivalu v Annecy

Číst článek

Proč se seriál Haunted vůbec natáčel v Česku?
Řeknu to prozaicky, ale je to kvůli rozpočtu. Není to jenom proto, že bychom tady byli levní, ale pro ten balanc mezi cenou a kvalitou. Česká republika obecně a Praha je už dlouho, od devadesátých let, vyhledávanou Mekkou filmařů. Ale ano, důvodem jsou peníze, protože musíte také uvažovat nad tím, jak velký je štáb, a ten se například musí také někde ubytovat.

Takže kdyby ten rozpočet byl, tak klidně byste do Afghánistánu jeli natáčet?
Ano, klidně. Ale kvůli těm pěti minutám, co pak vidí divák, se to moc nedělá.

V příbězích můžeme vidět i české herce, které?
Nejslavnějšími jsou asi Eliška Křenková a Zuzana Bydžovská. Zuzana měla v Americe obrovský úspěch, ani nevím, jestli jsem jí to řekl, ale byli z ní nadšeni, ona je v seriálu velmi výrazná. Ale obsazovat české herce do zahraničního snímku je velmi obtížné. Hlavní role jsou často mluvené, a tak je potřeba například i ten americký přízvuk. A obsazovat tuzemského herce do nějaké vedlejší role, to už je moc nezajímá.

Proč se chce divák dobrovolně bát? Proč se díváme na horory?
Ono se tomu říká eskapismus. Asi máme tendenci vidět strachy a problémy jiných lidí, abychom přestali řešit ty svoje strachy. Obecně, teď během pandemie, bude těchto příběhů víc, abychom se dokázali od reality odstřihnout, a to není jenom případ hororu, ale třeba i komiksů.

Jiří Štefl Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít