Buday totiž dostal pozvání do soutěže „Dana White’s Contender Series“.
Ta slouží jako předvýběr, z pohledu UFC jako oddělování plevele od zrn, chcete-li. Probíhá v Las Vegas bez přítomnosti fanoušků, jen před očima kompetentních lidí, zejména prezidenta Whitea, a má jednoduché pravidlo: bojovník má šanci v jednom zápase, pokud prohraje, kontrakt s UFC nedostane. Když vyhraje, má velkou šanci (nikoliv jistotu) na podpis.
Vémola vyzval slovenského obra. Ten reaguje: Jsi jak malý ukřičený kluk |
Ale nespěchejme, Buday si cestu mezi zápasnickou elitu stejně komplikuje ještě o trochu víc.
V sobotu ho čeká v Brně titulová bitva s Polákem Kamilem Mindou o titul šampiona těžké váhy tuzemské organizace Oktagon.
Lehce hazarduje se směřováním kariéry, neboť mu Američané dali jednoduchou, zato neúprosnou podmínku. S Mindou nesmí prohrát, jinak se říjnový zápas v Las Vegas v soutěži prezidenta UFC Dany Whitea ruší.
„Nikoho s prohrou nevezmou. To si nemůžou dovolit,“ uvědomuje si Buday.
Proč riskovat? Buday nestál v kleci už skoro dva roky. Trápila ho zranění, pak přišel covid, s jehož následky se vypořádával dlouhé měsíce, takže převážila jasná logika.
Je potřeba se rozzápasit.
„Jsem hladový,“ říká Buday. „Zároveň jsem zápas před UFC ještě potřeboval. Minda je velmi nebezpečný, rozhodně ho nepodceňuju, ani ho neberu jako nějaký trénink, byť samozřejmě vím, že v UFC budou ještě náročnější protivníci.“
Buday opravdu ještě nedávno sotva stál na nohách, covid se ho držel několik týdnů, ovšem možná překvapivě ještě horší byl návrat po nemoci do tréninku.
Tělo se vyčerpalo. Ztratilo na kondici, jen pomalu se dostávalo do normálu.
Oktagonu i fanouškům chyběl, taky si vysloužil přezdívku „Pan covid“.
„Covid se mě držel fakt dlouho. Průběh jsem jakž takž dal, ležel jsem úplně mrtvý, bylo mi zle, ale to, co přišlo potom... Návrat bolel, komunikoval jsem s doktorkou a trvalo snad tři měsíce, než jsem cítil, že jsem zase dobrý,“ vzpomíná Buday na rok 2020.
Už se vzpamatoval. Konečně!
Zase nahání hrůzu, což zdědil po tátovi. „Už jako dítě jsem byl větší než ostatní. A i širší,“ směje se. „Bral jsem, že je to normální, táta je taky velký chlap, na něj mám teda pořád co dohánět a rozhodně bych si na něj netroufnul, ten by mě zarazil do země!“
Ovšem sám uznává, že když váha v mládí vystoupila na 160 kilo, musel něco začít dělat. „Byl jsem jak brambora. Fakt tlustej. Neříkám, že teď jsem vysekaný, kdybych se utrhl ze řetězu, tak to zase vyskočí, ale do extrémů už to zahánět nenechávám,“ říká Buday.
S myšlenkami na hubnutí se dostal k bojovým sportům. Jiu-jitsu, box, grappling... MMA.
U něho vydržel, ve 29 letech se pyšní kvalitním skóre sedmi výher a jediné porážky. Díky štědrým sponzorům nemusí řešit žádné zaměstnání a pod vedením Attily Végha se plně soustředí na sport.
A teď ho čeká zatím největší výzva. I Minda má skóre 7-1. Přitom kdyby Buday chtěl, mohl se před odchodem do zahraničí ještě pořádně proslavit. A poměřit se s Karlosem Vémolou, který se do něj v minulých měsících pustil.
Český veterán je prý silnější. „No, možná by mě hodil, ale já bych nebyl lehký jako jeho ostatní soupeři, na mně by se vyšťavil. A na zemi bych mu dokázal odpovědět. Kromě toho by mi ten zápas nic nepřinesl, víc mi dá v kontextu UFC měření s těžkou váhou Mindou,“ tvrdí Buday.
