Muzikál Elefantazie režiséra Davida Drábka, hudebního skladatele Darka Krále a textaře Tomáše Belka před časem s úspěchem uvedla Městská divadla pražská na scéně divadle ABC. Písně z tohoto fascinujícího příběhu Sloního muže v hlavních rolích s Tomášem Klusem a Tomášem Havlínkem se nyní dočkaly studiové nahrávky. Hudební album vychází na značce Supraphon 25. června 2021. K této příležitosti jsme si povídali s představiteli hlavních rolí Tomášem Havlínkem, Tomášem Klusem, s hudebním skladatelem Darkem Králem a s režisérem Davidem Drábkem.
Tomáš Klus: Byla to krásná náhoda
Tomáši, jak jste se dostal k muzikálu Elefantazie?
Svým způsobem to byla krásná náhoda. Už jsou to dva roky, co se moje žena stala ambasadorkou nadace podporující lidi trpící syndromem TCS – vrozenou vývojovou vadou, která postihuje obličej. Osoby s Treacher Collins syndromem nemají zcela vyvinuté lícní kosti, mají jiné postavení očí a malou zapadlou bradu. Ten člověk se s tím narodí a odmalička prochází spoustou úprav obličeje. U nás se tomuto syndromu věnuje velmi málo lékařů a celkově i ve společnosti malá pozornost. A protože je s tím spojen i problém, jakým je přijímání jinakosti, tak si moje žena nechala na jeden den uměleckým maskérem znetvořit tvář; přestože je silný člověk, večer se zhroutila a povídá: „To si neumíš ani představit, co to je. To, že se lidé na tebe zvědavě koukají, to je ještě v pohodě, ale oni se tě bojí. Bojí se komunikace s tebou… a jsi apriori vyčleněný, přestože jsi úplně normální člověk, jenom vypadáš jinak.“ Začali jsme spolupracovat na kampaních v rámci přijímání jinakosti. Dokonce se poprvé tehdy v Čechách pořádal Mezinárodní týden rovnosti tváří. A do toho mi zavolal režisér David Drábek, že chystá muzikál v Městských divadlech pražských. Říkal jsem mu – hele, já na to nemám čas, fakt dělám spoustu věcí. A on povídá – jen mě nech doříct, o čem to je! Když mi to vyklopil, odpověděl jsem, že okamžitě do toho jdu! Že zrovna velmi silně prožívám tohle téma. Navíc Sloní muž je pravdivá skutečnost. To všechno se mnou rezonuje! Otevřenost vůči jinakosti je strašně důležitým tématem, a proto jsem i součástí Elefantazie!
Tomáš Havlínek: Ve studiu to bylo osvobozující…
Tomáši, co vám proběhlo hlavou, když vám tvůrci Elefantazie nabídli roli Sloního muže – Josepha Merricka? A víte, že si ho před lety zahrál David Bowie?
Těšil jsem se na úplně novou výzvu. Dodělávali jsme zrovna s Davidem Drábkem Gogolova Revizora, kde jsem hrál Chlestakova, a bylo mi jasné, že mě čeká »trochu« jiná práce. O londýnském nastudování Davida Bowieho jsem se dozvěděl při prvních přípravách na zkoušky. David Drábek to ale vzal trochu realističtěji: takže maska, vada řeči, špatná chůze a další… No byla to tvrdá práce. (usmívá se)
Co bylo pro vás při nahrávání písní ve studiu těžší a co naopak vás potěšilo?
Byla to docela změna. I když i v inscenaci písně zpívám bez jakékoliv řečové vady, se kterou se jinak postava Josepha Merricka potýká, bylo to více osvobozující. Nemusel jsem mít na hlavě tu gumovou, neprodyšnou masku. A každé nahrávání ve studiu je náročné, protože v představení se na nějakou tu nečistotu zapomene, nahrávací studio vám to neodpustí.
Máte rád muzikály?
Nikdy jsem nebyl muzikálový nadšenec… první vlastní zkušenost s muzikálem jsem měl na DAMU v Disku s muzikálem Kabaret, přestože jsme byli studenti činoherního herectví. Představení jsem měl moc rád. Už před DAMU jsem sice hudbu studoval, ale moje herecká dráha se primárně odvíjí trochu někam jinam.
Darek Král: Každá píseň musí »fungovat« v mé hlavě…
Darku, co vám proběhlo hlavou, když vám nabídli téma Sloního muže k muzikálovému zpracování?
S Davidem Drábkem jsme muzikál na toto téma plánovali prakticky ihned po premiéře našeho prvního muzikálu Ještěři. Nicméně uběhlo ještě deset let, než jsme získali vhodné podmínky pro jeho uvedení v Divadle ABC.
Chováme obdiv k Miloši Formanovi, já se do Amadea zamiloval okamžitě a bezmezně, načež jsme na fakultě měli možnost Formanovo dílo studovat. A když už se takto jeho dílem zaobíráte, tak doslova v každé knize, která o jeho tvorbě pojednává, je skoro až uzákoněno«, že Formanovi hrdinové přežívají na okraji společnosti jako zdánlivě nevýznamné osobnosti, ke kterým se většina obrací zády. A myslím, že i David Drábek má pro tyto »outsidery« velkou slabost.
Nejedná se ovšem o biografii Josepha Merricka, my jsme pojmenovali náš projekt Elefantazie. Postava Sloního muže je tu jistým středobodem, kolem kterého se proplétají příběhy pravdivé s těmi smyšlenými, zpívají tu spolu představitelé postav, které se potkaly či potkat mohly… Název Elefantazie vlastně přesně odpovídá našemu záměru.
Jak dlouho trvá dát dohromady hudbu k divadelní inscenaci?
Scénickou hudbu si v hlavě promýšlím předem, ale až herci a vyvíjející se inscenace mi »řeknou« k hudbě vše. U muzikálu je to jiné. S Davidem Drábkem a Tomášem Belkem, který napsal texty, jsme na základě scénáře určili místa, kde budou písně fungovat nejlépe, a já se pustil do práce, kdy jsem psal melodie, a Tomáš je otextoval. Mně tento postup vyhovuje, potřebuju mít, co se týká melodie, úplnou svobodu, i když vím, že zase já textaře tímto omezuju. Ale Tomáš Belko je frajer, profík, jeho texty obdivuju. A každá píseň musí »fungovat« v mé hlavě či jen u piana, neskládám pomocí různých virtuálních nástrojů na počítači. Ty často nabízejí snadnější řešení – možnosti efektů, paletu zvukových barev. K těmto věcem se dostávám až při produkci hudby ve studiu. Samotné skládání písní trvalo půl roku, kolega Martin Sedláček pak se mnou spolupracoval na aranžích smyčcové sekce, nahrávání proběhlo ve studiu Sono a o rytmické nástroje se ve svém studiu postaral Jan P. Muchow.
Je třeba také říct, že naším záměrem bylo stvořit činoherní muzikál. Nijak jsme netoužili, aby hudba nahradila činoherní pasáže.
Jak se vám psaly písně pro Tomáše Kluse?
Pro mě, Davida Drábka a Tomáše Belka bylo podstatné, aby skladby fungovaly v jednotlivých částech inscenace a sloužily příběhu. David dokonce zvažoval, jakou roli Tomášovi přidělí, zdali bude Merrickem nebo Trevesem. Takže se neřešily otázky typu: kolik bude mít Tomáš Klus singlů, duetů a podobně. Nám jsou blízké jeho aktivity, světonázor a já mám barvu jeho hlasu rád, věděl jsem, že dokáže mým melodiím dát prostor.
Tomáš ihned zapadl do naší bandy – asi jako když Kevin Costner stojí při pauze na oběd spolu s komparzem ve frontě na jídlo. (směje se) Bylo vidět, že ho to nesmírně zajímá, baví, radoval se, zároveň byl velmi pokorný. Při korepeticích okamžitě věděl, co po něm chci, čeho chci dosáhnout a proč potřebuju v jednotlivých částech právě jeho hlas.
Co se ukázalo při nahrávání hudby v Sono jako obtížné a co vás při studiové práci bavilo?
Pracovat v Sono je zážitek a slavnost, rád se tam vracím. S Adamem Karlíkem, kterému vděčím za to, jak teď Elefantazie na albu vypadá, jsme se opravdu našli.
Míchat hudbu mě na procesu nahrávání baví snad nejvíc. Ve studiu už jsme jenom já a zvukový mistr, v tomto případě Adam, a »vaříme«! Každá skladba je vlastně takovým velkým talířem a my v něm mícháme jednotlivé stopy, přidáváme koření, málo solíme…, občas je také potřeba vzít si čistý talíř a začít znovu, ale nakonec to menu o několika chodech vždy nachystáte s největší péčí. Bon appétit!
David Drábek: S Darkem Králem jsme parťáci už třicet let…
Jak se zrodil nápad uchopit příběh Sloního muže jako původní muzikál?
Téma Sloního muže Josepha Merricka nás s Darkem Králem přitahuje mnoho let. A od úspěchu našeho prvního muzikálu Ještěři nám bylo jasné, že muzikálová forma bude nejlépe slušet i Elefantazii. Příběh děsivě znetvořeného muže, který si navzdory ponížení a štítivosti zachoval uvnitř něhu, pochopení a lásku k lidem a bytí, to je silná inspirace. A navíc jeho přátelství s doktorem Trevesem… Své dceři vštěpuji odmala, aby se nikdy nevzdala. A v tomto směru je Joseph tím nejlepším argumentem.
Že bude skládat hudbu Darek Král, o tom ani nemohlo být pochyb. Jsme ohyzdně srostlá siamská dvojčata, ve světě umění svého druhu pošahaná monstra – a navíc parťáci už třicet let. Nepochyboval jsem, že bude Darkova hudba skvělá. A stejně tak písňové texty Tomáše Belka.
Máte v představení některou píseň, která se Vám osobně líbí nejvíce a už kvůli ní jste rád, že vznikla studiová nahrávka, že vyjde na albu?
To se ptáte fanatika! Miluju ty skladby všechny a nakazil jsem tím i svoje okolí. Jejich poselství jsme cizelovali celé roky. Když ale musím vybrat jednu, zmíním píseň Sníh. Je křehká, bolestná a pěvecky strhující.
Foto: Supraphon / Zuzka Bonisch, Patrik Borecký
