Jak na bezvýchodné situace ?

Genesis 21:12-19

Genesis 22:4-14 

Co mají tyto dva texty společné ? Napadne to někoho z vás ? Co jsme četli o Hagar ? „Tu jí Bůh otevřel oči a uviděla studnu s vodou.“ A četli jsme něco podobného o Abrahamovi a Izákovi ? Ano: „Abraham pozvedl oči a uviděl, že se jeden beran zachytil za rohy v houštině.“ Takže co mají oba texty společné ? Teď už by to mělo být jasné. Ať už Hagar nebo Abraham s Izákem byli v tíživé situaci. Přitom neviděli žádné řešení. Třeba Hagar už vzdala všechny své pokusy o záchranu života a jenom čekala na svoji smrt. Nevíme sice přesně, co se dělo v mysli Abrahamově. Někteří se domnívají, že důvěřoval Hospodinu a počítal se vzkříšením Izáka z mrtvých. Ale jak víme z textu, tak Boží plány byly v obou případech jiné. Pán Bůh měl připravená řešení. A ta řešení byla lidsky přirozená. Jakoby nezázračná. Pokud to připodobním potravě, tak to byl takový prostý denní chléb. Pán Bůh použil jako řešení důvěrně známé věci. V Hagařině případě to byla studna a v Abrahamově beran zachycený rohy v houštině. Opět nevíme, jak dlouho tam ta studna nebo ten beran byli. Chybělo Hagar ke studni jen pár metrů ? Kdyby jen trochu popošla, tak by na ni narazila ? Nebo Hospodin připravil studnu až potom, kdy se posadila a čekala na svůj konec ? A prošli Abraham s Izákem kolem uvízlého berana aniž si ho všimli. Nebo Hospodin připravil berana až potom, kdy Abraham vztáhl ruku s nožem ? To nevíme. Ale víme, že až do poslední chvíle oba nic neviděli. Neviděli, že Boží řešení je nedaleko. Je blízko nich.

Tato situace je velmi podobná jiné novozákonní situaci. V Novém zákoně čteme: „Blízko tebe je to slovo, ve tvých ústech a ve tvém srdci;“ Je to tak, že některé věci jsou nám zahaleny. Jsou sice tady. Existují. Ale my je nevidíme. V té souvislosti se hovoří o závěsu nebo bláně na našich očích. Pro Pána Boha je to evidentní a zřetelně viditelná pravda a skutečnost. Ba také pro mnoho našich bratří a sester je to každodenní zkušenost. Ale pro nás ? Pro nás je to nedosažitelná meta. Připadá nám, že až tam na vrchol se nikdy nedostaneme. Jak rádi bychom našli řešení naší situace. Jak toužíme po tom, abychom život zvládali jako naši bližní. Ale nedaří se nám to. Jak z toho ven ? Jak dosáhnout nedosažitelné ?

Sáhnu ke své oblíbené formulaci. Řešení je prosté, ale zároveň záhadné – zahalené neproniknutelným tajemstvím. Co se to událo v situaci našich starozákonních hrdinů – Hagar nebo Abrahama ? O Hagar jsme četli: „Tu jí Bůh otevřel oči a uviděla studnu s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít.“ A v případě Abrahama je psáno: „Abraham pozvedl oči a uviděl, že se jeden beran zachytil za rohy v houštině. Šel, vzal toho berana a obětoval ho v zápalnou oběť místo svého syna.“ Vidíte jak je to jednoduché ? A pokud se nezačneme zvídavě ptát, tak to také jednoduchým zůstane. Ale spokojíme se s Boží jednoduchostí ? Hagar a Abraham se s ní spokojili. Hagar nezačala dumat o tom, kde se asi vzala ta studna. Nepropadla představě, že se jedná o fata morgánu. Že studna je jen obraz její fantazie v posledním stádiu žíznivého šílenství. Hagar vstala, šla ke studni, naplnila měch vodou a dala napít svému dítěti. Bez velkého přemýšlení o tom, co se to vlastně stalo. Kde se ta studně vzala ? Proč ji celou dobu neviděla ? Prostě použila ten prostředek záchrany, který jí Pán Bůh připravil. A tak zachránila své dítě i sama sebe.

A co Abraham. Moudrý stařec. Tolikrát již hovořil s Bohem. Řekli bychom, že se v Boží přítomnosti cítil jako doma. A přesto se také zvědavě neptá. Nepožaduje vysvětlení. Nebádá o tom, kde se tu ten beran vlastně vzal. A proč byl tak zaslepený, že ho až do teď neviděl. Také Abraham opustil svoji činnost, které se až do té chvíle věnoval. Šel k beranovi a obětoval ho místo svého syna.

Co nás na těchto příbězích může oslovit ? Co z nich může promluvit do naší situace. Třeba právě dnes a tady. Možná, že podobně jako Hagar nebo Abraham prožíváme bezvýchodnou situaci. A je úplně jedno, jestli něco děláme nebo už jen tak rezignovaně sedíme. Přitom vidíme jen ten náš problém. A sami nejsme schopni pozvednout svůj zrak. A to ani jako žalmista, který píše. „Pozdvihuji svých očí k horám, odkudž by mi přišla pomoc.“ Jen tak tiše očekáváme na konec. A právě pro takové chvíle má Hospodin připravenou naději. Má připravené řešení. Nic převratného. Nic revolučního. Nic, co by náš život obrátilo naruby. Jeho řešení jsou prostá a jednoduchá. Přijatelná doslova pro každého. Stačí jen maličkost. Stačí jen pozvednout zrak. A jakmile zvedneme své oči. Přestaneme se alespoň na chvilku upřeně dívat na ten svůj problém. Tak právě v tu chvíli se to stane.

A co se to stalo Hagar nebo Abrahamovi ? Hagar otevřel oči Bůh a ona uviděla studnu. Hagar se předtím dívala, ale neviděla. Potřebovala otevřít oči. Potřebovala sundat tu blánu, aby konečně spatřila řešení. Tak mi to připadá jako šedý zákal. Čím víc roste, tak člověk tím méně vidí. To, co potřebujeme jako lidé, je odstranit duchovní zákal. Pak uvidíme řešení, které nám připravil a daroval Hospodin.

A Abraham ? Co se stal jemu ? Pozvedl své oči a uviděl berana v houští. Stalo se mu to samé jako Hagar. Najednou uviděl to, co mu předtím bylo skryté. Když jsem četl tento text, tak jako bych slyšel, jak kámen veliké starosti žuchnul před Abrahamem na zem. To asi byla úleva. Před chvílí se Abrahamovi bortil celý svět. Jeho myslí zmítali úvahy o Božím zaslíbení. Tak jak to je s Božím zaslíbením ? Copak mi Hospodin nezaslíbil, že ze mne učiní velký národ ? A teď mi bere mého jediného syna ! Provedl jsem něco, že mě tak trestá ? A právě v tomto okamžiku přichází Boží řešení. Také Abrahamovi snímá roušku z očí a on prohlédne. Teď už vidí, jak jednoduše a prostě Pán Bůh vyřešil jeho trýznivý problém.

A právě toto je společné každému trýznivému problému. Ať už prožíváme cokoli. Ať už nám připadá naše situace jakkoli bezvýchodná. Ať už se jedná o naše děti, rodiče nebo jiné milované blízké osoby. Vždy je tu od Boha připravené jednoduché a prosté řešení. To jediné, co potřebujeme, je prohlédnout. Potřebujeme otevřít oči, abychom uviděli. Abychom uviděli to, co nám, až do tohoto okamžiku bylo skryto. Nevím, co každý z vás potřebuje. Nevím, co prožíváte. S čím se trápíte. Ale to vím, že existuje řešení. Řešení, které teď ještě není vidět. Ale je pro každého z nás připravené. A je to dobré řešení. Je to skutečné. Je to řešení, které bezvýhradně naplní tu potřebu, která nás až do teď trápila. Která nám nedala spát. Která nás pronásledovala na každém kroku.

Chtěl bych proto vás i sebe povzbudit. Nerezignujme. Nenechme se umlátit trápením. Ale právě naopak. Pozvedejme své oči. A přitom očekávejme, že nám Pán Bůh sejme duchovní zákal. A my pak uvidíme jednoduché a prosté řešení. Řešení, které z nás sejme všechny kameny trápení. Řešení, které náš život znovu naplní radostí. Řešení, které nám znovu potvrdí, že naším Bohem je Hospodin. Amen.