Zemědělec, ztebedělec. I ty přispíváš na nesmyslné agrární dotace EU

Výdaje na zemědělství tvoří největší část evropského rozpočtu a nic se na tom ani v příštích letech nezmění. Z jednání v Bruselu vyplynulo, že zemědělcům v letech 2023 až 2027 přiteče na evropských dotacích 270 miliard eur, to je v korunách 6,8 bilionu.

Na astronomickou sumu se budou skládat daňoví poplatníci evropské sedmadvacítky.

Dotujeme bohaté a tlusté

Kde se ta částka vzala? Je to dědictví společné zemědělské politiky, která vznikla nejen z poptávky po potravinové soběstačnosti, ale také jako kompromis mezi zájmy Německa a Francie. Francouzi chtěli pro svou zemědělskou produkci získat volný přístup na německý trh a Němci chtěli to samé pro své průmyslové výrobky. A součástí téhle politiky se staly dotace.

Společná zemědělská politika výrazně ovlivňovala vývoj evropské integrace. Ukazovala cestu k jednotnému trhu i masivnímu přerozdělování. A také směr ke společné měně. Už v roce 1962 měla vlastní zúčtovací jednotku.

Dotace se většinou nedostávají k malým a středním podnikům. Sežerou je tlustí kocouři jako Agrofert.

Byla vždycky nákladná a také absurdní. V sedmdesátých letech minulého století pohltila dokonce dvě třetiny výdajů Evropského hospodářského společenství a není to tak dávno, co Evropská unie dotovala pěstitele tabáku, byť přijímala drakonické normy odrazující od kouření.

Nákladná a absurdní je tato politika dodnes, byť už spotřebuje „jen“ třetinu výdajů Evropské unie. Poměřováno tím, že v zemědělství vzniká jen o něco víc než procento hrubého domácího produktu unijních zemí, to je pořád částka gigantická. Financuje se z ní kdeco, třeba soukromé sklady, které v případě přebytků zabraňují poklesu cen.

Dotační absurdity obsahuje také pozoruhodná analýza, kterou pro Deník N zpracovala společnost Datlab. Firmy z mocného holdingu Agrofert, které získaly loni víc než miliardu korun z evropských dotací určených pro zemědělce a na rozvoj venkova, braly subvence například na přidávání ořechů do masných výrobků anebo na propagační materiály.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Nahlíženo z Česka je tristní, že dotace, ve kterých jsou také peníze českých daňových poplatníků, se většinou nedostávají k těm, kterým byly původně určeny. Tedy k malým a středním podnikům. Na to, že je sežerou tlustí kocouři jako Agrofert a na malíčky zbydou jen drobky, upozorňuje například zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu.

O mnoho lepší to není ani v dalších státech evropské sedmadvacítky. Ze statistik, které zveřejnil časopis The Economist vyplývá, že 80 procent peněz získá zhruba 20 procent farem. „Šťavnaté kousky si mezi sebou rozdělí aristokraté, zemědělské giganty a katolická církev,“ tvrdí magazín.

Dotace bývají samy o sobě škodlivé, i když jsou rozdělovány „spravedlivě“ – ve Finmagu jsme o tom psali tady nebo zde. Mimo jiné vedou k neefektivnímu využívání zdrojů. Pokud se však umožní jejich zneužití, je škoda ještě větší.

Maggie vrtá díru

Systém zemědělských dotací funguje už desítky let. Pravda, leccos se v něm mění, upravují se podmínky pro jejich čerpání, anebo jejich zaměření – přibývají v nich programy na péči o krajinu a rozvoj venkova. Celkový balík peněz ale politici až na výjimky nezpochybňují.

Takovou výjimkou byla britská premiérka Margaret Thatcherová. Nesmířila se s tím, že Británie živí předotované francouzské zemědělství a přes francouzský odpor si vydupala rabat z příspěvků, které Británie odvádí do evropské pokladny.

Byl to ovšem ojedinělý počin.

Z největších změn Evropská komise vycouvala. Byl mezi nimi třeba návrh na zastropování dotací pro velké farmy.

Dnes se dotace rozdělují rovnoměrněji, i když Francouzi si z nich ukousnou pořád podstatný díl. Seškrtat zemědělské subvence ale nikdo nenavrhuje, nikdo nechce ztratit podporu vlivných skupin v agrárním sektoru a hlasy voličů ze zemědělského venkova.

The Economist to popisuje takto: „Vlády se snaží urvat tolik peněz, kolik jen zvládnou, místo aby se zajímaly, jestli by takové dotace měly vůbec existovat.“

Co s beneficientem Babišem?

Žádná revoluce v zemědělských dotacích se čekat nedá. Z největších změn, které předkládala, Evropská komise nakonec pro odpor vlád vycouvala. Byl mezi nimi třeba návrh na zastropování dotací pro velké farmy. Anebo plán, podle něhož by každý zemědělec musel prokázat, jaký podíl tržeb má ze zemědělské činnosti. Evropských dotací si tak budou dál užívat mocní, a to i ti, pro které zemědělství není hlavním zdrojem příjmů.

Nasnadě je samosebou otázka, na kterou je teď těžké odpovědět – zda na ně ještě dosáhne Agrofert, potažmo beneficient holdingu Andrej Babiš, jehož střet zájmů je očividný.

Ptát bychom se však měli především po smyslu dotací, jejichž důsledkem je prosperita podniků holdingového typu a živoření malých farem.