Reggae skupina Niceness: Lidstvo míří k transformaci

Rozhovor se zpěvačkou americké reggae skupiny Niceness Koral Delatierra

Na jaké hudbě jste vyrostla?

Když jsem vyrůstala, hodně mě ovlivnila soulová hudba a R&B. Mí rodiče si doma často pouštěli Ettu James, Ninu Simone, Sama Cooka, Ala Greena, Marvina Gaye a další. Ti všichni mě tedy ovlivnili a jejich hudbu mám stále ráda. Asi v patnácti letech jsem začala hodně poslouchat Lauryn Hill, která pro mě zůstává obrovskou inspirací.   

Na internetu vzpomínáte, že jako malá jste často utíkala do příroda a tam jste si zpívala. Co jste tehdy zpívala?

Vždycky jsem si ráda vymýšlela písně, prostě jsem jen tak improvizovala. Když jsem tedy měla nějaký problém, například jsem se pohádala se spolužačkami, odešla jsem do přírody a tam jsem si zpívala. Mohlo to být něco jako: „Proč mi nikdo nerozumí???“ Prostě spontánní proud myšlenek, kterými jsem se snažila vyzpívat ze svého trápení. Vyrovnávala jsem se s emocemi, kterých jsem byla plná.   

Vím, že v současné kapele jsou pro vás velmi důležité texty písní. Píšete spíše o aktuálních tématech, nebo o dlouhodobých problémech?

Myslím, že jsou pro mne důležitá jak aktuální témata, tak dlouhodobé problémy. Nežijeme mimo čas. Například Nina Simone hovořila o odpovědnosti umělce vůči tomu, co se děje za jeho života. Nyní žijeme v neuvěřitelné době. Myslím, že lidstvo míří k nějaké transformaci. V současné době se kolem nás děje tolik špatných věcí a lidé proti tomu povstávají a berou odpovědnost do svých rukou. A právě poznání, že je to na každém z nás, že my všichni se můžeme starat o věci veřejné a nenechávat rozhodování jen na vládě, je pro mne důležité. To je tedy široká škála témat, ke kterým se ve svých písních vyjadřuji. Jinak uplynulý rok byl opravdu jiný než ty předešlé, ale myslím, že pro nás byl důležitý. Kdyby přišla další pandemie, budeme na ni lépe připraveni. Stejně tak už víme, jak vzít věci do svých rukou. A pokud jde o přírodní prostředí, jsme také připraveni na změnu a já věřím, že máme sílu ji uskutečnit.    

Jak u vás v kapele vznikají písně?

Já píšu texty. Někdy ale složím kompletní píseň, přinesu ji do kapely, zahraji ji spoluhráčům na kytaru a pak ji jen společně dokončíme, abychom ji mohli hrát živě. Jindy vznikne nová píseň při jamování. Nebo mě to, jak spolu hrajeme, například rytmus, inspiruje k nějaké melodii. A teprve potom napíšu text. Proces vzniku jednotlivých písní se tedy může velmi lišit. Důležité je, že každý z nás přišel z jiného hudebního prostředí a své předchozí zkušenosti si neseme s sebou, což se odráží v naší hudbě. A právě to vnímám jako úžasné.

Snažíte se svou hudbou spíše oslovit posluchače ve Spojených státech, nebo v zahraničí?

Láká nás obojí, tedy hrát v Americe i v zahraničí. Moc rád bych s hudbou víc cestovala a myslím, že se mi to bude dařit především se sólovým projektem. Je docela náročné zkoordinovat osm lidí, jejich rodiny, jejich další práci… Jako Niceness tedy hrajeme především ve Spojených státech a už se moc těšíme, až se všechno otevře a až budeme moci oslavit vydání alba s našimi přáteli. Důležité pro nás je vytvořit prostor, ve kterém se lidé budou moci navzájem sdílet, kde se budou cítit jako bratři a sestry. Lidi z různého prostředí a s různými politickými názory může právě hudba spojit. A na to se těším.