Na stavbu Tančícího domu kývl architekt Gehry i kvůli Jaromíru Jágrovi

Podle něj symbolizuje mimo jiné tanec nad koncem totality. Neoficiální jméno daly stavbě dvě věže připomínající postavy tanečníků. Proto se jí někdy říká Ginger a Fred podle známého dua Ginger Rogersová a Fred Astair. Část interiérů navrhla známá architektka Eva Jiřičná. Provoz budovy byl oficiálně zahájen 20. června 1996.

Na místě Tančícího domu stával činžovní dům, který v únoru 1945 omylem zničil zásah americké bomby při leteckém bombardování Prahy. V roce 1963 bylo rozhodnuto o zástavbě proluky, ale dlouho se nic nedělo.

Pak do hry vstoupil architekt Milunič, který navrhoval Václavu Havlovi, bydlícím v sousedním domě, v osmdesátých letech rozdělení bytu.

„Přitom jsme se bavili o tom, jaký dům by mohl stát vedle. Měl to být dům plný kultury. Chtěl jsem, aby se dům vyklonil nad křižovatku, protože měl personifikovat stav československé společnosti, která se z totalitní strnulosti dala do pohybu. Proto jsem chtěl, aby byla vzadu strnulá statická věž a v prvním plánu dynamická část budovy, která se pohnula nad křižovatku. Podobně jako společnost, jejíž menší část se oddělila od většinové, staticky totalitně strnulé a vydala se do světa změn. To je hlavní myšlenka dialogu dvou částí,“ vzpomínal Milunič v tisku. 

Kdo má zásluhu

Možnost prosadit v Praze takto moderní stavbu přičítá architekt Milunič porevoluční euforii, tehdejšímu prezidentovi Václavu Havlovi, tehdejší ředitelce památkářů Věře Millerové a vzácné souhře náhod.

Jeho projekt se zalíbil jeho příteli Pavlu Kochovi, který náhodou v Praze zastupoval holandskou společnost Nationale Nederlanden. Původní idea tedy počítala se vznikem domu s knihovnou, divadlem a kavárnou, který by navázal na kulturní linii od Rudolfina přes Národní divadlo k Mánesu.

15 fotografií

Pro tento nekomerční projekt se však nepovedlo sehnat investora. Nationale Nederlanden si dala jako podmínky komerční využití a spoluúčast světového architekta. Milunič nejprve uvažoval o Francouzi Jeanu Nouvelovi (později podle jeho projektu vznikl Zlatý Anděl na Smíchově), úspěšný byl až u Gehryho. 

Hokejový fanda Gehry podle Miluniče řekl, že pro zemi, jež dala Americe Jaromíra Jágra, udělá cokoli. Renomovaný tvůrce, známý například díky stavbě Guggenheimova muzea ve španělském Bilbau, si údajně právě na pražské zakázce ověřil možnosti využití 3D počítačového modelování, které využil i v později dokončeném Bilbau.

Ginger a Fred

Základní kámen Nationale Nederlanden Building, jak byla budova oficiálně pojmenována, byl položen 3. září 1994. Stavba je založena na železobetonové desce podporované soustavou vrtaných pilot. 

Na konstrukci je připevněno 99 originálních fasádních panelů. Na vrcholu jedné z věží, symbolizující postavu muže, je kopule s konstrukcí z trubek potažená nerezovou síťovinou – hlava medúzy.

Dům má devět podlaží s vertikálním dělením na dvě části. Díky tvaru budovy je každé patro jiné. To je příčinou i určité nepraktičnosti, nesymetrické místnosti se těžko zařizují, šikmé stěny se na člověka „kácejí“. Dům také vystupuje z uliční čáry, čímž překáží chodcům. 

V budově je využitelná plocha 2 965 metrů čtverečních kancelářských prostor na šesti podlažích, restaurace o ploše 679 metrů čtverečních v nejvyšším patře a konferenční středisko (400 metrů čtverečních) v přízemí a suterénu.

Projekt Tančícího domu nebyl zprvu přijímán jednoznačně. Jeho zastánci oceňovali odvážnou moderní architekturu, která Praze chybí, odpůrci tvrdili, že se do historické Prahy nehodí a naruší panorama. Za čtvrtstoletí své existence však nasbíral řadu ocenění a stal se jednou z nejfotografovanějších staveb Prahy. V roce 1997 zvítězil v kategorii designu v prestižní anketě amerického časopisu Time. 

V anketě časopisu Architekt se dostal mezi pět nejvýznamnějších českých staveb devadesátých let. Česká národní banka ho vybrala jako příklad současné budovy na jednu z deseti mincí, které vydala v rámci cyklu Deset století architektury.

Fotografie domu, který v roce 2013 koupila za 360 milionů korun společnost Pražská správa nemovitostí realitního podnikatele Václava Skaly, v současnosti nechybí v turistických průvodcích i publikacích o architektuře. Budova nyní slouží jako galerie, je tam administrativní centrum, restaurace a turisticky frekventovaná vyhlídka na střešní terase s Glass Barem a unikátní podívanou na Hrad a panorama Prahy.

„Ginger a Fred“ je dnes jedním ze symbolů metropole a turistickým magnetem: „Velmi mě mrzí, že postavený dům je dnes plný nepřístupných kanceláří s drahou restaurací v posledním patře a nikoli domem všem přístupné kultury,“ uvádí Vlado Milunič v knize Tančící dům, kterou vydalo nakladatelství Zlatý řez v roce 2003.

Ing. arch. Vlado Milunič Narodil se v r. 1941 v Záhřebu v Jugoslávii. Rodiče – lékaři – se v padesátých letech minulého století vraceli z dvouletého studijního pobytu v USA, při mezipřistání v Praze zde zůstali jako političtí emigranti, protože se dozvěděli o čistkách probíhajících v Jugoslávii. Se svými třemi sestrami mohl vycestovat za rodiči po deseti letech odloučení v roce 1956. Vystudoval FA ČVUT, tři roky strávil na stáži v Paříži. Od roku 1970 spolupracoval s arch. Janem Línkem, s nímž začínal v ateliéru arch. Karla Pragera. V roce 1990 založil vlastní Studio VM (Volné Myšlenky). S architektem Frankem O. Gehrym je autorem Tančícího domu (1996) na Rašínově nábřeží. K jeho dalším nejznámějším realizacím patří areál Hvězda na Petřinách (2000), domovy důchodců v Praze Bohnicích (1972–1982), Malešicích (1974–1985), Chodově (1983–1989) a Hájích (1983–1993), dále svobodárna sester v Praze na Proseku (1974–1985), denní stacionář pro handicapované děti v Českých Budějovicích - Čtyřech Dvorech (1990–1993), dům U prstenu v Ungeltu v Praze 1 a řada rodinných domů.