Mezi paragrafy: Žoldnéři a kontraktoři podle mezinárodního práva (2)
Soudobé mezinárodní právo nahlíží na tradiční žoldnéřství nepříznivě. Rozvoj soukromých vojenských společností pomáhajících v krizových oblastech však přinesl nové výzvy. Je potřeba odlišit legální, nechtěné i otevřeně nelegální formy privatizované bezpečnosti ve vojenství
Organizace africké jednoty přijala v roce 1977 úmluvu, kde činnost v žoldnéřských skupinách v boji proti právu národů na sebeurčení či proti územní celistvosti státu označuje za zločin. Stejně se k tomuto fenoménu staví Mezinárodní úmluva OSN proti získávání, používání, financování a výcviku žoldnéřů, která navíc rozšířila jeho definici. V platnost vstoupila v roce 2001, dosud ji však ratifikovalo jen 37 států. Česká republika mezi nimi není a zatím posledním signatářem je Arménie, která v listopadu 2020 reagovala na nasazení žoldnéřů na ázerbájdžánské straně v konfliktu o Náhorní Karabach.
Předchozí část: Mezi paragrafy: Žoldnéři a kontraktoři podle mezinárodního práva (1)
Další posun přišel v 90. letech při přípravě Římského statutu Mezinárodního trestního soudu. Objevily se návrhy, aby mezinárodní právo považovalo žoldnéřství za zločin, ale k zařazení do dokumentu nakonec nedošlo. Takto klasifikována je zde však agrese a jednou z jejích forem je i vyslání žoldnéřů státem nebo jeho jménem, kteří v závažné míře (v zásadě odpovídající vojenskému útoku) používají ozbrojenou sílu proti jinému státu.
Nejasné postavení
Dosud zmíněné dokumenty mezinárodního práva řešily hlavně tradiční žoldnéřské skupiny, avšak od konce studené války masivně narostl vliv a role soukromých vojenských společností, které se organizací, velikostí a zvláště smluvními vazbami na státy a mezinárodní organizace výrazně odlišují. Přesto část politické a právní sféry stále nahlížela a nahlíží na tyto firmy jako na klasické žoldnéře.
Mezinárodní společenství proto usiluje o odlišení a přesnou právní úpravu pro soukromé vojenské společnosti a kontraktory v jejich řadách, přičemž se na těchto snahách podílí i Mezinárodní červený kříž. Doposud nejvýznamnějším výstupem jednání je takzvaný Dokument z Montreux o souvisejících mezinárodněprávních závazcích a osvědčené postupy států pro působení soukromých vojenských a bezpečnostních společností během ozbrojeného konfliktu z roku 2008.
Zapojení tajných služeb
Byť se nejedná o právně závaznou mezinárodní úmluvu (obsahuje pouze soubor různých doporučených postupů), má dopad na jednání států, které se k němu připojily. Česká republika tak učinila v roce 2013. Na tento dokument odkazuje i usnesení Evropského parlamentu z roku 2017 o soukromých bezpečnostních společnostech. V něm europoslanci na jednu stranu uznali význam těchto společností pro vojenské operace EU, na straně druhé vyzvali k jejich důsledné kontrole.
TIP: Krok za krokem: Jak se stát příslušníkem Francouzské cizinecké legie
Proti usnesení se však staví část politiků zvláště z krajní levice. Celkový obraz soukromých vojenských společností narušuje celá řada ilegálních incidentů, které byly s jejich působením spojeny (asi nejznámější přestavuje střelba kontraktorů z firmy Blackwater do iráckých civilistů v roce 2007). I oni jsou přitom odpovědní za své zločiny.
Po výrazném příchodu ruských skupin na globální scénu (zvláště Wagner Group) se projevuje silné propojení mezi zájmy státních tajných služeb, tradičního žoldnéřství i nových forem kontraktů, což brání jejich přesnému zařazení. Mezinárodní právo tak nadále čelí výzvám, jak přesně „oddělit zrno od plev“ na poli privatizace vojenské bezpečnosti.
