Matěj Dereck Hard
Lidovky.cz: Kdy vás začalo zajímat focení? Měl jste k němu blízko už od dětství?
Focení mě zajímalo už jako malého šestiletého kluka… Profese fotografa mi přišla hrozně zajímavá, takový dobrodruh typu Indiana Jones v klobouku, jen místo koženého biče u pasu měl foťák kolem krku. Ale technika, filmy a vyvolávání nebyl úplně laciný koníček, takže jsem se na focení opravdu pořádně vrhnul až ve dvaceti letech s koupí první digitální zrcadlovky.
Lidovky.cz: Vím, že fotografii jste později i vystudoval. Kde jste studoval a co vám škola přinesla?
Já jsem od deseti let také hodně psal, od patnácti mi vycházely články v magazínech Board a Dirtbiker. Studoval jsem krátce na vyšších odborných školách publicistiku a grafiku, kde byla okrajově i fotografie. Studium na těchto školách mi ale nic moc nedalo, takže jsem začal pracovat ve fotolabu a později rozjel vlastní časopis zaměřený na BMX, kterým jsem tou dobou opravdu žil. Až ve svých čtyřiadvaceti jsem se dostal na mou vysněnou školu – Institut tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě. No a tahle škola mi už dala mnoho, vystudoval jsem tam nakonec krom bakaláře i magistra. A co mi přinesla konkrétně? Ucelený pohled na fotografii, a především na fotografii uměleckou. Do té doby jsem netušil, že opravdový fotograf by měl vytvářet publikace a pravidelně vystavovat. Vyjadřovat se svou tvorbou k tématům, která ho trápí či se ho úzce dotýkají. A také jsem tam samozřejmě našel několik opravdových a skvělých přátel!
Šéfkuchař Přemek Forejt (krmení zvěře)
Lidovky.cz: Jak jste se poté dostal k profesionálnímu focení? Bylo náročné získat první zakázky?
Já už jsem tou dobou profesionální fotograf byl, fotil jsem tedy především sport a tematiku okolo mého sportu BMX flatland. Se souborem „Flatland job“, což byla moje klauzura za první ročník, jsem vyhrál juniorskou kategorii na Czech Press Photo. To byl pro mě impulz se přesunout už tematicky někam jinam. Ve druháku jsem pak založil další magazín. Tentokrát o urban kultuře. Jmenoval se „Are We BASTARDS?!“. Fotil jsem různé hudebníky napříč žánry, ale nejvíce rap, electro music a podobně, pak všemožné vizuální umělce a také další urban sporty jako skate, parkour a výjimečně zase opět BMX. Kromě fotek do magazínu jsem fotil pro rozličné muzikanty promo fotky. A také mě začaly oslovovat ke spolupráci rozličné firmy. Zmíním alespoň Reebok, pro který jsem fotil Jardu Jágra nebo Bena Cristovaa a mnohé další sportovce.
Lidovky.cz: Co bylo vaší nejšílenější zakázkou?
Najal si mě s mým týmem jeden velmi úspěšný podnikatel pro nafocení svých fotek na seznamky typu tinder. Ale ne nějaké nudné portréty, ale důmyslné a vtipné inscenované scény, které měl do detailu promyšlené. Vůbec se mi do toho nechtělo, byla to velká a celkem složitá produkce a pomáhat někomu lovit holky na tinderu? Ale nakonec se z toho vyklubala moc sympatická práce, vznikly parádní fotky na super lokacích a ten klient nakonec na tinderu našel životní partnerku. Protože hledal právě tu, nikoliv známost na jednu noc. Klient byl strašně příjemný a v pohodě kluk a stali se z nás přátelé…
Lidovky.cz: Odmítnul jste někdy nějakou zásadní kampaň či zakázku? Z jakého důvodu?
Odmítnul jsem focení pro jednu chlapeckou skupinu pro náctileté. Nedokázal jsem se absolutně ztotožnit s jejich hudbou, a to byl za to hodně slušný honorář. Tuším, že to pak nafotil můj slavný fotografický kolega Robert Vano.
Lidovky.cz: Co byste nikdy nechtěl fotit?
Nefotím svatby a rodinné fotky. Nechci znít, že to nějak dehonestuji, ale pro mě to není… Ale co bych nikdy nefotil? Porno a žádnou erotiku, a to se jmenuji Hard, co? A obecně moc nemusím focení modelek a fashion, vyhýbám se tomu jako čert kříži…
Lidovky.cz: Na svém kontě máte celou řadu tuzemských i mezinárodních ocenění? Co vy sám považujete za svůj největší úspěch?
Za svůj největší úspěch považuji bez debat narození mojí milované dcerky Emy! Ale pokud se bavíme čistě profesně, tak bych jmenoval vítězství jedné z hlavních cen (Grant Prahy) na Czech Press Photo 2017 a z mnohých mezinárodních úspěchů bych jmenoval alespoň ten poslední. Teď v květnu jsem získal zlatou medaili od PSA (Photography Society of America), za mou sérii „Telefon“ z roku 2017, která vyhrála jednu z kategorií na třicátém ročníku rakouské mezinárodní soutěži Trierenberg Super Circuit 2021. A pak beru jako velký úspěch ocenění mé fotografické pohádky ZUličnící na soutěži v Paříži a v Moskvě.
Lidovky.cz: Dlouhodobě jste fotil pro Red Bull tématickou sérii Livi´n, můžete nám ji přiblížit?
Byla to moje autorská rubrika, kdy jsem fotil zajímavé osobnosti a jejich neotřelé bydlení. Za sérii Livi´n jsem získal zmíněné ocenění na Czech Press Photo a vzniklo okolo 200 dílů, v Čechách, na Slovensku a jeden díl i v ruském Petrohradu. Teď na něčem podobném pokračuji pro Footshop blog. Jmenuje se One Day Of My Life a krom bydlení ukazuji i pracovní prostředí nebo dopravní prostředek dané osobnosti.
Lidovky.cz: České osobnosti jste fotil i v rámci aktuální kampaně Ne! v přírodě. Můžete nám ji přiblížit?
Jde se můj o společný projekt s hlavním městem Praha, odborem ochrany prostředí. Jedná se o 12 témat, které se snaží velmi předimenzovanou a až teatrální formou kritizovat neduhy lidí v přírodním prostředí. Vybrali jsme dvanáct skvělých osobností, které mají blízko v přírodě. Focení proběhlo s mým skvělým týmem v pražských lesích na začátku září 2020. Konkrétně v Chuchelském háji a v Prokopském údolí. A jen pro zajímavost uvedu, že jsme fotili na jeden z nejlepších fotoaparátů současnosti…
Lidovky.cz: Kdo vše a v jakých rolích se tu objevuje? Proč jsou všechny osobnosti focené v bílém hávu a jsou bosí?
Jsou to opravdoví profesionálové ve svém odvětví. Konkrétně: zpěvák Ben Cristovao, herečka Andrea Kerestešová-Růžičková, sportovec David Svoboda, modelka Kateřina Sokolová, zpěvák David Kraus, herečka Dagmar Havlová, zpěvák Matěj Ruppert, rapperka Sharlota, šéfkuchař Přemek Forejt, zpěvačka Tonya Graves, zpěvák Jirka Korn a sportovkyně Eva Samková. A proč v bílém na boso? Na fotkách totiž hrají jakýsi přízrak, který vstupuje do přírody snad jen proto, aby na ní parazitoval. Aby si tam dělal přesně a jen to, co chce on. Rozdělal oheň, tam kde je to přísně zakázáno, rušil ten přenádherný klid nebo pohladil mládě srnky… To že díky tomu třeba zemře, už tento přízrak samozřejmě nezajímá. Důležité je se u toho všeho usmívat, a hlavně si udělat selfie na telefon…
Lidovky.cz: Snažíte se vy sám nějak pomáhat přírodě? Jaký máte vztah k ekologii?
Krom toho, že léta poctivě třídím, tak na procházkách v lese s mojí rodinou často sbíráme pohozené odpadky a ty pak zase házíme do tříděného odpadu. Snažím se, ale především o pomoc formou osvěty v mých projektech. Kromě „Ne!v přírodě“ se tématu pozitivního vztahu k přírodě věnuje zčásti také má autorská fotografická pohádka pro děti ZUličníci. Tu vydala v roce 2018 Mladá fronta a osvětě se věnuje jen okrajově. Ale nyní pokračuji na druhém díle, který už je na osvětu v přírodě zaměřený primárně. Knížka vyjde na podzim tohoto roku a bude zaměřená na stejná témata jako projekt „Ne!v přírodě“.
Lidovky.cz: Kde a kdy budou fotografie k vidění?
Fotografie bude k vidění v Křížové chodbě Staroměstské radnice od 26.června do poloviny července, vstupné je zdarma. Kromě fotografií se můžou návštěvníci těšit také na instalace živého lesa a naprosto skvělý čtyřicetiminutový dokumentární film. Ten natočila má milovaná žena s autorskou hudbou producenta jménem Dryman. Jedná se nejen o zákulisní záběry, ale také o rozhovory s osobnostmi a realizačním týmem.
David Svoboda (cyklistika mimo trasy)
Lidovky.cz: Může veřejnost dorazit i na slavnostní vernisáž? Je daný nějaký dress code?
Určitě! Slavnostní vernisáž bude o den dříve, 25. června. Kromě zmíněného filmu se pak mohou návštěvníci těšit i na tematický raut od Přemka Forejta zasazený do instalace lesa, tematické koktejly a prvních 300 návštěvníků dostane dárek od hlavního města. Luxusní nástěnný kalendář se všemi dvanácti fotografiemi! Ten si mohou rovnou nechat podepsat od tváří, které dorazí, nebo ode mě. Dress code je „all white“ vše v bílé, tak jako osobnosti na snímcích.
Lidovky.cz: Pokud tedy nedorazím v bíle, nepustí mě dále? Nebo to nebude tak striktní?
Určitě to nebude vůbec striktní. Ať každý dorazí v tom, co je mu pohodlné a v čem se cítí dobře. Je to jen doporučený dress code.
Lidovky.cz: Chystáte v letošním roce ještě nějaký další větší projekt?
Určitě ano. Bude to již zmíněné pokračování pohádky ZUličníci, která bude volně navazovat na tento projekt, ale s cílem oslovit touto tematikou ty nejmenší. A jelikož miluji dělat pohádky pro děti, tak se ženou připravujeme i jednu zcela novou pohádku v novém fotografickém formátu cinemagrafů, kdy statickou fotografii doplňuje videoprvek, mluvené slovo, autorská hudba a ruchy. Jmenuje se „Kidó.“
