Pískovcové kvádry získaly nové maltové spáry a povrch jednoho z kamenů již byl částečně rozdrolený, i když si v hlubších vrstvách své vlastnosti zachoval. Stačilo proto nahradit jen část kvádru sahající do hloubky deseti centimetrů.
„Věnovali jsme se každému kameni. Pracovali jsme na čištění, zpevnění i na odstranění nevhodných cementový spár. Malta i všechny postupy jsou původní stejně jako nástroje,“ popsal sochař a kameník Balša Kalač, který pochází z Černé Hory a možnost pracovat na českém mostu číslo 1 považuje za velikou čest. „K této práci jsem se dostal zázrakem,“ dodává.
Ve středověku řemeslníci používali velmi jednoduché technologie. I proto kameníci nové spáry uhlazují pouze dřívkem. „Kdyby přišel současný řemeslník, asi by si vzal nějakou houbičku a tou to rozmýval,“ říká Eva Strejčková, která má v pražské Technické správě komunikací (TSK) na starosti správu památkově chráněných mostů.
I když se nyní kameníci na mostě zabývají zdánlivými detaily, jejich práce je předzvěstí mnohem většího zásahu. Technická správa komunikací a její dodavatel si na pilíři otestovali postupy a tato zkušenost bude nadmíru užitečná.
„Oprava pláště Karlova mostu ještě nemá termín. Nejprve musíme připravit fotogrametrii i stavebně-historický a stavebně-technický průzkum s koncepcí opravy. Doufám, že bychom mohli s rekonstrukcí začít do pěti let,“ říká Eva Strejčková z TSK.
V letech 2010 až 2012 dostal most novou hydroizolaci, která brání zatékání vody do konstrukce mostu, a nyní budou na řadě opravy celého pláště.
„Veřejnost to tehdy vnímala jako opravu zábradlí, ale to bylo odejmuto a opět postaveno jen kvůli instalaci izolace. To, co proběhlo, byl začátek průběžné opravy mostu. V zimě se tvořily až dvoumetrové rampouchy a degradace byla opravdu velká,“ říká Strejčková.
Výstavba Karlova mostu začala v roce 1357 s cílem nahradit Juditin most, který strhly ledové kry. Dílo bylo však dokončeno až v roce 1402, tedy po smrti Karla IV. Tehdy šlo o Kamenný nebo Pražský most a pojmenování po zakladateli se zažilo až někdy okolo roku 1870.
Podle Strejčkové se most hýbe. K pohybům stačí například to, když z jedné strany svítí slunce a z té druhé nikoli. Moderní mosty mají kvůli sezonním pohybům konstrukce takzvané dilatace, které na Karlově mostě samozřejmě nejsou. Pohyby nejvíce odnáší zábradlí. Patří k nejvíce opravovaným částem díla, a proto také k těm nejméně původním.
„Jednu dobu bylo zábradlí dokonce vychýlené, přitom není možné dopustit, aby kameny povolily pod náporem turistů,“ dodává šéfka přes památkově chráněné mosty v TSK. Podle ní je naprosto zřejmé, že v průběhu existence mostu patřilo zábradlí k nejvíce problematickým úsekům.
Poničené oblouky i pilíře
Z historie běžné údržby Karlova mostu vyčnívají škody způsobené velkou vodou. Pět pilířů bylo pobořeno už v roce 1432 a opravy trvaly 71 let. Od té doby voda napáchala na mostu škody ještě několikrát, v opravách po povodni z roku 1890 se angažoval známý mecenáš Josef Hlávka. Dva mostní oblouky, jejichž opravu si vzal na starost, jsou na rozdíl od ostatních duté a liší se také tím, že uvnitř obsahují cihlovou konstrukci, která je pouze obložena kamenem, aby to na vzhledu nepůsobilo rušivě.
„Stavební technologie už byla v té době jinde a nebyl důvod stavět stejně jako ve středověku,“ vysvětluje Strejčková.
V místech, kde je ve dvou dodatečně vybudovaných obloucích dutina, má stará část mostu zdivo z lomového kamene spojované vápennou maltou.
Péči ale potřebuje celý most ve stejné míře. „Při TSK vznikne kamenická huť. Hutě byly historicky organizace, které most nejprve postavily a potom je dlouhodobě udržovaly,“ vysvětluje odbornice na památkově chráněné mosty ve správě pražské TSK.
